Příběhy včelích medvídků

Krasne propracovane loutky roztancene na obrazovce prinesly usmev do mnoha rodin. Dodnes si tenhle vecernicek pamatuju a miloval jsem a dodnes miluju uvodni pisnicku. Skoda, ze dnes se uz nic podobneho nevysila ani netoci. Je to sama kyberneticka pohadka bez poselstvi. Dnesni pohadky jsou mrtve. Tato neni a vsechny dnesni pohadky prezije. Trnkovy loutky byly vlastne vsechny dokonale. Nemluvim jen o tehle pohadkove serii. (14.03.2011)

Příjemný večerníček, který jsem v dětství milovala... Jako dospěláka mě překvapilo, že děj často není nic moc, ale to nejmenším dětem asi nevadí... Každopádně krásné loutky čmeláčků a chytlavé písničky s výchovným podtextem (hlavně ta Do pěti, do pěti... musíme být u maminky v doupěti :-)) Kvalita dílů v sérii znatelně klesá. Zajímavý komentář: Gemini. (21.02.2014)

Rozpustilý zvídavý Brumda a trošku přitroublejší jedlík Čmelda jsou pohádkové postavy mého dětství. Příběhy včelích medvídků jsou naprosto pohodovým večerníčkovým seriálem. Nikde nikdo nelítá jak blázen, nekřičí na sebe a nemlátí do sebe. A jako bonus - písničky těchto čmeláčích kluků se prostě nedají zapomenout! (26.02.2013)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)

Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení, dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni. Sosáčkama sosáme, bez přestání to samé. Do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti. /// Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být. Né, né, né, nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím. Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění. (11.01.2008)