Svatá krev

...nedokážu sdílet obecné nadšení umělcem, u kterého se pořád křičí: "není to dobré? to nechce být dobré" "nedává to smysl? to nemá dávat smysl" "je to pokleslé? to má být pokleslé" "působí to diletantsky? to je naschvál" "je to špatné? nerozumíš, že si z toho tvůrce dělá legraci". Viděl jsem podobné obrazy ve filmu hodněkrát (Dario Argento, Ulrike Ottinger! a ostatně Black Moon od Louise Malla), byly mnohem lépe udělané (namátkou i ten náš nebohý Jakubisko - a ostatně - kde to bral on, že? Fellini...). Podobných výjevů se dá za odpoledne vymyslet tucet, jsou to pouhé figury v toku vyprávění, nezkvalitňují dílo ani kdyby to celé byla jedna velká čítanka tarotu itself. Ta dryjáčnickost tady mi nikdy nikde moc nesedla, ale respektuju obdiv ke kolotočářství jako jednu z opakovaně se vracejících podob nostalgie a touhy po svobodě (od Le Six po Wenderse a Ivana Fílu). O žádném opravdovém duchovnu v tomhle dílku se nedá hovořit - portrét kultu je spíš šprýmovný, zbytek je kýč ("že to je kýč? to má být kýč"). Několikrát mi ve filmu vytanulo, že "na Jižní Ameriku asi super" - lacinost by mi nevadila, kdyby neměla tak debilně telenovelí podobu a takovou ambici. Když jsem se ptal příbuzné, co navštívila před pár lety Jodorowského přednášku v Praze, zda TOTO viděla, řekla: "ne, ale když on byl i ve svých takřka devadesáti TAK sexy" - asi ten kult tedy bude i o tom. U Svaté hory jsem byl ještě ochotný předpokládat, že něčemu úžasnému nerozumím (přinejmenším až do toho idiotského závěru). Když nám o tom přednášel doc. Jozef Cseres jako o novém typu kinematografie - wau! -, byl jsem ochotný odhlédnout od toho, že on sám se poněkud do osoby zvráceného génia zacházejícího s nejtajnějšími světahybnými symboly projikuje (což je v případě akademického živnostníka přeci jen trochu legrační, ale mých tehdejších 27 let se ještě nechalo snadno obelstít). Dneska vidím v Jodorowském přinejlepším zručného fabulátora (narativ nebyl špatný), v horším případě komediantského podvodníka, co umí ve své gnózi pro střední stav správně zaťukat tu na tajemno, tu na téma spásy anebo násilí, tu na téma mysticismu spojeného se satanismem. Lynchovi i Žulawskému toto šlo líp včetně řemesla. (24.01.2021)

Jodorowsky mě udivuje čím dál tím více. Tímto filmem si jasně řekl o místo v mé osobní top 5 režisérů. Ten chlap má neskutečnou fantazii. Jen je škoda, že se věnuje více psaní komiksů než filmařině. Originální příběh (ano opravdu tu jde o příběh), který se ze začátku tváří jako další Jodorowského bizarnost plná prazvláštních postav, se po útěku hlavní postavy Fénixe z ústavu pro choromyslné, mění v karnevalovou noční můru. Opět má snímek vybroušenou pointu, kterou jsem nečekal, i když všechny ingredience k ní vedly, jenže je tu atmosféra, která mě pohltila natolik, že jsem ke konci skoro nedýchal. Axel Jodorowsky, syn režiséra, je v hlavní roli úžasný a to byla prosím jeho první pořádná filmová role. Jinak jsem se o něm dočetl, že se, mimo jiné, živí jako akrobat, takže na kousky, které předvádí asi nepotřeboval dubléra. (30.05.2006)

Rozhodně nejlepší a hlavně filmařsky nejvyspělejší Jodorowského film, který netrpí neduhy jeho předchozích filmů - zdá se mi, že se Jodorowsky v předchozích filmem až příliš nechal unést svou estetikou a symbolikou a chyběl mu zdravý odstup. Svatá krev je však výborně vyváženou záležitostí (že by kladný vliv producenta Claudia Argenta?). Dost možná to nejlepší, co jsem viděl na LFŠ '08. (04.08.2008)

Malý chlapec je svedkom neustáleho ponižovania matky vlastným otcom, ktoré jedného dňa vyvrcholí brutálnym činom. Potom ako otec odreže matke ruky, spácha samovraždu. Po tejto hrôzostrašnej skúsenosti je malý chlapec umiestnený na psychiatriu. Po uplynutí niekoľkých rokov sa mu darí uniknúť. Chce vyhľadať osobu, ktorú vo svojom živote miloval najviac - matku. Ich opätovné stretnutie spúšťa množstvo krvavých činov. Pomsta býva "sladká". Zhruba od polky snímku dostatočne krvavé. Vzhľadom na možnosti 90-tych rokov, gore pomerne slušné. Nič to však nemení na fakte, že pre mňa tieto surealistické sračky rozhodne nie sú. To akým štýlom je film točený, o aké dialógy či hudobný doprovod je tento snímok obohatený, ma proste ubíja - 50%. (24.11.2013)

Ortodoxní Jodorowskyho fanúšikovia môžu byť sklamaní prílišnou "príbehovosťou" Svätej krvi a akousi rozpoltenosťou autorských vízií. Už podľa mien scenáristov je zrejmé, že príbeh by viac sedel Dariovi, avšak Alejandro ho natočil s takou chuťou, že mu to "giallo" skrátka uveríte. Alebo aj nie. Prvá polovica je skôr jeho filmom, tá druhá Leoniho a Argentovým filmom. Odkazy tu máme tentokrát aj na starú kinematografiu, okrem Neviditeľného muža (na ktorého je upozorňované až zbytočne explicitne) vám môže na um vyplávať aj Alonso muž bez rúk. (06.03.2024)