Hrbáč Lagardere

Vydarená televízna verzia pomerne známeho príbehu, ktorý sa už dočkal nejedného spracovania ('59). Pekná výprava, dobrí herci, mierne prepálená stopáž. Nič výnimočného, ale v porovnaní s mnohými nudnými historickými "fraškami"... veľmi fajn... (07.04.2007)

„Si smiešny. A to je vo Francúzsku najhoršia urážka.“ Tento film som prvý raz celý videl až v roku 2019, ale v skutočnosti som ho od roku 2003 (kedy vznikol) videl v televízii asi miliónkrát. Ale zakaždým iba kúsok, tu jednu scénu, tam druhú, tam prvé minúty, inokedy finále. Nikdy nie celý. Až vo februári 2019 som v robote na poobednej nemal čo robiť, tak som si obľúbený filmík našich mám konečne pozrel prvý raz od začiatku až po záverečné titulky. A má to niečo do seba. Je to skôr príbeh intríg a plánu, než akcie, čo je dobre, nakoľko šermiarske scény zvyknú vo filmoch všeobecne bývať dosť nudné (a inými nie sú ani tu). Bruno Wolkowitch (v dvojúlohe) mi vždy pripadal slizký, ale ako-tak dostatočne to kompenzuje pár sympatických vedľajších postáv (jeho „dcéra“, dvojica komických kamarátov). „Spoločný nepriateľ je najsilnejšie puto.“ (18.02.2019)

Zřejmě ještě olympiádou nebo možná i předchozími zhlédnutými filmy naladěná na francouzskou vlnu, jsem viděla jedno z dalších zpracování Hrbáče. Celkem škoda, že si vévodu de Nevers Perez nezahrál v tomhle, nebo že se nepovedlo do role Lagardéra (při vší úctě k zdejšímu představiteli) obsadit někoho charismatičtějšího, jako byl Auteuil v dalším ze zpracování (kdybychom chtěli Maraise, asi bychom žádali moc). Za odlišný závěr od ostatních zhlédnutých zpracování film dostává hvězdičku navíc, jinak je to takové sice nic výrazně nepokazili, ale také mě to ničím nenadchlo... (20.08.2012)

Veskrze zajímavé a po všech stránkách přínosné odchylky od knižní předlohy jsou přidušené maličko přízemním zpracováním, což nijak nesouvisí s výší rozpočtu. Škoda, navzdory absenci velkých filmových hvězd bylo obsazení jednotlivých rolí vcelku příjemné - a to i přesto, že Henri de Lagardère ani Inès de Nevers NIKDY neměli hladkou tvář ani svěžest a jiskru mládí, což jsem přece jenom nesla s určitou nelibostí. I tak měla tahle nápaditě inovovaná adaptace nakročeno výš. Ovšem jen do toho osudného okamžiku, kdy příběh bez jakéhokoliv podezření nedočkavě poskočil kupředu a dopustil, aby na scénu vstoupila Aurora de Nevers jako krásná sedmnáctiletá dívka ... a začala se chovat jako naprostá husa. Zdá se, že dějová linie se nechala jejími výstřelky dokonale zmást - začala vykazovat známky roztržitosti a dětinskosti a naopak ztrácela na opravdovosti a důvěryhodnosti. Nakonec si s odřenýma ušima dokázala udržet 3*, ale žádný důvod k oslavě tady nevidím. (12.10.2012)

Odklon od oidipovské sktruktury, která incestně pervertuje jak konec Févalova románu, tak i obou předcházejících (mně známých, klidně jich může být víc) adaptací, je rozhodně osvěžující. Navíc tato změna není až tak svévolná a nereflektovaná, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože po momentu kdy se Aurore Lagardérovi nabízí, jí on vysvěluje, že jakýkoli vztah mezi nimi by byl incestní, a tak tato možnost se nakonec "terapeuticky" realizuje pouze přes její matku. Sympatická verze. (15.01.2009)