Broučci

Protikladně přijímané, zčásti liberalizující, zčásti naopak až příliš nábožensky pojaté pojetí druhé filmové verze Karafiátových BROUČKŮ přes všechnu profesionalitu se v nejlepším případě jen blíží svému předchůdci z druhé poloviny šedesátých let. Jakkoliv Jan Hartl patří k silným stránkám této barevné verze, celkový dojem z pojetí seriálu zaostává nad rozrůzněnou hereckou obcí první verze. Mnoho proto udělal - pokud mne paměť neklame - Karel Höger, ale na úrovni byli tehdy i další protagonisté: František Filipovský, Libuše Havelková, Aťka Janoušková, Jiřina Bohdalová. Skromnější výprava tehdy znamenala o poznání hlubší divácký prožitek. Diskutabilní je i vypuštění nemilosrdného konce Broučkovy rodiny, kterému se autoři vyhnuli. Ve svém souhrnu však i toto ztvárnění přináší nevšední divácký zážitek, který se zdaleka neomezuje na dětskou část publika. (13.07.2010)

Poučeným divákům může tohle zpracování působit určité vrásky na čele, ale posuny oproti předloze jsou naprosto pochopitelné. Jen těžko by asi děti přijímaly, že broučci nakonec zmrznou a i v křesťanských kruzích okřídlený a často diskutovaný výrok "když zmrznout, tedy poslušně zmrznout", se ve "večerníčkovém" zpracování pochopitelně neobjeví. Upřímně řečeno a ač křesťan, rozhodně si nemyslím, že by měl člověk přijímat všechno co nás potká s tak slepou oddaností, jak si to představoval Jan Karafiát. To je ovšem téma na delší debatu a sem to zas až tak nepatří... Křesťanské pokory a úcty k Bohu je v seriálu i tak hodně a moc bych se nedivil, kdyby i to obsažené množství bylo pro některé rodiče až příliš. Některé drobnější posuny jsou ovšem zbytečné, například ona poměrně známá scénka se sladkostí, "sladkou jako med"... Ke kladům rozhodně patří kultivovaný hlas Jana Hartla a skvělý je i na první pohled trochu nečekaný výběr Emila Viklického jako autora hudby. Také zpracování loutek a animaci lze asi jen těžko něco vytknout... Suma sumárum, jde rozhodně o nadprůměrný počin, zvláště v kontextu naší polistopadové tvorby pro děti: 75% (22.09.2014)

Česká animátorská škola má budoucnost zajištěnou...to příliš nepřekvapí, ale potěší. Jan Hartl byl jako vypravěč zvolen více než dobře, ba co víc, výjimečně oficiální text distributora nepůsobí směšně, ale mluví naprostou pravdu. I tito broučci se jistě zapíší do první ligy českých animovaných filmů. (03.01.2005)

Komplikovaný, takřka erotický vztah mě váže už ke knižní předloze. Tu jsem jako děcko hltala a zbožňovala, ale zároveň jsem nevyslovitelně nechápala určité věci, zvláště co se týkaly víry v boha a proklamovaného závěrečného "poslušného zmrznutí". Proč poslušné? Proč poslouchat? Rebelie! Rebelie! -- Zkrátka, toto jsou ty pravé emoce, které ve mně musí dílo vzbudit, aby se stalo osudovým, voda a oheň. A tento loutkový seriál, kde všechny postavičky mají tak hluboké a tak smutné oči (áách), splňuje moje představy dokonale. (27.03.2010)

Pěkná knížka to jo, a bez nějakých větších pochyb. Naprostá Karafiátova klasika to také. Povinná četba mých rodičů před mým spaním, jó to muselo vždy bejt. Ale tento večerníček v tomto podání a s tímto vypravěčem (nic proti panu Hartlovi, určitě je to jinak skvělý herec) mě bohužel nikdy nedostal a neoslovil. Nicméně animace celkem ušla. Stále jsme v ní na mezinárodní špici. A za mnohé vděčíme právě panu Trnkovi, který byl jeden z prvních a v jeho šlépějích teď pokračují jiní, daleko mladší generace nadějných animátorů, mezi které patří i paní Pospíšilová. Nikdy ale nezapomenu na magnetofonovou kazetu kdy se z jejího pásku každý večer před mým usínáním, linul nezaměnitelný vypravěčský um v podání mistra Karla Högera či Františka Smolíka.. Teď už přesně nevím kdo, ale natom už dnes nesejde..A ještě jedna věc, broučky chtěla a původně jej zamýšlela natočit i Hermína Týrová ale měla tu smůlu že žila a pracovala v jiné době, tedy v době kdy vadilo že jej napsal evangelický farář a že se broučci modlí k pánu bohu. Je to škoda, protože to právě mohl být ten největší režisérčin majstrštik, i když by o tom mnozí polemizovali. (14.12.2006)