Klan létajících dýk

Vizuálně naprosto odzbrojující báseň, která navíc spíše než počítačovými triky útočí na diváka nádhernou přírodou a to jak v detailech jednotlivých lístků, tak v monumentálních scéneriích. Navíc závěr se symbolickým zasněžením, které bere dech nejen že je vrcholem obrazové krásy filmu, ale navíc díky citlivé, až "bolavé" emocionální vypjatosti snad stačí sám o sobě na plné hodnocení (po skončení jsem opravdu pár minut jen bezmocně seděl a hleděl)... Po druhém zhlédnutí musím bohužel připustit, že filmy jako Hrdina, či Tygr a Drak nabízí o poznání větší obsahovou hloubku, popř. filozoficky hodnotnější poslání, zatímco Klan létajících dýk v tomto poněkud skřípe, protože je vystavěn na obyčejné romanci se slabšími dialogy, jenže stále se jedná o natolik orgastickou podívanou, že mu to výjimečně odpustím. 9/10 (12.10.2008)

Je to veľmi dobrý akčný historický film od Yimou Zhanga. Má výborný príbeh odohrávajúci sa v časoch, keď kvôli vláde súčasnej dynastie je Čína v úpadku, čo má za následok vznik mnohých povstaleckých skupín, pričom najobávanejšia z nich je Klan lietajúcich dýk. Muž zákona dostane od svojho nadriadeného za úlohu spriateliť sa so slepou tanečnicou, ktorá má byť údajne jej členom, aby ho priviedla až k nim a tak ju oslobodí z väzenia a spolu unikajú pred vládnymi vojakmi, lenže vzniká medzi nimi skutočné puto a všetci, vrátane jeho nadriadeného majú aj svoje vlastné tajomstvá. Spracovanie sa mi veľmi páči, ale k dokonalosti k tomu ešte trochu chýba. Film si ma získal už od začiatku a celá prvá hodina je skutočne úžasná, návšteva nevestinca, spriatelenie s tanečnicou, ich spoločná cesta, to všetko je perfektne podané, jedna skvelá situácia strieda druhú a je to mimoriadny zážitok, ale keď do deja vstúpi samotný klan lietajúcich dýk, tak to na čas predsa len upadne, za čo môže hlavne ten milostný trojuholník, ktorý práve dostane priestor a toto mi moc nesadlo, z tejto produkcie som zvyknutý predsa len na iné typy romantík a nie na túto v americkom štýle a to je jednoznačne hlavný zápor tohto filmu. Ale našťastie po tejto slabšej dvadsaťminútovke ide kvalita zase hore a celá záverečná časť síce už nie je až tak dokonalá, ako prvá hodina, ale aj tak to moje skvelé pocity zachráni. Akcie je tu pomerne dosť a je vynikajúca. Síce ma trochu mrzí, že to už nie je štýl wu xia, ako napríklad v režisérovom predchádzajúcom filme Hrdina, v tomto prípade je lietanie nahradené obzvlášť dokonalými zmyslami a ovládaním zbraní, hlavne luku a nožov, ale aj tak je to stále jedna z najlepších akcií, aké sa vôbec dajú vidieť. Všetky sú dokonalo natočené, po vizuálnej stránke je to nesmierny zážitok, ale aj obsahovo skvelé s množstvom perfektných nápadov. Ani neviem vybrať tú najlepšiu, všetka akcia je prvotriedna. A spomenúť musím ešte aj perfektnú hru na ozvenu, skvelý zážitok. Herecké obsadenie je výborné, Takeshi Kaneshiro v hlavnej úlohe, ale viac si ma získali opäť vynikajúca Ziyi Zhang a charizmatický Andy Lau. O nejakých vedľajších postavách sa tu už ani moc hovoriť nedá, nikto už nemá moc priestoru. Réžia a technická stránka sú prvotriedne, Yimou Zhang je skutočný umelec, nádherný vizuál, výber prostredí, kamera, strih, ale prakticky aj všetko ostatné, tu nemám čo vytknúť. A kladom je aj hudba. Je síce pravda, že za takými klenotmi ako sú Tiger a drak a Hrdina tento film predsa len zaostáva, ale aj tak o plnom hodnotení nepochybujem, stále je to úžasný film s perfektným obsadením, akciou a vizuálom, kde ma mrzí len to pojatie milostného trojuholníku, čo aj tak má väčší priestor len v jednej časti filmu a tak len kvôli tomu znižovať hodnotenie nebudem. Aj po niekoľkých pozretiach je to stále veľký zážitok. 86% (04.04.2007)

Hrdina a Klan Létajících Dýk pro mě představují dvě rovnocenná umělecká díla. Jestli byl nějaký film blíže naplnění pojmu "pohyblivý obraz", tak jsem ho neviděl. Zatímco Hrdina si však hojně vypomáhal výpočetní technikou, Klan portrétuje vše ve skutečných barvách, ve skutečném světle, a probouzí tak neskutečné emoce. Ano, sice mě napadla úvodní věta ve stylu "jojo, když Sun'c říká: nikdy nemíchej válku a emoce, ví o čem mluví", ale úcta a pokora by mi nikdy nedovolily pronést ji nahlas. Andy Lau a Zhang Ziyi jsou naprosto zdrcující, i když právě kvůli nim působí film trochu rozkolísaně, jako by se nepodařilo správně odhadnout poměr "romantické" a akční složky, což Tygr A Drak, Hrdina i Musa zvládli lépe. Ale o míň než o 80% procentech mě nikdo nepřesvědčí. PS: Tylere, ty špíno, na procházku bambusovým lesem myslim od chvíle co jsem vylez ze sálu:)) (23.07.2006)

Klan létajících dýk se nese ve stopách Hrdiny docela zřetelně. Opět je tím hlavním, čím film zaujme, vizuální zpracování. O co je chudší výtvarná stránka filmu (již se nekoná CG přibarvování, většina je točena v přirozené přírodě), o to více jde o bojové scény. Neuchvacuje jen samotné bojové umění, jako spíše všelijaké parádičky, zpomalování ("dagger-time" :), atd. Ovšem opět počítačové, což na mě působilo sice tak, že jsem byl uchvácen, jak to hezky natočili, ale to je tak asi všechno. Nejvíc se mi líbil asi konec s padajícím sněhem. ___ I když Tygr a drak byl méně výpravný a akční, měl navíc jakýsi "vnitřek", duševní, filosofující, navíc obsahoval jemnost a půvab, o jakém si Klan může jen nechat zdát. ___ 85% (21.11.2004)

Pokud Hrdina disponoval zvláštním kouzlem mnohoúhelného vyprávění a pouze lehce naznačenou, avšak působivou pointou, pak Klan létajících dýk přináší lineárně vyprávěnou love story a až příliš okatě vykalkulovaný konec, který přehání hraní na divákovy city. Není tak ničím víc než nádhernou vizuální esejí, ve které Zhang pro svou touhu po absolutní kráse zcela opomněl to, co je pod ní. V Hrdinovi se po pozlátkem barev a geniálních choreografií skrýval velice zajímavě odvyprávěný příběh o počátku čínského státu a také o podstatě hrdinství a tyranie, v Klanu se však po tímto pestrým pozlátkem skrývá pouze značně vybledlá love story, kterou nezachrání ani překvapivý zvrat v 3/4 filmu. Pokud by se Yimou Zhang více věnoval postavám po celou dobu a dal jim nějaký vnitřek, pak by snad závěr dostal emotivní sílu, ale takhle se nedostává nad pouhou fascinaci zobrazovaným. Zbyl mi skutečně jen pocit vytříbeného estetična spojený se žluklou pachutí samoúčelnosti, schematičnosti a prázdnoty. Přesto právě svým vizuálnem patří Klan k filmům, které stojí za vidění – i proto, že narozdíl od Hrdiny je více spojený s reálitou – jak souboje, tak scenérie působí poněkud více z této planety, neboť zjevně ubylo CGI a wire-fu, což vůbec není na škodu. Kamera a choreografie triumfují. Na druhou stranu zamrzí místy až příliš konvenční soundtrack.Výsledek? Pro mou maličkost zklamání, přesto zajímavý film. (10.12.2004)