Grázlové

At' si kdo chce opěvuje tento kultovní film až do nebes, já nedokážu překousnout tu celkovou nevtipnost na to, že to měla být komedie. To bud' já se neumím bavit, nebo humor tvůrců tohoto snímku je velice suchý. Navíc mi tu vyloženě nesedli herci a charaktery postav, které ztvárnili, mi přišly poměrně nevýrazné. Můj dojem po skončení byl asi takový, že jsem právě zhlédl něčí zaprášené, málo výrazné dílo a jediné významnější plus byly smysluplné dialogy (což je sice u klubáckých filmů samozřejmost) a taky fakt, že se ve snímku objeví song "7 and 7 Is" skupiny "Love", který považuju za jednu z nejlepších písní, které kdy vznikly na této planetě. 50% (21.08.2012)

Uvědomím-li si, že jde o jeden z těch (asi) typických nezávislých amerických debutů 90. let zaměřených často na partičky různých společensky negativních postav, což je kategorie, kam patří i takoví Gauneři (Tarantino) nebo Podvodníci z New Yersey (Kevin Smith), dopadl u mě debut Wese Andersona vlastně nadmíru dobře. Dokonce mě narozdíl od jmenovaných souputníků ani neurazil. On je také Wes Anderson dost možná jediným režisérem současných amerických komedií, který mě dokáže bavit, takže mě i těší, že ani tímto snímkem si u mě nijak výrazněji nepohoršil, byť očekávání jsem měl rozhodně větší... Grázlové se od dalších Andersonových filmů stylově dost liší, ale už tady lze vnímat více prvků typických pro pozdější režisérovu tvorbu, ať už jde o hudební dramaturgii nebo osobitý humor s absurdním nádechem. Přestože mě nebavil film po celou dobu stejným dílem a první polovina mi připadala místy trochu vleklá a méně záživná, skoro stále se našlo něco, co upoutalo mou pozornost, byť šlo často o maličkosti... ať už ta hezká holka, zajímavá malá či větší akce, dobrá hudba a samozřejmě James Caan (kterého jsem tady fakt nečekal a hodně mě překvapil, když se tu náhle objevil... byť fakt mohl dostat víc prostoru). Skoro to vypadá, že vypisuji jen samé klady, ale to jsem nezmínil to nejhorší: hlavní postavy mě tu popravdě ničím nezaujaly, jejich osudy a počínání mi po celý čas zůstalo ukradeno. To by se v sebeosobitějším filmu asi stát nemělo. Na jedno zhlédnutí však ušel a dal se odsledovat v pohodě. [55%] (07.03.2022)

Podle Scorseseho jeden z deseti nejlepších snímků devadesátých let, ale podle mě Anderson překonal svůj debut zatím všemi nadcházejícími snímky. Ovšem už zde je jasně čitelný režisérův styl - Andersonovy trademarky, specifická kamera, nadsázka... Na tomto snímku mi nejvíce podařený přišel samotný konec, kdy dochází k "naplánovanému" přepadení. Jinak v podstatě souhlasím s Eddardem. 70% (04.02.2006)

Komedie Wese Andersona (Royal Tenenbaums, Rushmore) NECHTĚJÍ být kdovíjak originální a kdovíjak vtipné. Anderson staví hlavně na absurdnosti jednotlivých postav a situací do kterých se dostávají. Na jeho filmech je daleko nejúžasnější to, že při pozorném dívání se může člověk cítit, jak se všichni při natáčení královsky bavili. Tenhle film je skoro o ničem (tedy o ničem novém), ale v podání bratrů Wilsonů, což jsou Andersonovy bývalí spolužáci a hrají ve všech jeho filmech, je na co koukat a čemu se smát... tedy alespoň já se bavil velice :) (10.11.2003)

Od filmu od Andersona sem nic moc necekal a taky sem nic moc nedostal. Wilson a Wilson jsou sice sympataci, ale prekvapilo me, ze je Anderson vic nevyuzil a neudelal z nich bratry. Jinak pribeh je takovej nijakej, de to skoro od nikud nikam, v desne poklidnym tempu, nenudi to, nebavi to, jen obcas se povede nejakej vtipek. A cely je to navic nic moc natoceny. Takze slabsi 3*. (25.01.2009)