Země hojnosti

Film je vynikající v drobných detailech, jednotlivých záběrech, útržcích rozhovorů. Jako celek je ale zatížen přílišným patosem, hustota používání výrazů jako vlast nebo Amerika je přehnaná, k tomu vlající americká vlajka... Nehledě na to, že oba hlavní hrdinové vypadají spíš jen jako extrémně protichůdné typy, než jako skutečné postavy. Skvělá kamera a nádherné písně (hlavně Leonard Cohen). Není to dobrý film, ale jsem rád, že jsem ho viděl. (16.11.2005)

Dojem se prakticky rovná dojmu z následujícího Wendersova filmu "Nechoď klepat na dveře" - při sledování to není na pět ani náhodou, pocit nedotaženosti nebo scénáře ušitého horkou jehlou je přítomný prakticky neustále. Nicméně.. je to film o Americe - a točený pro Američany. Myslím, že pro Evropana je tam řada věcí, kterým prostě nerozumí (nebo ne úplně, nebo jinak). Závěrečných třicet minut filmu (včetně vcelku silného a vrstevnatého vyznění) ale bohatě vynahradí oněch lehce chaotických a trochu nudných (jedna věc se opakuje neustále dokola) 90 minut. Ve vzpomínkách (a snad i trochu v představách) je ten film skvělý. (16.05.2018)

Umaštěná Michelle Williams kouří American Spirit a po večerech rozmlouvá s Bohem, její strýc (John Diehl) zase v alkoholovém oparu loví teroristy v ulicích L.A. Místy je to docela vtipné, ale jestli to mělo mít nějaké poselství tak bylo absolutně mimo nebo o ničem. (Každopádně to má dobrý soundtrack) (23.01.2008)

Čtyři hvězdy s odřenými slechy. Vše, co je pro Wenderse typické, můžeme najít i v tomhle filmu. Nádherné záběry, skvostně zvolená hudba, pomalé tempo filmu, důraz na vykreslení jednotlivých postav. Vyznění snímku je nejednoznačné, což je dobře. Jen ať si divák sám vybere na kterou stranu se přikloní. Wenders mu v tom totiž moc nepomůže. Já osobně jsem měl k hlavnímu mužskému hrdinovi docela ambivalentní pocity. Chvíli jsem se jeho přehnanému vlastenectví až za hrob a jeho paranoie usmíval, chvíli mi ho bylo líto. A tak to vlastně bylo až do konce filmu. Jeho ženský protipól měl naproti tomu moje sympatie hned od začátku a tření mezi těmito dvěma hlavními postavami dodávalo celému filmu zvláštní filosoficko-politický nádech, který nutil člověka přemýšlet. V čem se podle mého Wendersovi tenhle film povedl, krom výše zmíněného, je jeho téměř dokumentaristické reflektování americké společnosti a její pozářijové atmosféry bez toho, aby zajímal a vnucoval divákům nějaký svůj postoj. A když k tomu přidáme nádherně nasnímanou poslední scénu s jednou z nejlepších písní Leonarda Cohena za poslední dobu - Land of Plenty, který je sarkasticky dojemný, musím dát čtyři hvězdičky. Sice ne úplně čisté, ale nešť... (18.03.2009)

Z cyklu "Lesk a bída USA" je to ta druhá epizoda a první polovina lehce dokazuje relativitu času, ani v druhé se, až na pár zajímavě nasnímaných detailů, nedočkáte zlepšení. Totálně jalový, mezikomunitně usmiřující snímek na objednávku, kde se v každičkém filmovém okénku nachází podprahové upozornění na jeho nezávislost, až dostanete chuť zchroupat kbelík popcornu a všechno to spláchnout půllitrem coly. (17.09.2012)