Ženy pro měny

Nemám už co dodat k těmto komentářům...naprosto souhlasim s Lynn....holky nesmíme se dát!!! (17.05.2005)

Parádní dokument o českých frikulínách. Ať jsou tyhle ženy v jakémkoliv věku a v jakékoliv situaci, vždy musí být free, cool a in a musí mít krémy a mýdla za řádově desetitisíce, rozplývat se nad hadrama v obchodech, nechat si dělat plastické operace, trpět hlady a nesmět si dát ani capuccino, protože je tam mléčná pěna, která je tučná (no to, co se dělo ohledně tý mladý holčiny, to bylo drsný - a ty holky na konkurzu - vždyť to byla chodící reklama na hlad!) a hlavně - odebírat Elle či Cosmopolitan nebo jiné "duchaplné čtivo". Já sama jsem zástupkyně ženského pohlaví a myslím si, že za kosmetiku a oblečení vyhodím dost peněz. Ale nepotřebuju být vždy a všude fikulin, trendy a kůl... Ta tupost, místy vymaštěnost a zahleděnost představitelek do toho svého kultu krásy, byla místy opravdu šokující. Až hrůzunahánějící.... (09.11.2007)

slečna Erika se ve svých cool lacláčích staví na druhej břeh konzumu až tak moc, že si nestačí všímat faktu, že většiny přinejmenším českých žen se tyhle problémy zkrátka netýkají. Jistě, taky mam v koupelně krém na obličej, nechci mít dvě stě kg a občas si du koupit nový kalhoty, ale takový extrémy, jaký jsou předvedený v tomhle dokumentu, mi jen kroutí hlavou...přesto čtyři stars, anžto mi to připadalo vtipný a ta malá vychrtlá modelka byla sympatická (26.08.2008)

2* za technické zpracování, jinak 3*. Z pozice muže, nic objevného. Stále více žen je však nutné upozorňovat na přílišný diktát konzumu, z tohoto pohledu jsou Ženy pro měny důležité. Extrém je hnus - vagón make-upu, chrastící kosti, místo mozku Cosmopolitan, stejně jako mastný zcuchaný vlasy a přežírání. Stačí vylézt na ulici, z klidu mé Krocínky sjet do jednoho z miliardy pražských megahyperultragigaobchodníchstředisek a žasnout. Někdy se těm holkám, dívkám, slečnám, mladým paním a obstaroženám nestačím divit. Stejně tak se divím klukům, chlapcům, mladým mužům, zralounům a dědkům. Každý se stylizuje do subkultury, jež ho oslovuje, a protože mainstream diktuje (maso je maso je maso je maso) masám výše uvedené... lidé jsou šťastní, když si koupí nový mobil... to je diktát sociální úrovně. Konzum přináší štěstí, štěstí přináší zaslepení, zaslepení přináší manipulaci. Doporučuju Aldouse Huxleyho a jeho knihu Brave new world. Orwell je dokonalý, ale přežitý, teď nastupuje doba KRÁSNÉHO NOVÉHO SVĚTA. Možná spatříte svou vlastní kulturu v průzračnosti nastaveného zrcadla. (23.02.2007)

Kdo chce kam... Aneb jen žena bez sebevědomí může podlehnout zvrácenému diktátu médií a reklam. (20.03.2007)

Pokud vás tohle téma zajímá, nehleďtě na moje hodnocení. Pro mě to bylo utrpení! (18.09.2007)

Žena je zvláštní tvor. V tomto pseodokumentu se odráží všechna ta nesmyslnost současné doby a marketingové tlačenice. Ženy jsou zde pak brány z pohledu kořisti, každý jednotlivý případ je exemplárně rozebrán a výsledek je nadmíru vtipný a ženám nelichotící. Samozřejmě, že lze vyčítat zaměřenost na co největší extrémy a vypíchnutí těch nejlepších hlášek, ale pokud to má být zábavné a vyvolat zamyšlení nelze se zlobit. Vynikající jsou tupé rozhovory s mladými děvčaty před castingem na modelku, pohled do koupelny která přetéká kosmetickými nesmysly, jejichž vlastníkem a popisovatelem je slečna Chudá – jak příhodné jméno snoubící se s jejím intelektem a celkovým lookema a fashnem jejího hodnotového žebříčku, kde zdraví a rodina bude bojovat s kozačkami a topem od Diora. Dost ale keců, tento pohled je nadmíru zábavný, ale ženské jsou většinou normálnějšího kalibru - už jsem dokonce i s několika hovořil, osobně :) 80% (28.02.2008)

Erika Hliníková přišla se zajímavým nápadem a jeho realizace je velmi povedená. Moc se mi líbí doumenty, kde režisér neodsuzuje, nehodnoti, prostě jen ukazuje a nechá na divákovi ať si udělá názor sám. Tak tomu je i v tomto případě. V necelých 80 minutách se nám představuje několik žen, někdy dost bizarních (paní s plastikou prsou nebo neustále se snažící zhubnout). Režisérka ukazála problematiku z pohledu různých stran a povedlo se ji vytvořit opravdu vydařený snímek, že by další talent v dokumentaristice? (06.02.2011)

Dávám tomuto dokumentu plnej kotlík, protože i po 15ti letech je to jeho poselství srozumitelný a možná dokonce i aktuálnější, než v době jeho vzniku. Nabyl jsem dojmu, že pro jeho kvalitu tehdy Erika Hníková udělala fakt maximum možného. Navíc se jí některé miniportréty podařilo výborně vypointovat. Diktát krásy je neúprosnej a neubližuje pouze ženám. Prošel jsem si takovou krizí středního věku, o jaké se mi v mých minulých mužských životech určitě ani nezdálo. (03.01.2020)

Jelikož vím, co to je mít doma 15ti letou ségru, hned bych si s tvůrci podal ruku. Tady je alespoň názorně vidět, kam vede touha po "dokonalých" postavách dnešních rádoby modelek. Vždyť vážit 45 kilo už není zdravý. Cs, kam se taková Cindy Crawford nebo Eva Herzigová hrabe na Marilyn Monroe? 75% (10.09.2005)

Dokument se zaobira trendy soucasneho zenskeho sveta jakymi jsou napriklad otazka plasticke operace, modeling, hubnouci prostredky, spolecensky magazin zde zastoupeny Cosmopolitanem a take utraceni za zkraslovaci serepeticky ci obleceni. Zajimavy a nikoli jednostranny pohled z nekolika uhlu a vyslechnuti rozdilnych skupin ci jednotlivcu. Co clovek, to nazor v jednoznacne sledovatelnem provedeni. 80% (29.09.2008)

Důkoz o tom, že dnešná moderní civilizace je šílená, má šílené ženské a všechno okolo nich je pro kluky nepochopitelné. Až já budu si dávat na tělo 25 drhů krémů, odsávat tuk z bříška, ládovat se chemií a radovat se, že mám o 3dg méně, či silikonem formovat svůj povadlý odepilovaný hrudník. Tak pokud to fakt budu dělat, může mě každý skinhed rozbít hlavu a ještě mu poděkuji. (10.12.2010)

Vtipné, pravdivé (to zn. shoduje se s mým názorem)... Výborný dokument, který mě ani po několikerém zhlédnutí nenudí.. (25.11.2010)

Z hledisky zábavnosti naprostá spokojenost, některý pipiny fakt hustý. Alibistická paní šéfredaktorka vs. anarchofeministky jako pěkné srovnání extrémů. Zajímavý byl vývoj té -náctileté modelky z telátka na celkem rozumnou holčinu. (05.11.2012)

Po shlédnutí tohoto snímku jsem děkovala bohu za to, že jsem naprosto normální. Slečen, které obětují 90 procent času šlechtěním svého zevnějšku, je mi opravdu líto. Ženská může být fešanda i bez tun make-upu, značkových hadrů a štosů módních časáků, které nás stejně jen učí být jako stádo, kupovat si krémy za 5 litrů, utrácet v buticích a cítit se méněcenná, když nemáme míry jako některá slavná anorektička. Vysokoškolačka Karolína byla k politování, ale při sledování konkurzu na modelky, kdy na kost vychrtlé patnáctileté Zuzaně v agentuře radí zhubnout ještě nějaké to kilčo, mi běhal mráz po zádech. Dobře, že tohle někdo ukázal. (17.01.2006)

První třetina vyznívá jako promo na vydavatelství Stratosféra či přímo na časopis Cosmopolitan. Z toho jsem tedy velice na rozpacích. Pasáže, kde se konečně kladou zásadní otázky k tématu, jsou zvukově tak strašné, že není nic rozumět, a jsou podány z jednoho úhlu pohledu. Vzhledem k výše napsanému pochybuji, zda byla opravdu cílem kritika konzumní společnosti, ideálu krásy a trendů, jež časopisy vtloukají ženám do hlavy. Jediné, co jsem ocenila, bylo zhodnocení celé akce protagonistkami po čase. Mám-li to vzít souhrnně, celé to na mě udělalo dojem, že se v nasbíraném materiálu autorka plácá a neví, na jakou stranu se přiklonit. (03.09.2007)

Nakonec musim dat vice hvezdicek, nez jsem planovala ci cekala. Odstrasive zajimave. Divim se, ze se tam nekteri vyjadrovali a hanbou se nepropadli... (27.01.2006)

PROBOHA!!!Autorka snimku asi chtela poukazat na paradox toho, jak se nekteri moc snazi byt "in" a "kůl".Dle myho nazoru se tohle resi naprosto zbytecne. Kazdej by mel byt spokojenej sam se sebou a na tohle se vybodnout.Lituju a zaroven obdivuju sam sebe, ze sem se vydrzel divat na tu "pipinku",ktera ma vzdy po ruce cosi na "sebezkrasleni"...Nastesti jsme ale kazdej jinej a neprislusi mi kohokoliv hodnotit.Kazdej si muze delat sam,co uzna za vhodny a i kdyby to byla treba transplantace mozku,budiz. 3*,naprostej nic nerikajici prumer...Muzu jen obratit oci v sloup :/ (08.04.2008)

Autorka natočila dokument s jasnou zprávou: módní časopisy jsou dělané pro peníze, ženy, co je čtou, jsou vypatlané krávy a chudák mladá holka, která dělala sport a teď už ji strhla vlna kariéry modelky a ona ztratila své pravé já. Ono to ale není tak jednoduché - vliv mainstreamové kultury na sebepojetí žen nezpochybňuji, ale on ten anarchofeministický look taky nespadne z nebe. Proč si chudáci ty holky nechají dělat ty dredy, když měly předtím pěkné vlasy od přírody? No přece, aby se odlišovaly, mohly citovat Bourdieho a být hvězdami dokumentu, který je nadřazuje nad Cosmopolitanem odkojené pipinky. Zkrátka: zaujatý a odsuzující tón dokumentu mi vadí. (02.06.2011)

Dokument Eriky Hníkové zachycuje ženskou posedlost vlastním vzhledem v mozaice několika postav a jejich osudy ukazují odlišné kamínky této mozaiky. Erika ovšem popisuje prakticky bez vlastních emocí, mlčky, nechává vyznění téměř úplně na divákovi, i proto celý snímek působí tak, že přesně nevíte, "co tím chtěl básník říct". Nenavádí, neurčuje směr, z dokumentu mám pocit, že jen nasbírala materiál, tak ho uvádí. Zdůrazněná je ekonomická stránka věci a provázanost průmyslu krásy s ženskými časopisy. Osobně bych přivítal silnější poselství, které by asi některým, zejména mladým dívkám lépe otevřelo oči. (20.06.2011)