Journey Into Fear
Kamera:
Karl StrussHudba:
Roy WebbHrají:
Joseph Cotten, Dolores del Rio, Ruth Warrick, Agnes Moorehead, Jack Durant, Everett Sloane, Hans Conried, Richard Bennett, Orson Welles, Ivan Lebedeff (více)Obsahy(1)
Hlavním protagonistou adaptace stejnojmenného románu Erica Amblera je námořní inženýr, který se během své obchodní cesty v Turecku stane terčem agentů ve službách nacistického Německa. Orson Welles na noirovém snímku sice není podepsán jako režisér, ale jeho stopa je na výsledném tvaru víc než patrná. (Letní filmová škola)
Recenze (12)
Film, ze kterého chtěli udělat velký akční trhák roku, ale vůbec se jim to nepovedlo, jelikož je to o ničem. Až se mě zítra někdo zeptá, o čem ten film byl, tak to nebudu vědět. Postavy ve filmu nedostali tolik prostoru, abych je nějakým způsobem poznala a porozuměla jim. Děj příběhu je strašný, jakoby to nemělo začátek ani konec, prostě je to jeden velký nepovedený zmatek. Nejlepší na tom všem je Orson Welles, kterého bych tam skoro ani nepoznala, ale jinak se na tenhle film nikdy znovu nepodívám. ()
Bavil som sa: vťahujúce intro, atmosferická plavba, nápaditá kamera a panoptikum bizarných/úlisných postavičiek. Btw, Wellesa je tam cítiť: kamera často vystrúha jemu typický bizarný uhol či vychýlenú kompozíciu. Finále v daždi na hotelových rímsach tiež potešilo. Tomuto ranému noiru som sa roky vyhýbal a zisťujem, že úplne zbytočne! :) ()
Film, ktory sa natacal po nociach spolu s dalsim Wellesovym snimkom The Magnificent Ambersons. Dejova linia tu akasi aj je a Joseph Cotten /Obcan Kane/ vedel hrat aj spolu s Wellesom. A v ramci noir jazdy rokov 40. a 50. vsak film Journey into Fear nema podla mna na najlepsie noir kusky. Teda u mna stale su vyssie The White Heat, Big Sleep, Big Steal, Maltese Falcon popripade legendarny Sunset Boulevard. Zaverecna scena vsak na urovni a dialogy taktiez. 76 % ()
Nebýt výborného závěru, sympatického hrdiny a jeho skvělého anděla strážného v podání Orsona Wellese, byla by to katastrofa. Zpočátku výborně fungující voice-over se postupně vytrácí a s ním i poslední známka napětí. Prostor mezi slibnou úvodní scénou a zmíněným závěrem je tak vyplněn především nudnými hovory a tančením okolo plytkého špionského děje. Naštěstí je film dost krátký na to, aby se nuda dala překousnout. ()
Tento snímek opravdu není nic zvláštního, ale to pro mě není většina filmů noir, takže dávám čtyři hvězdičky. Journey Into Fear má navíc tu výhodu, že díky délce nemůže začít nudit a navíc obsahuje některé geniální záběry, např. závěrečná honička na hotelových oknech v dešti (zřejmě Wellesův vklad). ()
Reklama