Rain
Dážď
Režie:
Christine JeffsKamera:
John ToonHrají:
Alicia Fulford-Wierzbicki, Sarah Peirse, Márton Csókás, Aaron Murphy, Alison Routledge, David Taylor, Michael CornelisonObsahy(1)
Je léto roku 1972. Rodina Phelonových si pronajala chatu u moře a všichni se těší na nádherné prázdniny a dny plné slunce, koupání, rybaření a také dobrého jídla a pití. Na první pohled idyla. Třináctiletá Janey a její mladší bratr Jim se rozpustile cachtají v moři. Jejich rodiče Kate a Ed se zatím chystají na další večírek: Ddospělí se budou bavit, tančit, popíjet, ponocovat a ráno pak dlouho vyspávat. Tohle všechno Janey a Jim znají, ale toto léto má být v něčem přece jen úplně jiné. Dospívající Janey si čím dál zřetelněji uvědomuje, že manželství jejích rodičů se nezadržitelně rozpadá. Znuděná matka má pocit prázdnoty. Otec bezmocně pozoruje, jak flirtuje s jinými muži. Hlavním objektem ženina zájmu je fotograf Cady. Kate však není sama, koho Cady přitahuje - Lolitka-Janey je mu v patách na každém kroku... Déšť jedinečným způsobem zachycuje prchavé chvilky jednoho horkého léta, na jehož konci čeká dospívající dívku hrůzné poznání, že se její bezstarostný život může nenávratně změnit během pouhého okamžiku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (61)
Příběh nemocné rodiny ,kde znuděná a alkoholem vonící matka flirtuje s fotografem ,otec rezignovaně přihlíží a dvě děti ,které to mají opravdu těžké.I když já bych v dospívání v takové rodině vyváděla a vzdorovala mnohem víc než Janey.To vše zabalené do poetičnosti ,která na mě tady vůbec nepůsobila ,protože byla příliš okatě vykalkulovaná.Dlouhá nuda a pak najednou šokující závěr.No šokující možná ne ,protože jste ho čekali.Mně ,ale přišel zbytečný ,stejně jako celý ten film.Už nikdy více. ()
Film o něco málo zábavnější než sledování po okně stékajících dešťových kapek. Tento novozélandský „film roku“ se dlouho tváří, že je jako všechno v pohodě, aby se nakonec ukázalo, že jako všechno v pohodě není. Ani trochu originální historka o první letní lásce a dospívání vyniká pouze poetickým vypravěčským stylem. Takže pokud preferujete filmy, kde někdo někam dlouho jde, potom tam dojde a zpomaleně se otočí na kameru, Déšť by vás neměl zklamat. K tomu bezdějovému „přemísťování se“ navíc zpravidla hraje příjemná hudba, hlavní hrdinka zdařile hraje, že neví co má hrát a po skončení se někteří možná budou cítit duševně obohaceni. Svým poselstvím a vyjadřovacími prostředky mi Déšť přišel snáze stravitelný než podobně naladěná jihokorejská meditace Jaro, léto, podzim, zima… a jaro, chyběla mu však jeho exotičnost. V konečném důsledku tak Déšť nejen že vypadá jako další nezávislý film s velkým srdcem a malým významem, ale on jim opravdu je. 65% Zajímavé komentáře: B!shop, castor, Zazie ()
Sled záběrů, tak prozaických (zajímavých?), jako je život sám. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $455,164║Tržby Celosvetovo $492,000║ ()
Upřímný, obyčejný, nezávislý, ze života, krásné obrazy, příjemná hudba - tak nějak by se dal film Déšť stručně charakterizovat. Bohužel tyto povětšinou klady poněkud sráží přehršel zpomalených záběrů, které až příliš okatě touží vyvolat v divákovi emoce, což není dobře - mnohem lepší by bylo s podobnými záběry šetřit - emoce přijdou samy, pokud je důvod. Závěr, byť smutný, působil poněkud vykalkulovaně. Celkově jde o docela pěkný nenáročný snímek na jedno zhlédnutí. ()
Mno nic moc, spis takovy prumerny drama ve kterym se skoro nic dramatickyho nedeje. Rozhodne jsem podle hodnoceni cekal neco vic. Konflikt dcery a matky tady podle me zadnej neni, ta mala holka je protivna na kazdyho a krome poslednich 10 minut, ktery jsou docela dobry, se tady nic nedeje. Navic jednani jednotlivejch postav by taky mohlo bejt lip vysvetleny. Precejen z dialogu se moc nedozvime, prisli mi takovy o nicem, bud furt neco opakujou dokola nebo jen sem tam prohodi nakou vetu. Nastesti diky svoji delce, velmi dobrym hereckym vykonum (vcetne detskych predstavitelu), hodne dobre hudbe (i kdyz by ji mohlo bejt vic) a hezke prirode, jsem se vubec nenudil. Nevim jake maj na Novem Zelande filmy, ale tohle mi jako film roku rozhodne neprislo. ()
Žila byla v 70. letech jedna nadržená holka a měla orální fixaci na Martona Csokase. Konec. ()
Léta sedmdesátá.. léto nezadržitelně plyne, stejně jako vrtkavé manželství Kate a Eda nezadržitelně spěje do záhuby. Narušené mezilidské vztahy jsou tak v kontrastu s vyrovnanou, poetickou, novozélandskou přírodou. Režijní debut Christiny Jeffs je obyčejně upřímnou výpovědí dospívající Lolitky, která za doprovodu jemných klavírních tónů zatouží po zakázaném ovoci, stejně jako její, alkoholem neustále posilněná, matka. Pochvalu zaslouží herecké výkony (dětských rolích nevyjímaje - kouzelný benjaminek Jim). Resumé: meditativní a skvostná kamera, přímočarý děj, mírně vykalkulovaný závěr - sečteno, podtrženo 65%. ()
Úvodní scéna na palubě houpající se lodi nastiňuje přesně, s jakou nestabilitou prožívá svůj vztah manželský pár s dětmi, který se společně vydává strávit prázdniny. Žena unavená stereotypem, věčným staráním se o domácnost, léčí svou vnitřní nenaplněnost utápěním se v alkoholu, nekonečnými večírky a častými flirty s Cadym. Manžel si jejích záletů všímá a trápí se nad vyhasínajícím vztahem. Ze všeho nejvíce jsou ale raněny děti. Dcera Janey vše bedlivě pozoruje a snad i proto je její vztah s matkou ještě chladnější... Děti trpí, protože s přirůstajícím napětím mezi rodiči, je péče o ně zanedbanější, ještěže vztah mezi sourozenci je na výborné úrovni. Měla jsem pocit, jakoby se Janey chtěla mermomocí vyrovnat své matce jak v kouření, nošení oblečení, tak ve flirtech s Cadym. Film sám o sobě nebyl nijak zajímavý, dokonce mi nepřivodil žádné emoce. Ve skutečnosti pro mě snad ani nemohl být více chladný. Kamera bravurně zachycuje krásy přírody, ale to je tak vše, co bych mohla vyzdvihnout. Co říct závěrem? Film nepotěší ani neurazí, toť vše. ()
Rozhodně to není film pro netrpělivé. Ale kdo přistoupí na jeho pomalé tempo může si dokonale vychutnávat neuvěřitelně kvalitní herectví obou dětských představitelů a nádheru novozélandské přírody. Velmi kvalitní drama, které ale není pro každého. ()
První hodinu jsem si myslel, že film je o ničem, a i když jsem si pochvaloval hezké obrázky, které se na mě celou dobu z obrazovky usmívaly (místy i mračily), málem jsem Déšť po hodině vypnul. Završení filmu je ale tak silné, že i ostatní okamžiky filmu dostanou úplně jiný rozměr (prosím nezaměňovat tuto větu ve smyslu nějaké šokující pointy). ()
Nie je ľahké natočiť nezávislý film, ktorý by sa presadil na medzinárodnom trhu. Je to vlastne ešte ťažšie, ako preraziť s blockbusterom, ktorých je tiež neúrekom. Musíte zaujať dobrým scenárom, lenže tých je tiež na každom filmovom festivale mnoho, ale hlavne inakosťou. Prostredie Nového Zélandu síce zapadá mentalitou ľudí do našeho sveta, príroda a ten pocit, že je to niekde ďaleko robia tieto filmy a aj Dážď exotickými. Preto uspel. ()
Ač na mne samotný příběh nepůsobil moc zajímavě, je to velice dobře natočené. Režisérka položila velký důraz na atmosféru, ve které celou dobu doutná předzvěst špatného konce. A stačila si na to všechno prakticky jenom s pěti postavami, domkem na pláži, lodí a kusem lesa. Tohle letní drama jedné hippie rodiny mě nakonec dostalo víc, než jsem čekal (70%). ()
Zajímavé, přestože se film skládá většinou z dlouhých pomalých záběrů, ani trochu jsem se nenudila. Možná za to může ta naprostá věrohodnost a uvěřitelnost, kterou jsem z tohoto příběhu o jedné zpackané dovolené a několika zpackaných životech cítila, proto odpouštím i několikaminutový popis vaření ranní kávy. Máme tu rodiče, kteří se nudu, stereotypy a sílící odcizení snaží řešit každodenními večírky, permanentním popíjením ("dáš si něco k pití" je snad nejčastěji pronášená replika) a předstíráním, že je všechno v pořádku ("Proč musím jít s vámi na party?" "Protože jsme rodina a děláme všechno společně."). Máme tady dospívající dceru, která jim hru na šťastnou rodinu už nebaští a která vášnivě líbá kamaráda, kterým pohrdá, jen proto, aby ho vyděsila. A máme tu malého Jima, který si bezstarostně užívá prázdnin. Z rozdaných karet je jasné, že to nemůže skončit dobře. Oceňuji, že autoři vyrobili konec a nechtějí po mně, abych si něco domýšlela. Jen nechápu název, protože v celém filmu nezaprší a o dešti se mluví jen v jedné nevýznamné větě. ()
Film, který sice zajímavou myšlenku divákovi nabízí, ale je bohužel zpracován způsobem, který mě, jako diváka nanejvýš nudil. Pokud měl film za úkol vyvolat v divákovi rozpačitost, pak v mém případě se mu to podařilo. Jinak řečeno: "polévka byla uvařena bez soli a koření". ()
Skvelá hudba Neila Finna z Crowded House, výborná Alicia Fulford -Wierzbicki a smutný koniec tak pripomínajúci The Ice Storm..everywhere U go, always take a weather with you... ()
Celou dobu je to intimní, lyricky snímaný film téměř bez děje, s příjemnými hereckými výkony. Někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ale ten konec je docela intenzivní, přináší sebou nosnou myšlenku. Nejde o nic světoborného, když by se měla střízlivě převyprávět, je to skoro moralita, ale díky nezúčasněnému a přitom citlivému pohledu to má něco do sebe. ()
Jediné, čo by sa dalo vyzdvihnúť na tomto filme je azda výkon herečky hrajúcej Janey a posledných pár minút filmu, kedy sa začne konečne niečo diať...Inak je to komplet nuda, fakt sa celý film iba pozeráte na obrázky peknej prírody, prípadne niekde idúcich ľudí v spomalenom zábere. Nefunguje to ani ako dráma, ani ako romantických film. Škoda 92 minút, dali sa stráviť aj lepšie(napríklad spánkom, keďže to išlo na Čt2 až po polnoci...). ()
Velmi nezvyklý film. Místy jsem pochyboval jestli se nacházíme na planetě Zemi. Mysteriózní atmosférů přírodních scenérii podtrhává plejáda zpomalených záběrů. Barvitý počin od začátku až do konce. Závěr fimu je značně depresivní, nic co bych doporučoval pouštět dětem na dobrou noc. ()
Příběh jedné rodiny, která se pomalu, ale jistě začíná rozpadat. Znuděná matka hledá povyražení v nezávazných flirtech, čímž psychicky týrá svého manžela, který je proti jejímu chování téměř bezmocný. Připadalo mi, že se snaží zavírat před tímto problémem oči, ale nakonec stejně zjišťuje, že manželství a rodina jako taková nemá zrovna růžovou budoucnost. Sám jí nedokáže dát to co ona potřebuje i když je také těžké zjistit co přesně žena od svého muže žádá. A ona by se možná ráda změnila, ale na to je příliš slabá. Dobrý námět ze kterého by se dalo jistě vytěžit mnohem víc, než to co nám film nabízí - prázdné scény bez hlubšího smyslu a významu. Hlavní slabinu vidím v hereckém obsazení. Představitelé hlavních úloh jsou nezáživní, ospalí a nepřesvědčiví. ()