Janghwa, hongryeon

Silné čtyři! Miluju šílené asijské filmy a tenhle je nadmíru povedený. Abych ho zhodnotil, budu teď asi muset nepatrně spoilerovat... Tedy: Zprvu zdánlivě "vlasatě - psychiatrický" film se po úvodní scéně změní v lehce psychedelické a těžce psychotické rodinné psychodrama s vlasatými i jinými horrorovými prvky, aby se po vyzrazení pointy někdy ve druhé třetině postupně pomalu normalizoval na "pouhý" rodinný thriller. Po skončení filmu mi všechny kamínky jeho dějové mozaiky zpětně krásně zapadly do sebe, ale v jeho průběhu jsem měl hlavu občas dost zamotanou (o což samozřejmě režisérovi šlo). Šílené jsou více nebo méně všechny hlavní postavy - vzteklá a nekomunikativní starší sestra, zamlklá a bezduchá mladší sestra, jejich neurotická macecha se svými změnami nálad, no a otec s výrazem vyšinutého a podivínského profesora chemie také nepůsobí normálně (a stále rozdává jakési podezřelé pilulky). Působivé, pohledné, napínavé, zajímavé... (26.10.2013)

Scénář: Ji-woon Kim .. Uff. Ač duchařskému hororu neholduji a většina těchto duchařin není nijak zvlášť strašidelná (tahle také nebyla, „lekaček“ se prakticky nedalo leknout) a musím přiznat, že jsem opět extra zklamán (asi jako po Ti Druzí). Co tohle mělo jako znamenat? Rozjezd je tak neuvěřitelně pomalý a prvních třicet minut se prakticky nic důležitého či zajímavého neděje. Pak je zde sice několik zvratů (a zvratků), ale ty jsou tak podivné a vůbec původ postav a jejich jednání či motivace jsou tak mlhavě vysvětlené, že jsem jednoduše nepobral děj a neocenil jeho zdánlivý smysl! Film mě většinu stopáže jen opravdu poctivě nudil, takže ho nehodlám absolvovat znovu. Líbila se mi jen hudba a chvílemi kamera. Koho by zajímal nejasný děj, více informací lze najít zde. Pokud nebudete čekat čistokrevnou hororovou podívanou a spokojíte se s thrillerem kolem rodinného neštěstí, možná budete spokojeni. Já nebyl, film mě neoslovil a hodnocení koresponduje se zážitkem. (05.10.2005)

Možná bych dala i tři, ale když já Lim Soo-jung prostě nemám ráda. A od Kim Ji-una bych prostě čekala něco víc. Nějak mi tam ten asijský duch s vlasy do obličeje neseděl. Víc by se mi film líbil, kdyby se držel jenom té jedné linie, která mi přišla mnohem zajímavější, než duchařina. Pokud si to někdy pustím znovu, tak třeba půjdu výš. Ale zatím u mě "nic moc". (21.06.2014)

Zatímco u émerické Nezvané jsem všechno chápal tak u tohoto korejského díla jsem dlouho nevěděl která bije a zachraňovalo mě jen to, že jsem díky Nezvaný tušil co asi teda bude. Nakonec to nebylo. Já bych ty filmy nesrovnával každej ten příběh bere úplně jinak a oba jsou super. Korejskej Tale of two sisters sází dost na atmosféru a napětí se nám buduje po celej film až krásně graduje. Holčina co hrála Su-Mi fakt U-mi a roli jsem jí 100% věřil. Ponurý, depresivní příběh s nešťastným koncem mě opravdu potěšil a zjistil jsem že korejská variace Popelky má s Popelkou společnýho asi tolik jako Rambo s Bajajou... (05.05.2014)

Jeden z lepších korejských hororových dramat. Je to trošku uječená hra na psychiku, zavalená velkou hromadou emocí. Jak ale pořád říkám, Korejci mají svůj vlastní styl filmaření a ne vždy je to trefa do černého. Americkou verzi jsem viděla o dost dříve a to, že s tímto snímkem souvisí, jsem se dozvěděla malou chvíli před projekcí, takže už to pro mě nebylo tak velké překvápko. Remake byl sice jednodušší na pochopení, příběh byl celkově triviální a líp se to stravovalo, mně se ale víc líbila korejská verze. Byla to jedna velká zaplétačka a Korejci to takto dělají schválně velice rádi, viděla jsem ale docela dost jejich produkce a dlouho se mi takhle něco nelíbilo. Jediné, co mi tam vadilo, byla asi hlava rodiny. Tomu šedovlasému tatínkovi jsem nevěřila vážně ani slovo. (24.03.2013)