Les Enfants invisibles
Neviditeľné deti
All the Invisible Children
Obsahy(2)
300 miliónov detí a mladistvých na svete trpí hladom. Asi 100 miliónov nikdy nezačalo navštevovať školu. Všetkým týmto deťom je venovaný film Neviditeľné deti. Sedem krátkých filmovych príbehov od siedmych uznávaných režisérov, z ktorých každý sa zameral na vážnu situáciu iného detského protagonistu v inej časti sveta. John Woo režíroval čínsku časť, Ridley and Jordan Scott (Veľká Británia), Spike Lee (USA), Stefano Veneruso (Taliansko), Katia Lund (Brazília), Mehdi Charef (Afrika) and Emir Kusturica (Srbsko a Čierna Hora). Táto skupina významných režisérov z rôznych krajín sveta a rozličných náboženstiev natočila v osobnom ponímaní epizódy odrážajúce dramatické ľudské osudy. Príbehy sú odlišné, ale majú jednu spoločnú vec – ich hrdinami sú deti, ktoré nežijú tak, ako by vo svojom veku mali žiť. Ich každodenným údelom sú vojny, hlad, choroby, zanedbávanie, týranie, či život na ulici. Tento projekt má za cieľ, využívajúc komunikatívnu a evokujúcu silu kina, zvýšiť obzor poznania a citlivosti voči dramatickej existencii detí v rôznych častiach sveta. Zobrazuje deti, ktoré sú pričasto nechránené a ignorované, a tiež má zosilniť pocit solidarity vzhľadom na ich ťažké životy. Táto unikátna ambiciózna medzinárodná produkcia, ktorej zisk bude zozbieraný a uložený vo „všetkých neviditeľných deťoch“ pomôže fondu, ktorý bude financovať zdravotnú starostlivosť, stravu a vzdelávacie programy pre deti v Afrike a tiež bude spolupracovať s UNICEF a the United Nations World Food Programme. Film bol nakrútený v spolupráci s Ministerstvom zahraničných vecí Talianskej republiky, Svetovým potravinovým programom Spojených národov (WFP) a fondom UNICEF. (oficiální text distributora)
(více)Diskuze
přiběhy, které je potřeba ukazovat častěji. Všichni vědí, že se něco takového děje, ale mnohdy zapomínají, jak moc se to týká společnosti. První příběh bych dala spíš někde doprostřed, začátek trochu pokulhával, jinak velmi tvrdá, avšak skutečná podívaná, nad kterou je potřeba se zamyslet.
Mně se nejvíc dotkl ten o Jonathanovi. Musí to být strašně těžké, přinášet lidem takové zprávy a současně nemít jakoukoli možnost skutečnost ovlivnit. Bezmocnost je ze všeho nejhorší.
Krutá skutečnost značky UNICEF. Nejvíc mě dostal film s panenkou, jinak ale taky jeden s těch, co by si žádný fanda filmu neměl nechat ujít. Moc krutý, skutečný a silný film. Jen by mě zajímalo, co na to bůh? Nadarmo se neříká, bůh všechno vidí, jenže neprozradí. Kdyby se mi dostalo odpovědí, vypadala by asi tak, že si to ti parchanti zaslouží, za své minulé životy. Ať si myslí kdo chce co chce, ale v mém případě je tento případ jedním z mnoha, proč jsem celý život jednoznačně nevěřící a jinak tomu ani nebude. Jakto pane bože, že milióny děti na zemi žijí takto a nikdy nic jiného nepoznají a jiné miliardy jsou americky nebo klidně česky rozežrané až do nevím kam.
Naprosto mě uchvátily povídky Emira Kusturicy, Spike Lee a Ridleyho Scotta. Tihle tři předvedli na minimální ploše to, jak má vypadat filmová povídka. Každý z nich dostál zadání po svém a všichni obstáli na jedničku. Kdo naopak zklamal na plné čáře, to je John Woo, kterému zřejmě v Hollywoodu už absolutně změknul mozek, a to, co v tomto filmu podle svého scénáře předvádí, je něco tak hnusně kýčovitého, až to brzdí vzduch.