Šimocuma monogatari

Při sledování Shimotsuma monogotari se skutečně nelze ubránit byť jen sebemenšímu srovnání s francouzskou Amálkou. Barvitý kýčovitý svět zabydlený svéráznými postavičkami viděný očima neodolatelně dětinské a naivní hlavní hrdinky, která disponuje slušnou vyřídilkou, obléká se do netradičních šatiček inspirovaných historickou érou rokoka a má až čarovné schopnosti, moderní vizuální styl vyprávění plný neotřelých nápadů, spousta humorných situací, vtipná představovačka rodičů, hrdinčino glosování děje.. Jenže! Shimotsuanský příběh je mnohem, ale mnohem šílenější, ještě více, než si snad dokážete představit. A je svým způsobem obscénní. Pokud by se šarmantní a rázná Pařížanka Amélie ocitla v Shimotsumě a stanula tváří v tvář oprsklé Ichiko, tak trochu vynucené kamarádky hlavní hrdinky jménem Momoko, a měla tu čest s jejím slovníkem, okamžitě by s děsem v očích utíkala z Shimotsumy, až by se jí za botkama prášilo.. A co teprve, kdyby potkala toho zjeva, který se pohybuje v místní herně.. :-) Prostě ujetí Japonci se zase jednou předvedli a natočili fantasticky zábavnou komedii, u které když se nebudete smíchy válet na podlaze, tak budete mít poťouchlý úsměv na tváři. (01.09.2005)

Prirovnávanie k Amélii má zmysel len potiaľ, ak ste schopní predstaviť si, že Améliu prekreslia do mangy, následne pretavia do anime a potom natočia japonsky uleteným štýlom celovečerný film. Ak je vaša predstavivosť na takejto úrovni, potom máte hmlistú predstavu ako asi Shimotsuma Monogatari vyzerá. Momoko je zástancom štýlu Lolita a zásadne sa oblieka do kostýmčekov šmrcnutých rokokom. Celým filmom nás sprevádza jej komentár, pričom začíname "koncom". Postupne sa cez opis života Momoko dočkáme humornej kritiky konzumného štýlu života (Obchodný dom "Jusco") , histórie skvelej značky "Versach" a jej "únie" , gangsterskej dedinky teplákovo a nebezpečnej mopedárky Ichi(g)ko. Príbeh je preplnený bizarnými postavami ako Jednorožec (ktorého "nástup" na scénu nezabudne žiadna panna :-) ), "Rokoko no Kami sama", vražedná babička, či smoliarsky otec. Napriek tomu, že dilema hlavnej hrdinky či radšej šaty nosí alebo ich pre druhých šije môže pôsobiť povrchne, pokiaľ nazriete hlbšie, je to problém podobný tomu Améliinmu - uplatnenie v živote, hľadanie vlastnej cesty životom a pomoc iným. Akurát je to natočené tak úchylne a zábavne, že na konci nebudete mať na ústach onen hrejivý úsmev, ale úškľabok od ucha k uchu . A najlepšia hláška ? Lolita gets berserk. 10/10 (27.01.2006)

Hlavní postavou je půvabná Momoko, co má své vlastní názory na svět a především slušnou zásobu rozkošných šatů a její největší zálibou je mimo nakupování ve stylovém obchodě tvoření vlastního oděvu. Ta se seznamuje se svým opakem, drsnou Ičiko, zdráhající se projevit své city, pro niž je motorka celým životem. Nemají na sebe nejlepší názor, ale když se jejich síly spojí, mohou to dotáhnout daleko. Film vlastně není o ničem, odehrává se v roztomilém šíleném a vtipném stylu. Vizuální stránka je úchvatná, všude plno barviček, něžných krajek a také dobré hudby v kontrastu se surovostí a divokostí života motorkářského gangu, který se řídí zásadou, že ženy nikdy nesmí brečet na veřejnosti. Děj hraje až druhou roli. A to je právě to, co mi tam chybělo. (18.10.2009)

Film ktorý išiel úplne mimo mňa. Prvých 15 minút je vtipných aj nápaditých, potom sa to zvrtne na akúsi podivnosť o hľadaní si svojho miesta v živote s plejádou bizarných postavičiek a množstva scén, ktoré by skôr sedeli do animovaného filmu, než do hranej verzie. Hlavná predstaviteľka je pekná a páčilo sa mi ako furt padala na zem. Inak je to ale prostoduchý príbeh bez presahov, ktorý síce dokazuje Nakašimovu hravosť ako režiséra a tvorcu ale postráda to presah aký malo jeho Confessions. Iste dva rozdielne žánre ale v obidvoch je citeľný výrazný rukopis. Neviem. Uvidím čo jeho ostatné filmy. Toto ma ale nechytilo. (15.09.2018)

Taková absurdní blbina, u který vůbec nevim proč mě bavila, ale prostě je to tak, ono taky dívat se na Kyôko Fukadu v roztomilých krajkových šatičkách z dob rokoka je zábavný samo o sobě a je pravda, že být tam nějaká stará větev, tak by to nebylo ono. Nicméně to rozhodně neni zase jenom o tom koukat na Kyôko, i sám příběh je docela zábavnej a stylem vyprávění alá Amelie z montmartru dokáže velice dobře pobavit (10.12.2008)