Cestující v dešti

"Co to děláte? - Mířím na budoucího milionáře!" Znásilněná submisivní panička a dominantně tajemný sympaťák vytvořili velmi zajímavý pár, ve kterém oba ví své, ale jeden z nich to nepřizná. Zub času zanechal na tomto snímku svou stopu, neboť nedobrovolně chlastající Melancholie je jednoznačně ženou z jiné doby, Dobbs je paradoxně stejně chápající jako zákeřný a ty dva pokusy o vraždu není potřeba mezi dobrými přáteli nijak rozmazávat. Já jsem si to docela užil, ale trochu mi kazila náladu dobově podivná hudba a pár okamžiků překombinovaných za hranici přehlédnutelnosti. (31.03.2016)

Další perfektní René Clément, přesně v téhle pomalé, lehce psychedelické poloze ho mám rád. Netlačit na pilu a nechat všechno pozvolna plynout, do toho famózní hudba Francise Laie, skvělá Marléne Jobert a Charles Bronson, atmosféra opuštěného přímořského resortu. Stylově a dějove mix Clémentových filmů LES FELINS (Kočky) a PLEIN SOLEIL (V plném slunci). (08.02.2017)

Manýristická režie a ještě manýrističtější hra hlavní hrdinky, připomínající spíše éru němého kino než evropský film 20 let po neorealismu. Byl-li to pokus o umění s ambicemi na psychologismus ústřední postavy (dospívání ženy-dítěte přes macho-chlapy) a atmosféru "suspense" (stav napjatého očekávání, neurčitosti, nejistoty), dopadl nakonec jako klasický americký akční film v ten okamžik, kdy Charles Bronson začal kosit neschopné a hlavně neozbrojené bodyguardy. Jako komedie to bylo dobrý, takže za dvě. (21.10.2012)

Jak to říci... Mě se to prostě nelíbila. Utahaná nuda, kde čekáte dlouho, než se začne něco dít... Hustý tekoucí med, který se nemění a pořád teče a vy čekáte dvě hodiny až přeteče do druhé nádoby... Jako Marléne je hezká tojo, umí i hrát, ale nemůže jí dabovat Sabina Laurinová, proboha !!! Bronson mi asi nikdy sympatický nebude, ale s tím nic neudelám. A jeho infantilní úsměv ??? . A ty další postavy?? Nevím, možná to z toho udělal ten zoufalý dabing... :-/ (24.04.2011)

Dvě hodiny utekly jako voda a já přemýšlím o tom, co jsem to právě viděl. Cestující v dešti začíná jako tuctová kriminálka z pohledu vraha. Nejprve přijde zločin, poté pokus o zahlazení stop a nakonec se objeví muž v obleku se spoustou otázek. Vše by bylo v pořádku, kdyby onen vyšetřovatel nebyl neustále se usmívající Charles Bronson, který nejenže nepůsobí jako policista, ale navíc se zdá, že je komplic oběti a přišel se pomstít. Marlene Jobert se ovšem k ničemu přiznat nehodlá, jediné po čem touží je klid a návrat do rutiny jejího obyčejného života. René Clément z této zápletky natočil perfektní zamotaný příběh, ve kterém jsem si nebyl jistý vůbec ničím. Samotný scénář, byť sebelepší, by tohle nedokázal. Lví podíl na tom, že jsem tápal až do poslední minuty, mají oba herci. Ona je křehká, dětsky umíněná, poddajná, přesto zvláštním způsobem silná. On je mužný, proklatě charismatický, dominantní a ve všem o tři kroky napřed. Tajemný Harry Dobbs v Bronsonově podání působí skoro jako polobůh a zrzavá Mélancolie je hypnotizována jeho mocí a sebejistotou. Oba hrají jako o život a chemie mezi nimi funguje neskutečným způsobem, Bronsonovi jsem věřil každé slovo a pod jeho pohledem bych se přiznal k vraždě sám, Marléne bych obhajoval do posledního dechu. (05.01.2012)