Metro

S láskou vzpomínám na doby, kdy vycházely časopisy a k nim bylo přiložené dvd. V těchto dobách, kdy kino byla výsadou párkrát do roka, a na nový film jsem čekal s ročním odstupem. To byly časy, kdy jsem dal zavděk jakémukoliv dříve neviděnému filmu. Vzpomínám, že Metro bylo jedním z těch filmů. Dnes již naprosto hororový blábol. Londýnské metro je horor samo o sobě, být zavřený uvnitř po zavíračce je děsivá představa. Cpát tam tedy vychrtlého pána s hákem je zbytečné. Nicméně i přesto tam je. Atmosféra je zpočátku zajímavá, ale jakmile je odhaleno monster of the week je to celé v pytli. Nepamatuji si, že to bylo takhle brutální. A hlavně zbytečně brutální. Nevysvětlený původ bych mohl přehlédnout. Díry ve scénáři už těžko. Film je jimi prolezlý skrz na skrz. (Jak se sakra Guy vzal v metru? A copak se stanice nekontroluje, když zavírají?) Do toho je hlavní postava neuvěřitelně anti-sympatická. Její chování ať tenhle udělá za ní tohle, a ona zase tamto a všichni ať udělají, co ona chce, protože ona z nějakého záhadného důvodu nemůže. Uf. Naprosto otravný prvek ve filmu. Já fandil jenom pejskovi Seznamovi, ať to zvládne ve zdraví. Creep je zbytečný film. (10 %) (02.08.2017)

Bylo nebylo, pan režisér Smith se před lety díval na Lolu, kterak běží o život. Film se mu líbil, radoval se z něj a tleskal rukama jako malé dítě: "Ach, ta krásně běhá, ale punčochy, chybí jí punčochy. A žluté květované šaty. A lodičky." Byl to muž činu, oslovit dámu, Franku Potente, a získat ji do svého filmu pro něj nebyl žádný problém. Chtěl být originální a tak si řekl: "Lola utíkala za něčím o život, Kate poběží před něčím o život." V roce 2003 se díval na další film, Revizory, a řekl si: "Ach vy komunističtí neznabozi, vy houby víte, co je to peklo, protože jste v zajetí bludu, že horor je pokleslý žánr. Já vám ještě ukážu, jak se užívají symboly." A skutečně, svůj film naplnil k prasknutí všemožnou promyšlenou symbolikou. Vrcholem je scéna, ve které si vrah umývá ruce před vraždou/operací. Režisér ho chytře postavil do role Piláta a nechal ho tím jednoduchým gestem pokrytecky říci: "Já nejsem vinen krví té slečny, to vy jste, páč se na to díváte a přesně tohle chcete." Tak v prosté zkratce vyjádřil, na co Haneke potřeboval celý film Funny Games. Třešničkou na dortu je, že se k onomu výkonu navlékne do operačního pláště. Tím staví k výše popsanému významu antitezi, jež zní: "Tento výkon je nezbytný. Tím, že zabiju tuto ženu, zbavím společnost i jedince zanícené rány touhy po krvi, aniž by bylo komukoliv ublíženo." Nebo jiný příklad, ve kterém Kate opouští prostor označený nápisem "Danger - High Voltage" a dvěma blesky. Divákovi je tak naznačeno, že konečně vstupuje do bezpečí, do zóny, ve které není místo pro sdílení tužeb s vyšinutými jedinci z SS. Divákovy zvrácené choutky jsou ukojeny a může se opět stát člověkem, stejně jako Kate. Její náhle znejistělý výraz však naznačuje, že ne každý opustil řady virtuálních vrahů. Postmoderna, která všechny "vznešené pravdy", boha, vědu, filozofii, přesunula tam, kam patří, mezi více či méně sofistikovaná vyprávění, totiž právem vzala člověku jistotu. Dala mu však peníze a domácí mazlíčky - a v těch spočívá pravé štěstí. (19.09.2008)

Žltovlasá Franka Potente v kvetinkovaných žltých šatočkách behá v tuneloch londýnskeho metra a miesto randenia s Georgeom Clooneym, na ktoré mala namierené, randí s odporne zdeformovaným ľudským mutantom, bažiacim si v znásilňovaní žien na gynekologickom kresle veľkopu ostrou mačetou. Christopher Smith nedokáže vytvoriť ani náznak tiesnivej atmosféry prostredia, akú vytvoril John Landis v pár minutách jeho Amerického vlkolaka v Londýne (1981); a prvé divácke emócie prichádzajú až nástupom hnusu a brutality. Takže podobný smutný prípad ako nové Texaské masakre, v ktorých sme aspoň na tieto „vďačné“ divácke emócie nemuseli čakať celé prvé dve tretiny filmu. (22.05.2008)

Dokud se film snaží stavět na atmosféře ve stylu "něco zlého se děje, aly my vám ještě neukážeme detaily", docela se na "Creep" dá dívat. Po odhalení zápletky vše začne skřípat, až se doskřípe k nemastnému, neslanému konci. Snad nejvíce filmu ublížila skutečnost, že vystupující postavy jsou člověku naprosto ukradené až nesympatické. Jak má divák prožívat děj, když hrdinům ani trochu nedrží palce? Lola zase běžela o život - a že to byla podívaná! Vidět Franku Potente utíkat... nevěděla jsem, jestli se mám smát, brečet nebo rovnou zvracet. V "Rychlých šípech" by to okomentovali slovy: "běží jako sloní mládě", ale to by urazili sloní mláďata, která mají podstatně lepší koordinaci pohybů a mnohem více elegance. 48% (21.01.2009)

Rozčilovat se u horrorů,že jsou nesmyslné a neuvěřitelné je docela hloupost(pokud to opravdu nezachází do extrému a nejde o záměrnou nadsázku)--Navíc-příběh o tom,že v NY metru,které je tak staré ,členité,komplikované a propletené,že ho ani dlooouholetí zaměstnanci zdaleka neznají-se skrývá nějáký psychodeformovaný maniak je jeden z nejuvěřitelnějších široko daleko..........Problém filmu je spíš v tom,že je to prostě taková jednoduchá jednohubka,která ničím něják zvlášť nezaujme =pustit,pobavit se,vypnout,zapomenout=60% (30.09.2010)