Pink Floyd: Živě v Pompejích

Pink Floydi si sami pre seba hrajú to najlepšie z ich ranej tvorby a o atmosféru sa im nestará nič iné, ako závan niekdajšej tragédie, ktorá postihla Pompeje. Perfektný záznam, ktorý v dobe svojho vzniku poprel všetky štandardy, čo sa týka koncertných záznamov (davy ľudí, obrovské svetelné projekcie - tým popreli vlastne aj svoje vlastné štandardy). Všetko je minimalistické a to len dáva vyniknúť skvelo predvedeným kúskom, najmä Echoes a A Saucerful of Secrets. Pôvodná verzia je za plných 5*, director's cut má o hviezdičku menej, atmosféra dosť utrpela rušivými a nekvalitnými animáciami a vsuvkami. Aj keď, zábery z tvorby The Dark Side of the Moon a pohľad na večerajúcich Floydov stoja za to. (13.06.2008)

Tlukot srdce mého je ještě slyšitelný, tep hmatatelný...postavy klopýtající v dusivém kouři. Z dáli zvuky prapodivné, mrazení a nepříjemnost vyvolávající, země probublávající, třas - a pak s rachotem pekelným láva vyvěrající z nejtemnějších hlubin země a já chtěla pryč pryč z toho lomozu a hluku drásajícího! Na chvíli úleva přišla v psím blues Mademoiselle Nobs chrtice afghánské dlouhosrsté než přehlušila je šílenost šílenější s tvářemi zkázy hrůzou zkamenělými... *** Pohlazení hladivě paličkované Nicholase Masona přehlušil zvuk ryčných činelů, kdy Roger Waters počal do nich mlátit jak pominutý. Pak s kreacemi atletickými přesedlal na gong obří a celým člověkem bušil a bušil do mých uší uštvaných... Mladý David Gilmour na sólovce pákou řadící lomcoval zas a válečkem plechovým strunami břinčel. Nato Rick Wright klávesy vzbouřil... Užívali si to vlasáči ušatí postaveni v amfiteátr řecko-římský s vládcem Vesuvem tyčícím se pyšně nad hlavami jejich. A kameny křičí historii černou jak láva spící, stíny Pompejí zaplaveného magmatem žhnoucím žalují, když zastavil se život právě teď...A Saucerful of Secrets (Talíř plný tejemství)... V Echoes dralo se světlo pomalu na povrch a já konečně vydechla. Než jej opět pohltila silueta mocné sopky dřímající... (Doplněk hudební v mém Deníčku.) (07.09.2014)

Jedno z nejpůsobivějších hudebních vystoupení jaké jsem měl tu čest shlédnout. Pink Floydi se ještě před vydáním svého kultovního alba The dark side ot the moon sešli ve starobylém amfiteátru mezi ruinami Pompejí a bez diváků tu předvádí své nejlepší písně (především Echoes, která začíná a zakončuje celý mistrný koncert, je něco naprosto geniálního). Kdo neviděl, měl by rychle napravit........ (22.10.2007)

Túto fenomenálnu skupinu som vždy miloval. Páčila sa mi ich nadpozemská, nadreálna hudba. Tento koncert mi priniesol jeden úžasný zážitok a to, že ho nahrali v roku 1972 je fantázia. Mali asi najlepšie ozvučenie, techniku v tej dobe a myslím si, že nie oni sa stali otrokmi aparatúry, ale aparatúra sa stala ich otrokmi. Klobúk dole. (01.02.2011)

Velmi zajímavý dokument+obří klip... Floydi buď hrajou (a to je doprovázeno nádhernými záběry z Pompejí, nebo odkud) a nebo jen tak v přestávkách mluví nad dobrým jídlem o své hudbě... Při "One of these days" ztratí Nick Mason na chvíli paličku a bubnuje jen jednou:-) Nebo po "One of these days", když si zas dopřávají svačinku, tak popíjejí pravou, nefalšovanou, českou, plzeňskou dvanáctku!:-) Nejvíc se mi asi líbí skladba "Echoes"(ta to i začíná i končí), ale opravdu strašně těžko říct, vše co hrají je přeci skvost! poznámka: viděl jsem ten director´s cut... (07.04.2005)