Příliš dokonalá podoba

Za tip na tenhle film vděčím uživatelce Ratchetka. Sice se mi potvrdilo to co jsem si myslel a to že, jsem tenhle film už kdysi dávno viděl. Až na pár scén jsem si z něho ale moc nepamatoval. Tak jsem si dal opáčko a můžu hodnotit. Co se týče Cronenbergovi tvorby určitě jde o jeden z jeho slabších kousků nebo alespoň mě nesedl tak jako jeho ostatní filmy. Nutno podotknout, že i Cronenbergův slabší kousek je ve světě filmu pořád nadstandartní zábavou. (25.04.2023)

To byla ale magořina! Jeremy Irons exceluje v roli slavných dvojčat/gynekologů, kteří spolu mj. sdílí i ženy až do doby, kdy vše zničí jedna herečka s trojitou dělohou. Do té doby se mi film líbil, pak se vše ale zvrhlo v jakési drama o návykovosti léků a ten konec? Tak těžko, depresivně a negativně jsem se už dlouho necítil. Než jsem šel spát, musel jsem si dát sitcom, jinak bych neusnul... Never more! (12.01.2015)

Vždycky se o všechno dělili. O lidi, o zkušenosti, o potěšení. Oddělit šlachovitého Jeremy Ironse od jeho šlachovitého bratra Jeremy Ironse nebude úplně snadné. I když se svým chováním vlastně o mnohé postarají sami. Pomalý (a přiznejme si rozvleklý) a znovu bizarní snímek svérázného Davida Cronenberg, který je fanouškem živočišné bezprostřednosti, je co do hloubky a psychologie postav zase trochu jiný, a znovu dává prostor četným diskuzím. K zalíbení jsem měl ale tentokrát daleko, bavili mě jednotlivosti. Ve výsledku další Cronenbergův „divný“ film, kdy mě ovšem tentokrát ona jinakost úplně nebrala. (05.08.2022)

Jeremy Irons byl v dvojroli nepřekonatelný, obvykle se v záběru ukázal pouze jeden z bratrů, ale divák díky skvělé Ironsově mimice hned poznal, který z nich to je. Pomalu houstnoucí atmosféra a propad do šílenství ještě zdůrazňovala klinická čistota a upravenost obou bratrů. Jen Genevieve Bujold vypadala spíš jako jejich matka než femme fatale. (07.03.2012)

Příliš dokonalá podoba na mě zapůsobila jako téměř dokonalý film, u nějž jsem se od počátku nechal pohltit do tajů místy fascinujícího a současně znepokojivého příběhu. Přestože jsem z tvorby Davida Cronenberga viděl tímto včera již 17. film, stále tento režisér dokáže některými filmy stoupnout v mých očích ještě víc a překvapit, jakých námětů se někdy se svou zálibou v tělesných i duševních anomáliích a deformacích chopí. Příběh dvou bratrů, jejichž dlouhodobá silná spřízněnost zacházející až do nebezpečně silných rozměrů začíná po osudovém zvratu/střetu směřovat k drsné katarzi, jsem vnímal mnohem víc jako psychologické drama, než horror... ačkoliv v profesi obou bratrů, pravidelných bizarních motivech či děsivém vyústění se Cronenbergův rukopis nezapře. Nejen v momentu, kdy oba bratři s osudovou ženou chvíli tančí ve třech za doprovodu postaršího šlágru, jsem měl pocit, že se dívám na velkou filmovou klasiku, která mi až dosud plně unikala. Jeremy Irons předvedl v hlavní dvojroli přímo excelentní výkon. Sugestivní tíseň, jaká se na mě ke konci se smutkem stále více přenášela, nebyla rozhodně příjemná, přesto si odnáším silný nezapomenutelný zážitek, na jejímž konci cítím stopy podnětů k zamýšlení i bohaté naplnění příběhem a filmem samotným. [90%] (26.03.2023)