Režie:
Jiří BělkaScénář:
Jiří ŠotolaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Rudolf Hrušínský, Milena Dvorská, Alois Švehlík, Zuzana Bydžovská, Martin Stropnický, Ladislav Mrkvička, Eduard Cupák, Zdeněk Martínek, Josef Bláha, Miroslav Masopust, Václav Kaňkovský (více)Obsahy(1)
V prosinci r. 1437 se císař Zikmund, český a uherský král, vrací z Prahy do Uher. Pro vleklé onemocnění se zastavuje i s doprovodem na Znojemském hradě. Císařova choť Barbora, dcera Alžběta s manželem, vévodou Albrechtem Habsburským, nejvyšší kancléř Kašpar Šlik, biskup, lékaři, ale také někdejší stoupenec husitského hnutí mistr Křišťan z Prachatic, ti všichni očekávají smrt císaře. Členové rodiny a dokonce i nejvyšší kancléř uvažují o tom, jak pro sebe získat českou korunu. Císař již diktuje testament, avšak zatím ho nestvrdí pečetí. Čeká a bilancuje svou vládu. Ač se brání, neustále ho pronásledují vzpomínky na husitské hnutí, jež tak krutě potlačil, a na Husa, za jehož smrt nesl zodpovědnost. Drama posledních dnů mocného jedince, který sčítá svá vítězství a své prohry, poskytlo Rudolfu Hrušínskému v titulní roli příležitost uplatnit své výsostné herecké umění. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Československá historická televizní inscenace podle scénáře J. Šotoly popisující poslední dny Zikmunda Lucemburského (1368-1437), mocného středověkého panovníka, krále českého a uherského a římského císaře. Děj se odehrává ve Znojmě v prosinci 1437, kdy umírající vladař cestuje se svým doprovodem z Prahy do Uher a předává vládu svému zeti Albrechtu II. Habsburskému. Ryšavého nemocného císaře v pokročilém věku ztvárnil svým jedinečným způsobem mistr R. Hrušínský a nutno dodat, že sledování jeho mimořádného hereckého umění je vskutku nevšední zážitek. Vynikající herci ve vedlejších rolích, ani strohá výprava, ani jednoduché kulisy a komorní ztvárnění inscenace nemohly ohrozit a snížit geniální výkon jednoho z největších českých herců. Druhorozený syn Otce vlasti, jemuž se díky zbarvení jeho vousů a vlasů přezdívalo od mládí Liška ryšavá, však není spokojen se svým následovníkem, manželem své dcery Alžběty Lucemburské (Z. Bydžovská), neboť ten se v této inscenaci prezentoval jako drzý, agresivní opilec, nehodný pocty důstojně vládnout obrovské říši, kterou Lucemburkové vybudovali. Albrecht II., druhý Habsburk na českém trůně, jehož postavu skvěle interpretoval A. Švehlík, se však z vládnutí dlouho neradoval, neboť zemřel o dva roky později. Zikmund, jehož většina českého národa vnímá jako toho, co upálil Mistra Jana Husa, v inscenaci opakovaně předstíral, že zapomněl jméno tohoto českého církevního reformátora, avšak ve skutečnosti si přesně pamatoval detaily této exekuce a v myšlenkách se k nim neustále vrací. V dalších vedlejších rolích se objevila M. Dvorská jako druhá Zikmundova manžela Barbora Celjská, E. Cupák coby vyslanec české kališnické církve, Z. Martínek v roli katolického biskupa plného nenávisti či L. Mrkvička v roli císařova nejvyššího poradce. Hodinové televizní dílo o posledním dnu kontroverzní historické osoby, jehož smrtí zanikla slavná dynastie a jenž je vnímán jako nepřítel Čechů, v režii J. Bělky hodnotím díky uchvacujícímu Hrušínského výkonu a zajímavému historickému tématu maximálně. ()
Stačilo si zalhat, že sleduju televizní záznam divadelní hry (interiéry tomu dost pomohly) a ono oprávněně vytýkané přehrávání hereckých veličin mi přestalo zcela vadit. A samotný text je dostatečně poutavý i chytrý, takže jsem si těch 59 minut užila. ()
Trochu nevyužitá šance. Námět a scénář byly opravdu zajímavé, jenže tady musím souhlasit s Civalem. Režisér protě neuhlídal herce a natočil divadelní hru zahranou divadelním herectvím za použití detailních záběrů. Škoda. Ale 55% dávám i tak. ()
Jiří Šotola prostě není Oldřich Daněk. Nebo by se dalo napsat: „Ó, jak marná je snaha nalézt „daňkovskou“ kvalitu u jiných autorů!“. Jiří Šotola je Jiří Šotola a patří mezi ty z lepších autorů historických televizních her. Jeho císař a král Zikmund Lucemburský, v podání Rudolfa Hrušínského, je vybaven dostatečně výraznou osobností, inteligencí a chvályhodnou dávkou cynické ironie, která dopadá na jeho příbuzenstvo i na vzdorné Čechy. Je nicméně poznat (tak jako v jiných Šotolových historických hrách) autorova náklonnost k husitství, odpor ke katolické církvi a nechuť k Habsburskému panovnickému domu. ()
Jedinečný Rudolf Hrušínský!! ()
Jiří Bělka natočil dvě historické inscenace posledních dnů synů Karla IV. podle Jiřího Šotoly. V obou případech do hlavní role obsadil výborného pana Hrušinského. Je zajímavé jak tento pan herec zahrál dvě různé postavy s jinou osobností - Václava IV. a Zikmunda. Je nádhera ho sledovat v obou divadelních kusech. Píšu divadelní, jelikož tohle herectví není filmové, ale hodno velkých jevišť a toho velkého herectví. Člověk je až přikován na rtech i očích - vidí zatrpklost, stáří, jízlivost i velikost. Pan Šotola napsal i hru o smrti Karla IV. s Martinem Růžkem v hlavní roli. Ale Zikmunda si vychutnávám. ()
Volné pokračování inscenace Smrti krále Václava IV. Opět v hlavní roli Rudolf Hrušínský, samozřejmě ne úplně věrně popsané, ale mnohem realistější než předchozí film. ()
Jen formát divadelní hry v divadelních kulisách zabránil nejvyššímu hodnocení. ()
Osvedcena trojka Belka - Hrusinsky - Cupak, osvdecena napr z Juliana Odpadlika, zde jaksi nefunguje. Eda Cupak je na mistra Krizana preci jenom nejak mlady. Rudolf Hrusinsky tentokrat docela fest prehrava a reziser ho nezastavuje, zda se ze prave naopak. Scenar susti papirem, z Albrechta Habsburskeho ucinil jakousi frasku nebo co to bylo. Postava Mikesa Josefa Blahy se mihla a minula dejem snad jako zly sen, byla skutecne myslena vazne, nebo jako blud umirajiciho Zikmundova mozku? A kejkliri ze by pred umirajicim mocnym prchlivym panovnikem meli odvahu zabijet andela smrti? Nevim no, nejak to nefungovalo, nejak mne to minulo. Jeste ze to bylo natoceno pred soucasnou modni vlnou glorifikace Zikmunda, v soucasnosti by byl vysledek jeste o level horsi. Nefungujicich 40 pro. ()
Není to lehké být panovník. Navíc poslední z mocného rodu a na smrtelné posteli (nebo křesle, chcete-li). Obklopen lidmi kteří se nemohou dočkat vašeho skonu. Marnost samá marnost... ()