Villa paranoia
Režie:
Erik ClausenScénář:
Erik ClausenKamera:
Rasmus VidebækHudba:
Kim HyttelHrají:
Sonja Richter, Erik Clausen, Frits Helmuth, Sidse Babett Knudsen, Søren Westerberg Bentsen, Nicolaj Kopernikus, Lærke Winther, Jelena Bundalovic (více)Obsahy(1)
Anna neuspěla ani v životě, ani jako herečka. Majitel slepičí farmy Jorgen ji přemluví, aby se starala o jeho věkem sešlého nemohoucího otce, Valentina. S nezkrotným úsilím se Anna ujme tohoto zdánlivě neřešitelného úkolu, ale brzy přijde na to, že ten starý muž umí mnohem více, než být nesnesitelný. Skrývá také jedno pečlivě střežené rodiné tajemství, které navždy změní životy všech. Villa Paranoia, Clausenův desátý hraný film, je povzbuzujícím vyprávěním o tom, že nikdy není pozdě převzít zodpovědnost za svůj život a že nikdy není pozdě si znovu získat úctu před sebou samým bez ohledu na to, kdo nebo co člověk je nebo byl. (lenuse)
(více)Recenze (32)
Zajímavá kombinace vážného tématu s humorem, povětšinou černým. Rozhodně jsem se ke konci filmu nepronudil, to ne, ale na můj vkus bylo ve filmu až příliš mišuge, no příliš...všichni. ()
13. kapitola Pavlova Prvního listu Korintským (tzv. Hymnus o lásce) v dánském filmovém ekumenickém překladu. :-) ,,Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. " ()
Villa Paranoia je trochu obtížnější film na sledování, protože se v něm žánry drama a komedie střídají zvláštním způsobem (nakonec převažuje vážno se sem tam úsměvnější scénou), a zpočátku není zrovna jednoduché se na snímek a jeho atmosféru správně naladit. Ale od chvíle, kdy Anna nastoupí jako pečovatelka, se do toho divák pozvolna začne dostávat, odkrývat motivace, bolesti a touhy postav a film si ho nepozorovaně získává čím dál víc (tedy alespoň u mě tomu tak bylo). A je docela jedno, jestli je zrovna v záběru Erik Clausen nebo Sonja Richter, protože oba hrají prostě parádně, zvláštně druhou jmenovanou a její svéráznou, nevyrovnanou herečku jsem si moc užíval. A tak se člověk zasměje u úchylné reklamy na kuřata, skupinové terapie smíchu, semináře pro nezadané statkáře, procítí chvilky sbližování se starým pánem a na druhé straně jugoslávskými imigranty, až přijde konec, který si z diváka ještě na chvíli vystřelí, a je tu závěrečná klapka. Tuto příjemnou podívanou, která asi nebude úplně pro každého, hodnotím slušnými 4*. ()
Zase jedna z těch filmových perel - jsem naprosto nadšená a to po dost dlouhé době. ()
Dánská Amélie z Montmartru. ()
Venku chumelí o sto šest a já mám pocit, že pytel se nám v poslední době roztrhnul i s absurditou. Absurdita je krásná věc, pokud ovšem není absurdní to, že dvaaosmdesáti procentní film působí tak, jakoby sám nevěděl, čím chce být. Aneb stoprocentně, absolutně a bez výhrad souhlasím s glosou kolegy =woodyho=, že "film měl být buď více absurdní nebo více přirozený." Co co co co co jééé? To to to to to sem přece přece měl ří ří říct já! ()
Fantastický film, který si nekompromisně od prvních záběrů razí cestu do divákova srdce. Hlavními klady filmu jsou silný příběh, herecky vynikající Sonja Richter a zajímavé postavy. Při sledování jsem se neubránil srovnání s přeceňovaným diváckým hitem loňského roku Nedotknutelní - pokud by přišla řeč na to, který z těchto dvou filmů je k divákovi poctivější (a který je naopak vykalkulovaný midcult), osobně bych v tom měl jasno - tento severský skvost mě svými přesvědčivými kvalitami bezvýhradně dostal. VILLA PARANOIA mně osobně přivodila intenzivní nadšení a velký divácký zážitek z výjimečného filmu, který bych nejraději viděl hned znovu. Nejen všem fandům severské kinematografie ho mohu směle doporučit. ()
Uuuuuplne súhlasím s lenuse ! ()
Teď bych se měl asi tetelit blahem a psát něco v tom smyslu, jaká to byla pecka, co má skoro 80 procent, ale nic takového se tu nekoná. Sonja se mně líbila daleko víc v Open Hearts a filmový otec se synem mně přišli, jako dva vrstevníci a ne, jako lidé, co je dělí jedna generace. Ale pokud má někdo zálibu v podobných bizarnostech, či dokonce v pěstování drůbeže, proč ne. ()
Sonja Richter a jemný příběh o lásce..prostě nemůžu jinak. ()
Dánské tragikomické divadlení, ve kterém herci musí naposledy nasadit masky a přidat nové repliky do zpackaného scénáře, zvaného život, aby mohli bez potlesku nechat spadnout oponu a začít zkoušet novou hru - jejím prologem je "Hymnus o lásce" a přetvářka v ní nemá místo... Severská odtažitost s přítulnými okamžiky. ()
Zdar! Nene, tohle se nepovedlo.. Pro severskou kinematografii a odlehčené proplétání žánrů, tak typické pro tyto země, mám slabost. Tady to ale nějak nejde.. Přijde mi, že Erik Clausen si nehraje důmyslně s žánry, nýbrž sám neví, jak film pojmout. Ten příběh - naštěstí - byl docela zajímavý, ale žádné z postav jsem to nevěřil. Pokud bych užil slova "zklamání", pak rozhodně při pocitech ze závěrečných scén "stolní hra" a "utěrka na hlavě". Ten film měl být buď více absurdní, nebo více přirozený.. Nic.. Mějte se dál filmově ;-) Woo. ()
Začátek mnohé vyleká, aby koncem příjemně překvapil. 76% ()
Mně to tedy jako komedie moc nepřišlo, ale každý to vnímáme trošku jinak...naopak chvílemi na mě padala až nepříjemná deprese, občas mi proběhla husí kůže po zádech, ale to zážitek z filmu jen umocnilo! ()
Chladně nepříjemné pasáže střídají ty smešné, které karikují okolní svět a především lidské postavy v něm. Milostná linie je mnohem krásnější než v uhlazených bijácích typu Láska nebeská, protože působí opravději na pozadí, které režisér nepřikrášluje. Každodenní realita se na nás někdy šklebý jako Jorgen; žijeme ve světě na jedné straně hnusném, páchnoucím, ale vždy tu bude naděje, víra a láska. Láska z té trojice je největší. Režisér sevíruje jednu něpřijemnou scénu za druhou a parodoxně ve mně snímek probudil ohromnou naději a víru v život (Jaký triumf!). Některé dánské filmy jsou naprosto vynikající. ()
Místy vtipno, místy nudno. Průměr. ()
Poctivá dánská tragikomedie (ani drama, ani komedie, ale tragikomedie, jelikož právě takový život je, zvlášť když dánští filmaři některé situace dotáhnou k absurdnosti) o neúspěšné mladé herečce vedle nesnesitelného nekomunikativního starce, o bezvýchodné deprimující současnosti vedle němého tajemství minulosti. Do toho tisíce slepic, z nichž sem tam nějaká natáhne brka, a neméně skeptická postava majitele slepičí farmy. ~ Typicky severské, kvalitní, pro mne však spíše zklamání. ()
Napůl drama, napůl komedie. Zdánlivě neřešitelné životní situace, zpackané rodinné vztahy, kostlivci zavření ve skříni a skandinávské vypořádání se s tím vším. Možná trochu rychlý přechod z ponureho dramatu ke komedii, ale snad právě proto film i přes těžká témata působí velice optimisticky. ()
Pár informací o filmu v čestině: zde. ()
Směšný obrázek, směšný, ale milý a dojemný zároveň. Zítra k obědu určitě nebude kuře. ()
Související novinky
Filmy ze země Vikingů
Přehlídka severských filmů, organizovaná Skandinávským domem, pokračuje už nejen v pražském kině Oko, ale i v brněnském Artu a pardubickém Klubu 29. Pražské filmové projekce odstartuje netradičně v… (více)