Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

"Film se snaží zobrazit skutečné lidi, ne z prstu vycucané, papírem šustící dramatické postavy... Čoveče, skuteční lidé? Na obrazovce se šinuly obrazy z krátkého období životů lidí, kteří stojí na peróně a mezi nimi projíždějí vlaky života. Někteří z nich na lokomotivy sem-tam mávly plácačkou, někdo se snažil starat o koleje, ale to je asi tak všechno - nikdo se nesnažil nikam nastoupit a odjet o kousek dál. Což mi na tom filmu přišlo tak absurdní, až se to nakonec zdálo skoro krásné. Nejvíc to bije do očí v závěru filmu, kde postavy přijmou velice tragickou událost s takovým klidem, jako by se vlastně vůbec nic nestalo, a nakonec se vlastně vůbec nic neděje a neřeší - nalijou se čtyři panáky ferneta - a vlaky života nás míjejí dál. (05.06.2014)

Tento film se mi líbil, ale je nutné podotknout, že je v něm spousta chyb. Zaprvé mi celý film přišel moc divadelní, to dává smysl, protože je film natočený podle divadelní hry, ale já to myslím tak, že mi kvůli tomu film přišel moc umělý. Prezentace ale byla fantastická, spousta nádherných širkoých záběrů a zajímavých úhledů pohledu. Herecké výkony ale byly většinou slabé a některé konkrétní se mi vůbec nelíbily. I přes to všechno se mi ale film líbil. Tohle j druhý film od Petra Göbla, který jsmem viděl, a něco mě na něho tvorbě zaujalo. 5/10 (08.03.2023)

Pro člověka, který se nikdy nepohyboval v prostředí „modré armády“ zůstane minimálně polovina ba až dvě třetiny děje uzamčena za dveřmi nepochopení. Pro minoritu, která měla s „ajznbonou“ kdy co do činění, ale nemá cítění pro ochotnické divadlo, zůstane za dveřmi rovněž. Zbyla tady tudíž otázka, komu byl film určen. Možná snílkům, možná hledačům netradičních cest...,ale zřejmě jen popelem zapadne, tento pokus ukázat života kolejí bídu a lesk. (Zůstal jen stesk po vlacích, ostře sledovaných...) (19.01.2009)

Duvod vzniku myslenky, ze ve filmu budou hrat ochotnici z mistni sokolovny byl zrejmy. Autenticnost. Ta se do jiste miry povedla, ale nepomohly k tomu rozhodne vykonu dobrovolnych ochotniku. To melo presne opacny ucinek. Mel jsem pocit ze sedim na zidlich dovlecenych z mistniho hostince do venkovske sokolovny a divam se na toporne a neprirozene vykony nadsenych nehercu. Bylo to dokonce tak ubijejici, ze jsem se rozhodl skocit si dolu k vietnamcum koupit musli tycinku, aby mi chroupani teto zdrave a nechutne odpornosti ochranilo muj sluchovy aparat. Z filmu primo salala poklidna a mirumilovna atmosfera venkovskeho zivota, ovsem snaha o lidove hlasky vyznely naprazdno a daly tak mym 90 minutam ztraveneho casu koukanim na tento lidovy opus, punc ZTRATY CASU. (29.12.2009)

Českej film už potřeboval nějakou vzpruhu ve formě obyčejného neherectví a já ji nacházím zrovna v tomto filmu. Obyčejní lidé žijou snad jenom tím malým českým nádražím a všechno se točí jenom kolem něho. Nejhezčí a zároveň nejrealističtější jsou však neherecké výkony, kdy si připadáte, jako že ti lidé jsou skuteční a nemusí nic hrát, což je také dáno neokoukanými herci a herečkami. Pro sprosté slovo nechodí daleko, chlastají jak dobytci a to je přece to, jak to doopravdy je. Děj je místy zábavný, hlavně nějaký hlášky typu "Já sám bych měl blejt do vejšky a chytat to vlastním ksichtem, že jsem ty hajzly kdysi volil.", chch. Ke konci se to sice zvrhne v několik životních tragédií, ale stejně je to pořád tak divně zajímavý. (19.11.2006)