Divotvorný hrnec

Takový hezký, pozitivní muzikál, který má to štěstí, že zde má Petulu Clark, která má prostě nádherný hlas, ale také legendu Freda Astaira. Francis Ford Coppola dokázal, že zvládne i muzikál, i když ten je trochu moc roztahaný a některé zábavné scény zase tak zábavné nejsou a přijdou vám skutečně jen jako natahování děje. (12.12.2016)

Dneska už lze jen obtížně najít v Divotvorném hrnci okouzlení Voskovce a Wericha právě pro tuhle látku. Pro uvedení v ČSR bylo ale zásadně nutné vyměnit reálie, protože problémy amerického jihu a broadwayské písně by u nás asi jen těžko v roce 1948 zaujaly. Nicméně právě díky této filmové verzi máme alespoň jakous takous představu o původní podobě díla. Za 20 let odpočaté zpracování se stalo ideální rozlučkou pro Astaira, kterému už táhlo na 70. Filmové muzikály 60. let jsou si sic podobné jako vejce vejci, ale ta referenční výpověď o jedné epoše a žánru zůstává. (03.11.2019)

Přepsáno v červenci 2019. Divotvorný hrnec se zlehka vznáší přes hemžení muzikálového reje, optimismus juchá v sytých barvách, radost ze života tančí, zpívá, laškuje a neposedně skotačí v zelené záplavě irské svátosti. Francis Ford Coppola v mladickém zápalu a nadšení rozvírá vějíř v barvách duhy, slunečné dny svítí sounáležitostí, teplé noci se zamilovaně tulí v sametu zeleně a vyznávají lásku. Rasové a existenční neduhy společnosti nedokáží rozbít chuť do života, veselí se rozlévá doširoka do všech koutů Duhového údolí, hraje, pohrává si, něžně konejší, zlehčuje a výská zhurta nad celý svět. Hvězdou laskavého a nadšeného skotačení je Finian McLonergan (velmi příjemný Fred Astaire i v pokročilém věku), irský imigrant s bezstarostným pohledem na život a s jasně vytyčeným cílem svého putování. Fantazie se stává součástí reality, vyzbrojuje snílky důvtipem i odvahou a tančí uvnitř lidumilnosti. Hlavní ženskou ozdobou radosti je Sharon McLonergan (pozoruhodná Petula Clark), Finianova skromná a starostlivá dcera. Počestnost se snaží o romantickou obezřetnost a k tomu je zapotřebí nebojácná vyřídilka slov. Láska si zamilovaně píská. Důležitým elementem je Og (příjemný Tommy Steele), rozverný irský leprikón, dožadující se svého návratu původního určení. Svět lidí je tajuplným lákadlem dosud nepoznaných krás života. Významnou postavou je Woody Mahoney (sympatický Don Francks), předseda nezávislého spolku pěstitelů tabáku. Prostá vrstva společnosti se ve své poctivosti hlásí ke slovu a žádá si budoucí prosperity. Výraznou postavou je Billboard Rawkins (příjemný Keenan Wynn), rasistický senátor s nenasytnou touhou po bohatství a neomezené moci. Společenské zlo musí být po zásluze potrestáno ve jménu lidumilnosti. K výraznějším postavám patří Susan (zajímavá Barbara Hancock), mladá a hluchoněmá sestra Woodyho. Její parketou je tanec, ladný pohyb, veselí a šťastné poznávání života. A patří k nim také Howard (sympatický Al Freeman Jr.), Woodyho nejlepší kamarád, vzdělaný černoch a triumf úsilí prosté vrstvy. Mentolový tabák je hitem budoucnosti. Z dalších rolí: nejvěrnější senátorův patolízal a jeho podlézavý asistent Buzz Collins (Ronald Colby), k oficiálním představitelům politické moci loajální šerif (Dolph Sweet), nenávistný okresní prokurátor (Wright King), souznící a žehnající gospelové kvarteto (Roy Glenn, Jester Hairston a Avon Long), či dvojice vládních geologů (Vince Howard a Robert Cleaves). Divotvorný hrnec je hřejivou náručí studiového filmu. Je laskavým pohlazením lidumilnosti, je radostným tancem touhy po životě, veselí barev se usmívá a kyne do dálky svůj pozdrav lásky světu. Příjemná snaha o filmovou harmonii. (20.07.2014)

Poslední Astairův muzikál. Co k tomu lze dodat?...... Snad jen to, že se jedná o velmi důstojné rozloučení se žánrem, který Fred pomáhal utvářet a proslavit , a který na oplátku proslavil jeho takovým způsobem, že se nesmazatelnými písmy vryl do mysli několika generací diváků a stal se již za svého života legendou a nejhlavnějším představitelem žánru, který lze výstižně charakterizovat jedním slovem Entertaiment. Ale zde se jakoby z počátku zdá, že to není ten typický Fred, který uchvacoval diváky svým kacířsky dokonalým tanečním uměním, oblečený ve fraku s na hlavě nasazeným cylindrem. Ale opravdu jen na první pohled, neboť v jádru je to ten starý dobrý sebeironický Fred, kterému jde jen o jedno,aby se divák dobře bavil. A to se daří a nic na tom nezmění ani skutečnost, že rekvizity jsou v Divotvorném hrnci poměrně jiné, než bylo zvykem a ani to, že stárnutí prostě člověk nezastaví a tanečně to Fred už nemůže rozbalit tak jako za mladších let. Ale když si uvědomíme, že mu v době natáčení bylo 69 let, tak je v neuvěřitelné kondici a nezbývá nic jiného než smeknout klobouk a hluboce se uklonit...... Divotvorný hrnec je výpravný pohádkový muzikál s krásnými písničkami, se skvěle zpívající Petulou Clarkovou a s nestárnoucím Astairem a s rasovým a sociálním poselstvím. A úplný závěr mě samozřejmě oddělal, kdo viděl a má rád Freda, tak asi pochopí..... GOD BLESS YOU, FRED, AND THANKS FOR THE MEMORIES! (09.12.2005)

Muzikál Divotvorný hrnec nebyl špatný. Nicméně přiznávám, že kupříkladu My Fair Lady, který miluju, nebo některé další, měly ve svém repertoáru jeden hit za druhým. Zde jsme se jich zase až tolika nedočkali. Příběh sám o sobě je jinak docela zamotaný a na můj vkus se snímek zbytečně táhne. Kdybychom viděli hodinu čtyřicet až dvě hodiny, myslím, že by to docela stačilo. Takže jen dodám, nebylo to špatné, a jsem rád, že jsem to viděl, ale jednou mi to stačilo. A ještě jedna poznámka: škoda, že taková legenda, jakým byl a je Fred Astaire nedostal ve snímku více prostoru na předvedení svého umění. (21.07.2016)