Utajený

Ze začátku jsem se vůbec nechytal a ani pořádně nevěděl, která bije. Čekal jsem nějaké řízné drama s vydařenou akcí, ale dočkal jsem se úplně nečeho jiného. Caché je na první pohled, pomalu plynoucí, nic neříkající film, na ten druhý je to výborná psychologická mozaika, jejíž stopy vedou až dávno do minulosti a hlavně s koncem, který si každý divák může vyložit, tak trošku po svém. A to je možná spolu s tradičně výbornými hereckými výkony jeho největší síla. (15.04.2015)

Když jsem před pár lety viděla "Pianistku", zůstala jsem stát s pusou dokořán. Byl to naprosto fascinující divácký zážitek, film, který mě dokonale porazil. Jméno Michael Haneke jsem si zapsala za uši a těšila se na další film, který od něj uvidím... Ale ovace se nekonají. "Utajený" se zpočátku tvářil jako velmi dobrý film, dlouho se mi i líbil. Ale pak začal být utahaný, rozvleklý, nudný, opakující se - žádný nový impuls, zvrat, nebo prostě cokoli, co by příběh posouvalo dopředu. Pak "velká pointa" a nedořečený konec, který jako by s předchozím děním na plátně nijak nesouvisel. Jako by Haneke nevěděl jak tu svoji nepovedenou bžundu zachránit, a tak od ní utekl. Škoda dvojnásobná, když si k tomu přivedl takové herce jako je Daniel Auteil (od "Války policajtů" jej bedlivě pozoruji a zjišťuji, že se mi chlapec čím dál tím víc začíná zamlouvat) a Juliette Binoche. Ach jo. (01.04.2006)

Jedná se samozřejmě o metafilm. V tomto případě v nevídaně originální podobě (jako ostatně každý Hanekeho film - jsem jeho velkým a nejspíš nekritickým obdivovatelem a jsem mu za to velmi vděčný). __________Za prvé Utajený vyniká absolutní absencí narativní dramatizace, což je pro Hanekeho umělecké vyjádření typické. Narativní struktura zde není prezentována jako lineární vypointované vyprávění, nýbrž ve formě "skládačky", kde všechny díly dohromady dávají kompaktní celek, ale její poslední díl neobsahuje pointu, což je v rámci navyklého způsobu vnímání filmové řeči neobvyklé (a určité množství diváků to poněkud mate: proto některé nechápavé komentáře zde, které obviňují Hanekeho z pseudointelektuálnosti atp. - bohužel). Z toho důvodu je absence dramatizace ne jenom logická, ale vzhledem k takovému přístupu i nutná (ovšem i z hlediska narace "klasičtější" Hanekeho filmy absentují dramatizaci děje - např. nejznámější Pianistka - což diváka buď nudí nebo uvádí v šokující vytržení a mrazení v zádech). I když se v závěru filmu nic převratného nestane, význam filmu a jeho "vyvrcholení" je ukryto jaksi uvnitř. (pozn.: velmi mě pobavil jeden názor zde - nebudu jmenovat -, který podává vysvětlení, že hlavní hrdina je nejspíše schizofrenik, což ovšem v závěru filmu chybí - je nedořečené - aby byl film zajímavější a tajemnější: takové zhůvěřilosti a bezmyšlenkovité závěry plynou ze zkostnatělého přístupu k umění, když si divák myslí, že lehce přišel věci na kloub a prokouknul umělce). __________Za druhé je v Utajeném velmi zajímavá metarovina filmu: ona kazeta, která sleduje jako nějaký objektivní pozorovatel (deus ex machina) život hlavního hrdiny a dává tak divákovi na srozuměnou, že se vlastně jedná o FILM a "živí" lidé jsou pouze protagonisté představení - hry, vytvářené tvůrcem - demiurgem. Resp. film sám na sebe upozorňuje: kazeta je jeho zcizující prvek a svojí existencí proniká do života hlavního hrdiny, kterého tak přímo ovlivňuje a spouští/moderuje zápletku. Samozřejmě, že ona kazeta je jakýsi vstup, průnik řežiséra do filmu (jeho dar seslaný postavám jeho filmu) a Haneke tak předvádí loutkové divadlo - odhaluje podstatu samotného tvůrčího impulzu. Sám sebe umísťuje do děje jako aktivní prvek (filmové božstvo), ne jako pouhý "pasivní" zaznamenavatel skutečnosti, jak se o to pokoušeli neorealisté a iniciátoři manifestu Dogma 95 s cílem dosáhnout lepší věrohodnosti ve zobrazení "života" (což je jen jiná past na diváka, protože to v uměleckém díle ze své podstaty není možné). ___________Takový formální přístup, kdy "tvůrce" sám aktivně vstupuje do díla a ještě to drze přiznává, ostatně není v umění žádné nóvum, neboť stejné hrátky se čtenářem předvádí ve svých mistrovských dílech např. Vladimir Nabokov (mám na mysli zejména Pnin nebo Král, dáma, kluk) nebo u nás např. Daniela Hodrová, či ne příliš známý Jan Křesadlo a Petr Rákos (atd.). Haneke se nachází ve vskutku vybrané společnosti. (28.03.2006)

Nedořečenost mi nevadí a v rámci celého filmu mi přijde na místě, psychologie hlavní postavy je dobře zmáknutá, pár scén je opravdu nezapomenutelných, to ovšem nemění nic na tom, že jsem se u Utajeného nudila a neustále jsem pokukovala po hodinách... (A pokaždé když se objevil syn Pierrot, měla jsem chuť někomu jednu vrazit! Většího fracka jsem už dlouho neviděla - podle mě jediná přehnaná a nereálná postava.) (17.03.2007)

Kubrickovsky čistá filmárčina, jedinečné skĺbenie divadelných a filmových vyjadrovacích prostriedkov. Hanekeho chladné (pomalé a tiché) komponovanie (takmer výhradne interiérových) scén mi síce nie je práve najbližšie, no režisérov perfekcionizmus sála z každej minúty filmu a často zatajuje dych. A raz ho na pár sekúnd brutálne zastaví (hoci na tento šok dopredu požmurkávajúc upozorňuje v scéne rozprávanie "vtipu" za stolom). Iný film, ktorý - nech sa vám bude pozdávať akokoľvek - určite z vás len tak nevyprchá. Zatiaľ najobsažnejšia a najlepšie zvládnutá rola Daniela Auteuila z tých, v ktorých som ho videl. (17.10.2006)