Laurel Canyon

Prisel, videl, odesel...byl zapomenut. Takhle nejak se da shrnout pocit z tohoto filmu. Psychologicka sonda o pokrivenych lidskych vztazich. Pribeh je inteligentni, uprimny...ale konec prilis, prilis otevreny a na divakovi lezi velke bremeno, aby si ho domyslel. Coz je skoda. Herci ve svych rolich exceluji, Ch. Bale jako syn volnomyslenkarske matky, ktery se snazi nebyt takovy looser jako ona (navic je tim typickym dobrakem, co v pripade sance na hrich nikdy neprekroci hranici...); jeho snoubenka, ktera se hleda a kdyz "ujede", je zmatenejsi nez na zacatku; samotna matka (hudebni producentka) a jeji x-ty mlady milenec, ktery nevi, co od zivota chtit... Vse je skvele zahrano, par scen vkusne doplnuje hudebni podkres, ale ten konec...ten nemohu tvurcum odpustit, je to jakobyste pluli na lodi po rece smerem k mori a kdyz na to more konecne vyplujete, usti reky zmizi z dohledu, najednou spadne opona a .... (03.11.2008)

Příběh, který nutí k zamyšlení, nad mezilidskými vztahy, nad životem. Příběh o podivné společnosti lidí, snažících se protloukat životem. A je na nás, co si z filmu odneseme, ať už to bude cokoli. Nejspíš po shlédnutí filmu nepřehodnotíte celý život, nevykašlete se na všechny přátele a povinnosti, ale budete o něm chvíli přemýšlet. (30.08.2008)

We just hadn't planned on a change of plan. / Well who plans on a change of plan? I mean, that would be sorta paranoid, don't you think? Živě si vzpomínám, jak jsem před téměř dvaceti lety v rámci Amerického nezávislého léta ČT2 zhlédl Laurel Canyon poprvé a nedokázal v Christianu Baleovi v roli citlivého a seriózního mladého psychiatra, nevidět magora přioděného jen adidaskami a motorovou pilou resp. jak dobře jím zde dokáže po své životní roli nebýt. (Předsudek diváka a čtenáře Amerického psycha.) S odstupem času mě mnohem víc udivilo, jak nemístně krotká a ne-nezávislá tato rádoby exkurze do světa hudebního průmyslu počátku tisíciletí je. Sám Bale k podobnému žánru čichl mnohem radikálnější Sametovou extází, kde chtěl nonstop prcat Rhys Meyerse. V sountracku, vedlejších rolích a periferii mizanscény se to hemží takovými jako Sparklehorse, Mr-Dinosaur-jr-Lou Barlow on-the-bass, Bryan Ferry, T-Rex, Daniel Lanois, ten kudrnatý týpek s kytarou z Incubus, Serge Gainsbourg a další z rádia pro pamětníky. Producentská mamča Frances McDormand, která v rezidenci nedaleko Hollywoodu zkouší z muzikantů vyždímat rádiový singl, sice ukáže i kozy, když je potřeba kapelu ve studiu trochu rozpumpovat, ale ve skutečnosti nikdo, ani "divoký" frontman, nemá koule zvolit si jinou cestu, než být chápavý, milý, smířlivý a celkem slušný. Střet životních přístupů, usedlého a excentrického, o němž se hovoří v jiných komentářích, tak trochu bohužel ústí ve prospěch toho prvního, bezpečného. A producentská mamča za pochvalného mručení super-husy v podání Kate Beckinsale nakonec z kapely vyždímá baladu Shade & Honey (Sparklehorse), nikoliv špatnou, ale baladu anyway. Co by taky jeden chtěl; točila to ženská, která má na svědomí film s afirmativním titulem Děcka jsou v pohodě - a která se nejspíš chystá do rodinného filmu přemrdat geniálního Toniho Erdmanna. Nein, bitte. Jistou nespokojenost z deficitu rebelie vyvažuje pár scén intenzivního erotického dusna, jako ta mezi Balem a andělskou Nataschou McElhone, když si v autě povídají, co a jak by druhému nejraději provedli v rozkroku, a podmanivá, jemně zkouřená atmosféra, která sem sice možná zabloudila náhodou od Sofie Coppoly v sousedství, ale která přišla tomu konformnímu skuhrání náramně vhod. (22.02.2020)

Laurel Canyon je hlavně o střetu životních postojů. Zábava proti zodpovědnosti. Ležérnost proti strnulosti. Kouzlo poznávání proti stereotypu. Jak moc si jsou oba světy cizí dokazuje už Jane, když společnosti pobaveně oznamuje „to je můj syn“. Sam (nudný kariérista) a Alex (upjatá studentka) mají ideály, plány a zásady, jenže jejich nalinkovaná budoucnost má cenu spíše teoretickou.Teprve soužití s Jane v jejím domě plném „života“, jim dokáže, že praxe často bývá v rozporu s teorií. (10.07.2005)

Všetko podstatné pekne zhrnula mat-ilda.Ja len podčiarkujem,že výkony,aké tu predviedli Frances a Christian by sa mali vyučovať na hodinách hereckej výchovy.Ja som im normálne pri pozeraní filmu tlieskala.A druhý zvuk,čo som vydala,bol nekontrolovateľný smiech pri poslednej scéne s lodičkou ťahajúcou Alessandra na nafučke.Považujem to za hlavný prínos filmu mojej osobe,pretože zobrazené vzťahy sú mi príliš vzdialené.A nemyslím to ironicky. (14.03.2009)