Cestující v dešti

Psychologické thrillery mám rád, zejména jsou-li ze 60.-80.let od Italů či Francouzů. Bohužel už mám asi nakoukáno moc, a tak se mi film sice líbil, Jobertová je skvělá, culící se Bronson standardní, ale na zadek jsem z něj nepadl. Zarputilost Jobertové, s jakou si drží svoji pravdu a nemíní ji vyzradit, byla až ubíjející. Působivá byla scéna přepadení, která si vystačila jen s náznaky a křikem. Naopak souboj dvou hlavních postav mě začal postupně drtit a začal jsem se dívat na hodiny, což je vždy špatné znamení. Dobrý film, ale znám spousty lepších. (09.03.2015)

Staré zlaté časy francouzské filmové školy v plné parádě s napínavou chemií a navíc s Charlesem Bronsonem, kterému to tady moc sekne. Dlužno doplnit, že kdo má rád pohlednou pihovatou zrzku Marlène Jobert automaticky přidá jednu hvězdu navíc. Jen si vzpomeňte, ve kterém filmu se Charles Bronson tolikrát usmál? Já si vůbec na žádný totiž nemohu vzpomenout, kde bych ho viděl s tolika úsměvy. Každopádně je fajn, že tenhle tajemný sympaťák měl štěstí na správné filmy. Protože po nich vždycky bez váhání do své filmotéky rád sáhnu. (20.06.2011)

Varování pro všechny ženy, které sní o manželství s pilotem, vile na riviéře, krásných bílých šatech a Charlesi Bronsonovi: po tomto filmu vás podobné sny – minimálně na zbytek večera – přejdou. Alespoň pokud jste citlivější povahy a špatně snášíte déšť, znásilňování, temné sklepy a hrubé zacházení ze strany tajemných cizinců… Cestující v dešti je další skvěle minimalistický krimi thriller z francouzské „staré školy“ – výborně obsazený, detailně propracovaný, s nepředvídatelným dějem, pečlivě budovanou atmosférou napětí, nejistoty a ohrožení, a sice ne úplně překvapivým, ale citlivě vypointovaným závěrem (a písničkou :). Charles Bronson si tu místo s harmonikou hraje s oříšky, ale není o nic méně znepokojivý, drsný a nečitelný. Marlène Jobert proti němu působí nesmírně křehce a její postavu nelze než obdivovat za kuráž a vytrvalost, s jakými čelí své stále beznadějnější situaci. Situaci, ve které je navíc úplně sama. Její matka je dotčená čímsi z minulosti, kamarádka (Bronsonova femme fatale Jill Ireland) není tak úplně tím, čím se zdá být, a manžel je poměrně nechutný cápek, zamilovaný až po uši – do vzpomínek na svého otce. Na film jsem se sice dívala za slunečného odpoledne, když jsem ale večer zůstala v domě (se sklepem, ale bez dvouhlavňovky) sama, zrovna klidná jsem nebyla. (06.08.2012)

Výborná skorodetektivka s Charlesem Bronsonem, který tu opět ukazuje, jak málo charizmatu dnes většina herců má.... Když pominu výbornou Marlene Jobertovou, tak Bronson vlastně skoro celý film táhne sám a k tomu aby byl zajímavý mu stačí třeba se jen pootočit. A mimoto Charles Bronson nebyl jen neuvěřitelně charizmatický, ale také (to jen tak mimochodem) výborný herec.... Chtělo by to dnes víc takových... (30.11.2009)

Pche, to je mi teda thriller - vždyť jsem u toho málem usnul nudou! Celý ten film mi přijde zmatený a děj skoro až pitomý, čert aby se vlastně vyznal v motivacích jednotlivých postav. Nemluvě o tom, jak pozoruhodně snadno se hlavní hrdinka oklepala z toho, že ji ve vlastním domě znásilnil bláznivej pošuk v punčoše na obličeji. Co jsem potom nepochopil vůbec, byly ty retrospektivní prostřihy do dětství hlavní hrdinky - WTF?! Navíc zrovna dvakrát nemusím Charlese Bronsona - ten chlápek je všechno, jenom ne charismatický - proboha. Co mě naopak k obrazovce připoutalo více než spolehlivě, byl každý záběr na Marlène Jobert - přesně pro tenhle typ zrzavých pihovatých holek mám slabost. Především kvůli ní nakonec hodnotím tak jak hodnotím, byť ten film podle mě nestojí skoro ani za ty 3 hvězdy. Mimochodem viděl jsem to v českém dabingu na ČT2, a strašně se mi líbilo namluvení hlavní hrdinky Sabinou Laurinovou - jako bych si teprve teď uvědomil, jak neuvěřitelně hezkej hlas vlastně ta holka má - na mou duši že jo! Chtěl bych ho poslouchat věčnost... jsem okouzlen. (21.10.2012)