Ženy pro měny

Původně jsem chtěl napsat jen jeden citát a cifru 7 800,- za krém proti vráskám, ale musím jít hlouběji. U žen to jinak nejde ;-) Každý se může krášlit, ale u všech činností lidských je třeba používat mozek. Erice Hníkové postačí jako argumenty mezititulky a sami lidé, vystupující v dokumentu (paní Eva uvažuje o podstoupení třetí plastické operace, ve které by se jí měla zmenšit pravá bradavka o 2mm.) Bylo by zbytečné a skoro až nevkusné kritizovat Daru Rolinc, která je celebrita snad jen kvůli Zvonkům štěstí (mimochodem Pamela, která posloužila Daře za "vzor", si už nechala svoje prsa taky zmenšit, stačí si jen poslechnout lamentování Ester Ládové nebo Dagmar Ďáskové, jak jsou ty jejich vnady těžké. Ty dvě dámy teda plastiku nemaj, teda spoň to tvrdí.) Bylo by taky zbytečné strefovat se do Lindy Kazdové, jejíž "hekání" nad oblečky jenom z toho důvodu, že jsou "modré" či "bledě(modré)" - prostě mají nějakou barvu, protože její účast zde hovoří za vše. Podtrženo a sečteno: ženy z anarchofeministické skupiny mi nebyly taky nijak zvlášť příjemné, protože každý extrém je špatný. A to chtěl snímek nejšípš naznačit. A jako chlap ne že bych to nechápal, nebo se tomu jen ironicky vysmíval, s něčím, co je z osmdesáti procent spojeno s ženským světem (nebo je nám to tak aspoň tvrzeno) osoní zkušenost mám. Za půl roku (leden - červen 2000) jsem zhubl 26 kilo. Jak? Přestal jsem žrát a začal jíst. Ale ne kvůli nějakým zasraným módním trendům, ale kvůli zdraví... Jinak film - 90% (19.09.2005)

Uf, to jsem se zapotil. Myslím, že v kolonce žánru chybí doplnit sci-fi, ale to je snad moje osobní úleva, že se nestýkám, neznám a nechci znát s lidma třeba jako ty dvě zobrazené studentky vysoké školy ekonomické nebo tu zrzatou pipkou. Tento film ve mě vyvolal opravdu mohutný despekt nad inteligencí vybraného sociologického vzorku z vysoké školy ekonomické. Především ten "slepičí žvýkačkový akcent" byl krásný, takový typický. Ale líbilo se mi, jak byl ten plastický chirurg upřímný, když měl tu ženskou v narkóze. (02.10.2010)

Nepochopila jsem, co chtěla svým dokumentem paní režisérka říci. Jestli ukázat na nebezpečí manipulace číhající na ženy z reklam potažmo z časopisu Cosmopolitan nebo na zmanipulované ženy jako takové, které nevědí, co číní, a je třeba do jejich chorého mozečku a malicherného ničemného smýšlení vnést trochu světla. Stručně a jasně: každý si se svým tělem může naložit, jak uzná za vhodné - patlat na sebe, co je mu libo, jíst nebo nejíst, podstupovat plastické operace, ať už je jeho motivace, jaká chce. Dbát o sebe a krášlit se je činnost stará jako lidstvo samo, vídíme to na starých obrazech, antických vykopávkách a co já vím kde ještě. Asijský ideál od malička stahovaných nožek, prstence za účelem dlouhého krku, tácky v ústech, péra ve vlasech indiánů ...i do pralesa k primitivním kmenům dorazí pošťák s Elle? Samozřejmě, extrémy se najdou všude, ale při prokládání dokumentu cedulkami o výdajích za kosmetiku a jiné "povrchnosti" jsem trnula, kdy sama paní režisérka půjde do extrému a kdy se tam objeví i cedulka, kolik se vycmrndá vody na zbytečné sprchování. A kde zůstali muži? Nebo oni nechodí k holiči, neposilují, nenosí šperky, značkové oblečení, nevoní se ? Ne, paní režisérko, chtít dobře vypadat není malicherné a povrchní. Je to nedílná součast lidské kultury a taky nonverbální komunikace a člověk, který to tak vidí, nemusí být automaticky hlupák a snob. (15.09.2005)

S uspokojením zjišťuji, že je tento film kontroverzní. A po pravdě: lepší kontroverzní než nudný. Objevuje se nám tu již v několika případech (Moore, Český sen apod.) omílaný problém, zda dokument musí být objektivní nebo může být subjektivním vyslovením názoru. Subjektivitě trochu straním, ale pořád si uvědomuji, že objektivita je také jistá kvalita. Pravda však je, že subjektivní dokumenty se nám obvykle „líbí nebo se nás dotknout“ přesně do té míry, do které se ztotožňujeme s názory autora. (Komentář píšu aniž se mi zatím povedlo film vidět a za to si sypu popel na hlavu.) (11.02.2005)

Společně s Českým snem mi tyto filmy dokázali, že v česku roste nová kvalitní vlna mladých režisérů a originálních autorů svých děl. Tyto dva filmy bych promítal ve všech školách povinně a Ženy pro měny by jistě měli velký dopad a konečně by možná i některým ženám( dívkám) otevřeli jejich oči. Tento film ukazuje ženy opravdu ve světle, který si nikdy asi pořádně nepřiznají a vliv časopisů jako je Cosmopolitan je opravdu až alarmující. Erice Hníkové musím pogratulovat, protože stvořila něco nad čím se musí člověk opravdu zamyslet a pokývat nevěřicně hlavou. (15.09.2005)