Ohnivé ženy

První část trilogie a také ta nejlepší. Československá duchařská komedie. Magdalena, farská kuchařka a Marta, vdova po parukáři byly upáleny na hranici za spolčování s nečistými silami. Jejich duše ale měly bloudit neutěšeně světem a nenajít klid. Farář, který byl přítomen popravě vyslovil obavu, aby se nespojeným duším nepodařilo nalézt nové tělesné schránky, do kterých by se vtělily. A jak už to bývá, tak se to samozřejmě stalo. Martě a Magdaléně se podařilo vtělit do těl moderních žen. (04.12.2008)

Televizní hra o průniku dvou středověkých čarodějnic do současnosti stojí pochopitelně na konfrontaci středověkého uvažování a dnešní reality. Funguje především díky příjemnému herectví Jany Hlaváčové. První díl trilogie je z hlediska slovních fórků a komických situací nejpovedenější. Celkový dojem 55 %. (25.06.2006)

První ze tří filmů o Ohnivých ženách je nejlepší a docela ráda jsem se k němu nyní, po mnoha letech, vrátila. Jana Hlaváčová je kouzelná, Samozřejmě Dáša, nyní Havlová je tu taky výborná, svá, ještě trošku praštěná. Obě ohnivačky mi tenkrát učarovaly a já jsem zjistila, že tenhle druh "kouzelných bytostí" a příběhů mám ráda. Navíc, tenkrát v naší filmografii to bylo pro mě něco nového, neokoukaného a milého. Písničku, kterou si zasněně zpívá Magdalena jsem si pobrnkávala na kytaru...no, klidně se na to za čas podívám znovu. (12.11.2015)

"Taková katastrofa. A ještě mi při tom někdo ukradl housku se salámem." Tohle snad nikdy neomrzí. Zápletkou zábavné, herecky parádní. Skvělá ukázka po všech směrech skvěle udělané práce. Svým způsobem je to jen jednoduchá a prostá věc, ale zaujme a zůstane v paměti hodně dlouho. "Nech na pokoji počestné děvky, nestydo." (30.03.2021)

K Ohnivým ženám mne přivedl kamarád: čas od času vypouštěl podezřelé hlášky, které s jeho běžným projevem neladily a byly k popukání („...teď už je nám všechno putna, hlavně že nám ten chlast chutná...!", „tělo nebere" nebo „já chci ženský tělo...!) Ukázalo se, že se jedná o citace z téhle Podskalského třídílné legrácky. Co zaujme je vskutku příšerná televizní produkce, jíž neomlouvá ani rok 1984 a která trumfne i v tomto ohledu neméně příšerné „Křtiny” stejného tvůrce. Když se přenesete přes kulisy a soundtrack jako ze Studia Kamarád a zároveň budete mít pochopení pro humor v tradici vorlíčkovské absurdní veselohry, skvěle se * jako já * pobavíte. Kombinace skvělých komediálních výkonů (Hlaváčová, Veškrnová, Kanyza, debutující Roden) a scénáře postaveného na stejných tricích, jako jiné příběhy vrhající postavy z jiných časů do současnosti, produkuje vedle řady roztomile pitomých několik mistrných dialogů a scén („...to ale - vypadalo jako koma”, „nepůjdeš se mnou v noci do lesa? potřebuju byliny” LOL). Je obrovská škoda, že v tradici vorlíčkovské komedie, která měla sice základ ve skutečnosti, že tvorba vyjadřující se k aktuálním tématům nebyla zcela svobodná, v české kinematografii nikdo nepokračuje, Dokonce ani ten Vorlíček ne. Když tak o tom přemýšlím, překvapivě nejblíž je tomu Vorel, ha ha ha. (21.03.2012)