Štěstí

Jeden z vůbec nejzákeřnějších (nejenom) českých filmů. Ukrývá se za všeobecný humanismus, ale v zásadě oslavuje chudobu jako nejlidštější, nejupřímnější a nejsprávnější způsob života. Nutí diváky v luxusních multiplexech a u domácích kin plakat nad tím, jak by bylo krásné být chudými a proto čistými lidmi. _____ Extrém vydává za obyčejnost, poddanost špatné sociální situaci za čestnost, mravnost až svatost. Možná to zní příliš drsně, ale toto dílo je příkladem "otrocké morálky", naprosté neochoty vzepřít se a jen přijímat a být smířený. A to jde samozřejmě jen o postavy v příběhu. ________ Z hlediska umělce- tvůrce je to ještě mnohem horší. Bohdan Sláma si pravidelně vybírá tematiku společenského okraje, ale přitom zásadně odmítá ukázat příčiny, proč lidé nějak žijí. Větší umělecké selhání asi neexistuje. ______ Zde je navíc zabaleno do falešných kliček (melodramatická láska, figurkaření) a až podezřelého nezájmu o detaily skutečného života (takhle to s opuštěnými dětmi zkrátka nechodí; kde berou ti chuďasové neustále peníze na drahé opravy domu atd.). ________ Štěstí je příklad vysněného echt-českého filmu, o jakém se vyučuje na jedné ze dvou frakcí na FAMU - taková ta "člověčinka se srdíčkem". Pro mě osobně další důvod k tomu, proč nemít rád současnou českou kinematografii. (24.04.2006)

K panu Slámovi mám prozatím docela neutrální vztah, ostatně tohle je teprve jeho druhý mnou viděný film, ale novější Venkovský učitel se mi teda líbil víc. A těch 7 českých lvů mi příjde taky trochu moc (třeba v kategoriích Nejlepší film bych ho dal spíše Příběhům obyčejného šílenství a Nejlepšího herce v hlavní role bych přisoudil zase Trojanovi). Ne že by snad Pavel Liška zahrál špatně, ale když si v hlavě vybavím jeho jiné role, tak je oproti nim Toník sice pěkná postava, ale nijak výjimečná nebo skvěle zahraná. No a další herci mi přišli docela nevýrazní, možná snad šáhlá a sobecká role Geislerové, nebo Polívka, který mě asi tak 2krát pobavil, ale to bylo tak všechno co se humoru týče (tj. žánr Komedie dost nechápu). No a celá ta záležitost okolo dětí byla s odpuštěním hovadina, navíc byla obě dítka docela na ranu. Nedotažený závěr (jak to vlastně skončilo?) filmu taky moc nepomohl. Takže je sice hezké, že se režisér snaží rozehrát solidní drama, které by i ten potenciál mělo, ale výše zmíněná fakta ho sráží do průměru. (01.02.2012)

Velmi sympatická a příjemná podívaná s excelentními hereckými výkony. Možná ne 100% originální, možná ne 100% umělecké, ale 100% poctivé. Nicméně i tak si netroufnu ten film ohodnotit 5 hvězdičkama, i díky jeho závěru. Jelikož patřím k divákům, kteří mají raději polopatický konec (i když dokážu uznat i ty konce, kdy si to divák musí domyslet sám), byl bych fakt moc rád, kdyby Bohdan Sláma zkusil ještě pohledat ten poslední ztracený filmový kotouč, na němž je určitě aspoň 5 minut děje, kde je všechno hezky dotaženo do aspoň přibližného konce. :-) (26.03.2007)

Poetika filmů Bohdana Slámy je mi blízká. To je asi základní předpoklad pro přijetí tohoto mezinárodně tak úspěšného českého filmu (což nebývá zase tak obvyklé). Mám rád i civilní herectví Pavla Lišky a libí se mi Aňa Geislerová, takže jsem se na tenhle film hodně těšil. Střetnutí s ním bylo ale mnohem silnější, než jsem čekal. Při odchodu z kina jsem ještě drahnou dobu bloumal po ztemnělých ulicích a zklidňoval vášně, které ve mně tenhle film rozžehl. Důvod je prostý: tenhle něžný a křehký film je o tom, kde hledat v současném odcizeném světě pocit, který jako jeden z mála naplňuje duši člověka a podle kterého se také celý film jmenuje, pocit štěstí... Nejenom podle Bohdana Slámy jsou ale cesty vedoucí k tomuhle pocitovému naplnění klikaté a mnohdy i slepé. Celý film je o hledání ... štěstí, lásky, smyslu života, sebe sama ... Existenciální nezakotvenost hlavních hrdinů ještě podtrhuje příznačně a symbolicky zvolená bezútěšná krajina severních Čech, která svým způsobem také plní jednu z rolí ve filmu (jejím opozitem je pak postmoderní lokace ,,nadnárodní" krajiny západního velkoměsta, situovaná do tranzitní zóny letiště). Generační řetězec ještě neporušených a fungujících vztahů v komunitě lidí na vesnici nahrazuje Sláma oproti svým dřívějším filmům již generačním vzorcem poněkud rozpadlým, symbolizujícím současný městský život, život rozvodů a nefungujících vztahů. Navíc, tato premisa je také odpovědí na otázku, zda lze nalézt ono samotným názvem proklamované ,,štěstí". Jsou jím právě fungující generační vztahy, ona nezpochybnitelná osa rodiče-děti. Absence funkčního partnerského vztahu a dětí z tohoto vztahu vzešlých je tím nejhorším, co může nejen hrdiny tohohle krásného filmu potkat... (23.11.2006)

I po druhém zhlédnutí si za svým opovrhujícím názorem stojím - nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že ten film místy úplně absentuje scény, které by osvětlily motivace jednání postav a nesouvisle přeskakuje z jedné scény do druhé. Možná Sláma využívá styl zkratkovitého a věcného vyprávění, který jsem prostě jen nepochopil (a snímek proto celkově nedocenil), nebo je to prostě jen opravdu tak špatně napsané a natočené, jak mi to připadá. Herci jsou v tom více-méně nevinně (Vilhelmová působí velmi přirozeně, snaživý Liška je bohužel zas a znovu obsazen do role sympatického trouby atd.), ale k těm postavám jsem si díky Slámově pojetí nedokázal vytvořit žádný silnější vztah a tudíž mi bylo dost jedno, co se komu přihodí a jak skončí. A možná největší problém vidím v tom, že vlastně nevím, co tím chtěl pan režisér říci a o čem to vůbec je - o nenaplněné opravdové lásce? O tom, jaké to asi je, když se vzdáte svého snu kvůli (pochybné) povinnosti a dobrému skutku (BTW celé dění okolo Geislerové dětí mi přijde dost podivné), či se snad jen Sláma snažil poukázat, že u nás žijí i neprávem nešťastní čestní lidé (či jak to říct)? Já vážně nevím, každopádně žádná z těch dějových linií na mě nezapůsobila víc než průměrně. 50 % (28.03.2007)