Taková zvláštní rodinka

Tvári sa to ako komédia, ale nesmejete sa. Tvári sa to ako dráma, ale nenúti vás premýšlať. Mohlo to byť o vzťahu otca k "zabudnutým" deťom, ale je to len o otcovi. Mohlo to byť o ľúbostnom vzťahu medzi nevlastnými súrodencami a to je vlastne jediné čoho sa dočkáte a stojí to za to. Príliš dlhá reklama na Adidas. (19.03.2004)

Zvláštna rodinka, ale film ešte zvláštnejší. S nálepkou komédia, ale nie je tu jeden jediný moment, kde by sa človek zasmial a to tu hrá Stiller a Wilson. Wes Anderson je proste jeden z najväčších podivínov na režisérskej stoličke a nechápem, že mu to vychádza. Ešte aj takto zohyzdiť Gwyneth, to je normálne na kriminál. (19.11.2021)

Vůbec jsem to nečekal, ale Royal Tenenbaums je jeden z nejlepších Andersonových filmů. Jeho předchozí Rushmore mě příliš nezaujal a tak jsem se trochu bál, že i Royal Tenenbaums budou postrádat většinu toho pozdějšího andersonovského rukopisu. Opak je pravdou. Formálně brutálně vypiplané od první vteřiny, herecky nabušené a nádherně stylizované. Ovšem není to komedie (a trochu se obávám, že jako komedie byl film ve své době u nás distribuován). Anderson natočil hravý film o depresi a poškozených rodinných vazbách. Zní to prapodivně, ale je to přesně to, co k jeho výrazovým prostředkům perfektně sedí. Ten nostalgicky dětský náhled na něco, co je ve skutečnosti smutné a tíživé, mě originálním způsobem oslovuje a jitří ve mně divácký i kritický zájem. 8/10 (20.01.2020)

Teda zasmál jsem se podstatně víc než třikrát, ale přesto mě tohle dílko nijak zvlášť neoslnilo. Zpočátku se mi líbila rozpustilost příběhu, ale pak mi to celé tak nějak zevšednělo. O to víc mě to mrzí, že tam hrají mí oblíbenci Stiller, Wilson a Murray. Vím, co chtěl Anderson filmem říci (rozpad rodiny, pokřivené vztahy mezi nejbližšími, odpouštění..), ale přesto se mnou konec nehnul. Na to je to příliš povrchní. (31.03.2008)

(1001) Nevím, jak je na tom s mentálním zdravím Wes Anderson, protože na základě jeho filmů to člověk zcela posoudit nemůže (ale aspoň trošku to posoudit jde a pane jo), ale Owen Wilson určitě bojuje s bipolární poruchou a sebedestruktivní depresí celý život a pane jo. Mám proto velký problém film vnímat jako komedii a asi bych si i troufla říct, že tak snad ani není myšlený. Smysl pro humor tvůrce neurčuje žánr filmu. Já sama bych Tenenbaumy zařadila do kategorie "psychoanalýza až psychoterapie". Ti vnitřní démoni jsou více či méně viditelní v každém Wesově filmu, ale tady je ten materiál nejsyrovější, nejbolavější a nejnepříjemnější ke sledování. Když například koukám na jakýkoliv film s Lukem Wilsonem (včetně Pravé blondýnky), tak musím myslet na to, že našel svého bratra Owena po pokusu o sebevraždu a zachránil mu tím život, a každý film s Lukem Wilsonem mi tak zcela nevědomky zprostředkovává jisté trauma. Jak velké trauma mi tedy způsobí tento film, když svoje žíly otevírá napřímo? Ale možná moji optiku zkreslují moji vlastní démoni a většina diváků tak nejspíš vidí trochu jiný film než já, když si Takovou zvláštní rodinku pustí. Šťastní to lidé. (30.12.2020)