Šimocuma monogatari

Hamletovské "Byť či nebyť" sa v podaní japonskej Lolity mení na dilemu "Šiť šaty či radšej si ich len obliekať?", čo je vskutku dilema zapeklitá. Podstata je presnejšie v hľadaní samej seba. Prostriedkom k autentickému seba prejaveniu je podivné priateľstvo rokokovo odenej stredoškoláčky - večnej Lolitky s drsne sa tváriacou a agresívnou členkou dievčenskej mopedovej bandy. Výstredné, expresívne farebné, so spústou obdobne výstredných postáv (napr. čávo v herni s prezývkou jednorožec, vyzerá ako japonský manažér fínskej kapely Leningrad Cowboys) a tvorivých, snovo-surreálnych nápadov a anime vsuviek. Napriek značnej a zručnej tvorivej kreativite je hlavná línia dejovo plytká a nezaujímavá. Spomenuté oživenia tak-tak stačia na to, aby bol film dopozerateľný. Poznámka: Užívateľ Van Tom presne poznamenáva, že ide o popovú šialenosť. Nuž ale ako ju možno hodnotiť nadpriemerne, keď od útlej mladosti prirodzene, v rámci kultúrneho poznávania, razím i zušľachťujem heslo: "I hate pop"? (27.11.2020)

Film je bohužel plný odkazů na japonské reálie, takže napoprvé si jej vychutnají na 100% pouze znalci Japonska. My ostatní se podíváme na domovské stránky filmu, kde jsou popsány všechny odkazy a to formou snadno přístupnou :) a pustíme si film ještě jednou. Důležitou součástí filmu je vynikající hudba Yoko Kanno a výběr písní, které zazněly ve filmu. Soundtrack by si fanda neměl nechat utéct. (20.12.2005)

Film ktorý išiel úplne mimo mňa. Prvých 15 minút je vtipných aj nápaditých, potom sa to zvrtne na akúsi podivnosť o hľadaní si svojho miesta v živote s plejádou bizarných postavičiek a množstva scén, ktoré by skôr sedeli do animovaného filmu, než do hranej verzie. Hlavná predstaviteľka je pekná a páčilo sa mi ako furt padala na zem. Inak je to ale prostoduchý príbeh bez presahov, ktorý síce dokazuje Nakašimovu hravosť ako režiséra a tvorcu ale postráda to presah aký malo jeho Confessions. Iste dva rozdielne žánre ale v obidvoch je citeľný výrazný rukopis. Neviem. Uvidím čo jeho ostatné filmy. Toto ma ale nechytilo. (15.09.2018)

Kam ty japonci na ty nápady chodí? Příběh o netradičním přátelství dvou dívek, z nichž jedna, Momoko, chodí v krajkových šatech a miluje rokoko, zatímco druhá, Ichiko, jezdí s motorkářským gangem a dokonce i plive!, je napěchován takovou spoustou krásných nápadů a neuvěřitelných vtipů, až to mozek pomalu není schopen pobrat. Nádhera, jaká se často nevidí, která je dle mého názoru o třídu zábavnější než zde často zmiňovaná Amélie. (01.06.2007)

Při sledování Shimotsuma monogotari se skutečně nelze ubránit byť jen sebemenšímu srovnání s francouzskou Amálkou. Barvitý kýčovitý svět zabydlený svéráznými postavičkami viděný očima neodolatelně dětinské a naivní hlavní hrdinky, která disponuje slušnou vyřídilkou, obléká se do netradičních šatiček inspirovaných historickou érou rokoka a má až čarovné schopnosti, moderní vizuální styl vyprávění plný neotřelých nápadů, spousta humorných situací, vtipná představovačka rodičů, hrdinčino glosování děje.. Jenže! Shimotsuanský příběh je mnohem, ale mnohem šílenější, ještě více, než si snad dokážete představit. A je svým způsobem obscénní. Pokud by se šarmantní a rázná Pařížanka Amélie ocitla v Shimotsumě a stanula tváří v tvář oprsklé Ichiko, tak trochu vynucené kamarádky hlavní hrdinky jménem Momoko, a měla tu čest s jejím slovníkem, okamžitě by s děsem v očích utíkala z Shimotsumy, až by se jí za botkama prášilo.. A co teprve, kdyby potkala toho zjeva, který se pohybuje v místní herně.. :-) Prostě ujetí Japonci se zase jednou předvedli a natočili fantasticky zábavnou komedii, u které když se nebudete smíchy válet na podlaze, tak budete mít poťouchlý úsměv na tváři. (01.09.2005)