Kráska v růžovém

“Throwback Thursday #77” - Další z řady kultovních Coming of Age filmů z 80’s. A i tentokrát byl pod jeho úspěchem podepsaný John Hughes, a to z pozice scénáristy a výkonného producenta. Molly Ringwald tu zakončila svoji teen trilogii a v podstatě po této roli její kariéra zažila strmý pád, kdy se jí nikdy nepodařilo vymanit z role středoškolské princezny. Režisér Howard Deutch vytvořil příjemný cast - Andrew McCarthy rovněž na vrcholu své herecké kariéry, Jon Cryer teprve před vrcholem, opuštěný otec Harry Dean Stanton v jeho typické pohodářské roli. Zmrdečka si tu střihnul jak jinak, než James Spader, jehož postava Steff je ultimátní douchebag. Jde o další feel good film, kde Deutch s Hughesem nechali mluvit generaci 80’s teenagerů se všemi jejich radostmi a strastmi. A musím říct, že i ten hlavní konflikt - holka z middle class x kluk z country clubu. V ČR jde o neznámý film a v USA o další z řady generačních filmů. My máme Discopříběh nebo Láska z pasáže a Amíci mají Breakfast Club nebo Pretty in Pink. Shlédnuto na SkyShowtime. 4* (22.01.2024)

Scénář je kapku pomalejší, než je v dnešní době zvykem, a ta barva přinejmenším podezřelá. Ale Jon Cryer tančí, hraje a obléká se, jakoby to byl jeho první a poslední film (a to mu bylo pouze 21). Přidejte slizkého Jamese Spadera v bílém obleku (26 tou dobou, to taky není zlý) a z osmdesátek máte krásných devadesát procent. (25.11.2009)

John Hughes byl podle mě vizionář, v osmdesátých letech dokázal (spolu)vytvořit díla (ať už jako scénárista, producent nebo režisér) - zejména Sixteen Candles, Snídaňový klub, dále právě Krásku v růžovém a Báječnou chvíli - která byla pro svou dobu natolik signifikantní, že si mnoho lidí toto desetiletí vybaví právě na základě těchto filmů. Hughes vcelku konvenční teenagerovskou romanci obohacuje pro 80s příznačnými prvky, se kterými ale nepracuje standardním způsobem, ale zcela záměrně na ně upozorňuje a přivádí je do extrémů (křiklavé syté barvy, nevkusné oblečení a doplňky, extravagantní účesy nebo totálně profláklé songy), jinými slovy stávají se ozvláštněními. Někde v dáli, pod nánosem toho všeho nevkusu snad ale ještě můžeme nalézt něco, čemu lze říkat styl. Naštěstí tu jsou navždy díla Johna Hughese, díky nimž na osmdesátá léta budou mnozí vzpomínat spíše s nostalgickým úsměvem na rtech. To už bohužel neplatí pro první polovinu let devadesátých, která si z 80s vzala jen to nejhorší, typickým filmovým příznakem u nás je např. Nahota na prodej, v USA Chladný jako led. (27.06.2011)

Přesně takhle jsem si představovala osmdesátky :-). Skvělé působení snímku na pocity diváka. Cítila jsem se společensky "vyhoštěnou" Andie a strašně moc se mi líbil Duckie v podání Jona Cryera a hlavně jeho taneční jakoby zoufalá scéna uplně perfektní. Na tento snímek jsem se podívala díky odkazu v Gilmorových děvčatech a vůbec toho nelituji, naopak mi připadal zábavný a opět se potvrzuje pravidlo,že se móda pořád vrací. (18.08.2012)

Fajn 80. kousek z gymplu podle jednoduchý šablony, kde se nic světobornýho nestane, ale taky se celkem nic nepodělá. Herci jsou zajímavý a sociální témata jen tak čechrají stejně jako osobní problémy. Zrzavá kráska má svoje kouzlo, ale ten její amant je teda fest unylej. Výsledkem je dobová klasika s celkem fajn muzikou. (29.08.2020)