Reklama

Reklama

Série(3) / Epizody(30)

Obsahy(1)

Dvanáctidílný animovaný loutkový seriál na motivy knihy Jana Karafiáta vznikl v koprodukci Studia Jiřího Trnky, Comité Francais de Rádio Télévision, britské Jerusalem Productions a společnosti Imago. Scénář seriálu společně s Annou Juráskovou napsala animátorka a režisérka Vlasta Pospíšilová, nelehkou úlohu výtvarníka přijala Jitka Walterová. Podle jejích návrhů vzniklo na sedmdesát loutek a zrodil se i celý pohádkový svět, ve kterém tyto loutky ožívají. Karafiátova kniha s ilustracemi Jiřího Trnky inspirovala už celou řadu adaptací a stále patří do zlatého fondu české dětské literatury. Nová filmová verze Broučků citlivě pracuje se známými hodnotami a snaží se je co nejvíce přiblížit dnešním dětem. V tom jí napomáhá hudba Emila Viklického i mistrovská kamera Vladimíra Malíka, který virtuózně kouzlí s barevnými atmosférami a vytváří iluzi dětského snu. Také Jan Hartl, jehož hlas prochází celým seriálem, stál před nelehkým úkolem. Vždyť příběhy Karafiátových Broučků mají starší diváci a posluchači neoddělitelně spojeny se jmény takových mistrů jako byl Karel Höger či František Smolík. Na tom, že Broučci na televizní obrazovce doopravdy ožijí, mají nemalou zásluhu i animátoři Jan Klos, Jiří Látal, Jan Zach a Xenie Vavrečková. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze uživatele pursulus k tomuto seriálu (1)

Broučci (1995) 

Broučci a lidé.¬         Večerníčkový loutkový seriál pro děti "Broučci" podle stejnojmenné knížky českobratrského evangelického faráře Jana Karafiáta je stejně konsistentní jako jeho předloha ve směru uměleckém i naučně-věroučném — byť v tomto poněkud za knížkou pokulhává (což je první z mých dvou výtek, které vznáším k dílu jinak výbornému). Svět svatojánských broučků je polidštěn, jsou jim dány lidské tváře, rodinná příslušnost, pohnutky a osudy. Při tom však zůstávají "malými broučky", respektujícími svoje místo zde na zemi a ve stvořeném světě. Za neposlušnost přichází trest, ale i Boží Milost, neboť náš malý Brouček přežije svou smrt a je zase doma a v lepší poněvadž poučené poslušnosti u tatínka a maminky; ó jé, jak si teď váží domova!¬                 První podání Broučků v roce 1967 černobílým filmem bylo nerušivé jako ve svém tichu zasněžená krajina, na níž je broučkům pohlédnouti z okénka své chaloupky v období pro broučky nejkrutějším; barevností se jakoby něco ztratilo, taková prostá jednoduchost patřící asi k chaloupce pod jalovcem; na druhou stranu, toto podání v sobě nese větší živost co se pohybů postaviček týká a barevnost tak není věcí, co by šla přímo proti celkovému provedení díla. Loutky jsou podařené ba krásné, jejich vodění si nedovoluji nic vytknouti, hudba E. Viklického podbarvující obraz je překrásná, citlivě na děj reagující, ohlasení J. Hartlem je malebné (pouze mi přišlo, že namluvení prvních Broučků z r. 1967, kdy každá postavička měla svůj vlastní na míru šitý hlas, bylo pojetím lepší).¬                 Oboje podání Broučků, to z r. 1967 i toto z r. 1995 lze doporučiti dětem jako jeden z čím dál vzácnější skupiny léků proti chorobám moderní doby plné bezcenného ač líbivého braku s obsahem bezživým či od života vzdáleným a plíživě škodlivým.¬                 Hodnotné a podnětné opoznámkování: uživ. Šandík. ()

Reklama

Reklama