Souboj cti

V rámci akčňáků výjimečné retro, navíc orámované osmdesátiletým vypravěčem (JCVD), který je stále ve formě. Hodně zábavné představení bojovníků z různých států a jejich umění přizpůsobených lokálním stereotypům - španělský toreador, brazilská capoeira, mongolský barbar, německá mlátička, černošský domorodec (jediný zástupce kontinentu, Afriky, nikoli státu), japonský zápasník sumo, ruský hromotluk a JCVD jako americký citlivý hoch z ulice, který se vzepne k největšímu výkonu, když jde (zase) o pomstu. Karate kop tisíckrát za sebou, yes! (28.12.2012)

Van Damme ako autor predlohy, režisér a samozrejme hlavný hrdina sa v tejto fraške o akomsi mystickom bojovom turnaji národov bez obmedzení určite našiel, ale cieľová skupina, ktorú tento nepodarok môže osloviť sa nachádza medzi malými chlapcami vo veku 8 - 12 rokov. Nedosahuje to ani priemer a pôsobí to skôr zábavne ako akčne. (29.06.2007)

V zásadě velmi podobný jako Krvavý sport.Jen trochu lepší příběhem(ten v Krvavém sportu byl skutečně vrchol jednoduchosti),ovšem v podstatnějším horší,a to v soubojích.Krvavý sport byl sice tupý film,ale právě ono koření filmu tam hrálo prim,soupeři byli solidní a souboje kvalitní a bylo jich dost.Zde je jen nevelká přehlídka souborů kopyt a nemehel,navíc jsou zápasy nanic nasnímané a i dost choreograficky nevýrazné.Souboj cti je zkrátka van Dammův průměr,má jak lepší tak horší snímky. (13.05.2008)

Keby boli lepšie súboje dal by som 4*, ale mám pocit, že občas to mlátenie odflákly. Mongol je síce veľmi štýlový ale súčtom nepredvedie vlastne nič (Abdel Qissi je/bol boxér). Inak čo zem to štýl veľmi kvitujem. Ale Rus nemusel byť len také svalnaté nemehlo. Mohli tam dať nejakého majstra sambo. Inak film nenudí a díva sa na neho dobre. Keď som bol malý, som ho ale žral viac. A JCVD by si mal uvedomiť, že nie je žiadny Snyder a ubrať spomalovačiek! (08.02.2012)

Brnění nebo mrazení se dostavuje, i když je jen velmi umělé. Van Damme překvapuje jako režisér, hodně mu pomáhá hudební skladatel, zvukař a kameraman (dynamicky nasnímané souboje, některé zajímavé úhly kamery), sám „Fred Astaire karate“ potěší několika jinde odkoukanými nápady. Ale i to se počítá. Samotná aréna je poměrně mysteriózní, i když polovina těch vazeb vypadá, že zná pravý hák jen z videoher. Závěr je samozřejmě totálně přepálený. Velká škoda. Ostatně Van Damme má tak trochu smůlu, že stojí i s ohledem na rok vzniku někde uprostřed. Jeho dítko totiž už nemá tu příchuť a atmosféru bojových arénovek z osmdesátých let a na novější bojové filmy jednoduše nemá. (17.07.2012)