VOD (2)
Obsahy(1)
Každým rokem, tisíce tučňáků císařských opouští jistotu jejich hlubokého oceánu a putují stovky mil přes zrádný a odpudivý antarktický ledovec, aby se mohli rozmnožovat. Hrdinné odolávají teplotám hluboko pod bodem mrazu a nesčíslným dobrodružstvím. Podívaná na jejích putování očima Luca Jacquetse je plna humoru, plná odvahy malých tvorů vzdorovat drsné přírodě, plná záhad a tajemství. Putování císařů je výpravný snímek o jejich hrdinné námaze pro přežití (oficiální text distributora)
(více)Recenze (157)
Pekné. Nie je potrebné o ničom inom diskutovať. Zoberte za ruku najbližšie dieťa vo veku nad 6 rokov a choďte s ním na tučniakov. Mylím, že bude vnímavejšie než ktokoľvek z dospelo sa tváriacich a vezme si z toho viac než sú len nádherné obrazy a boj o prežitie, ani sa nebude pozastavovať nad formou komentára. ...Veru - s takýmto filmom povinne do všetkých škôl! ()
sám o sobě úžasný a strhující příběh o neuvěřitelném každoročním putování nezlomitelných tučňáků versus forma zpracování, která mi absolutně nesedla.. ty rádoby hrozně dramatické (nebo dojemné?) tučňáčí vnitřní monology a otravná hudba mě po celou dobu příšerně iritovaly a nudily.. ()
Toto mal byť dokument? Skôr som mal pocit akoby som sledoval nejakú životopisnú drámu: dojemné, šťastné i smutné momenty, jemná hudba, úplne blízke zábery a tučniaci, ktorí mi miestami pripadali ako výborní herci. Akoby boli scény dopredu naplánované a oni robili presne to, čo mali v scenári. Niekomu sa síce môže zdať príbeh trochu natiahnutý, v mojom prípade by však nebolo treba príbeh- kľudne by mi stačili tie nádherné obrazy, ktoré tvorcovia servírujú bez prestávky. Čo sa týka dabingu tučniakov, zo začiatku som bol prekvapený, neskôr som si zvykol a myslím, že bol v istých momentoch nápomocný. Určite je dosť nezodpovedné odsúdiť kvôli nemu celý film. ()
Co se mi na tom líbilo? Všechno. Tajil se mi dech nad dokonalostí všech záběrů. Bylo to vyprávěné očima tučňáků. Bylo to smutné, veselé, láskyplné i bolestné. Měla jsem chuť tam vletět a všechny tučňáky zachránit. Jsem pošetilá, když si myslím, že svět spasím sama. Od tučňáků bychom se my, lidé, měli co učit. Už vidím, jak bychom byli všichni soudržní, abychom vytvořili kruh, který nás zahřeje a co chvíli se budou ti na kraji střídat s těmi uprostřed. Možná o to víc jsem si tento dokument užila, že mám tak velký obdiv k těmto překrásným zvířatům. Ale jedno by mě přeci jen zajímalo.. jak tučňáci v tom houfu rozpoznají samičku, když mají všichni stejný vohoz? :D A taky je super, že tam je být obalený tukem nutností. Mohly by se holky modelky něco přiučit :) ()
Tučňáččí (no není ta tučňáččina roztomilé?) upovídaná (vidím, že styl "lidského" rozprávění někomu nesedne, ale je funkční a dětem se to líbí) rodinka a hodně sousedů v komparsu. Přestože všichni ve fraku, dávají nám jasně najevo, že ten jejich život není žádná slast. Život je jim jedinou hodnotou, nic jiného nemají, takže se podle toho k němu i chovají. A to člověka, jenž hodnotu života tak často tragicky uzurpuje hodnotami umělými, chtě nechtě musí dojmout a chytit za srdce. Věřím tomu, že mraky zde sejmutých screenshotů zaujmou čestná místa u postýlek nejedné holčičky. Ale upřímně, neznám snad nikoho, komu by se tato stvoření nelíbila (ti ptáci, ne holčičky). K průzračně čistému prožitku možná jen něco chybí, a to použití pouze instrumentální hudby, bez slov, ale to už tady kolem zaznělo. Například v Atlantisu Luca Bessona to s operním zpěvem fungovalo, ale taky to ozvučení Ericu Serrovi trvalo několik let, než byli všichni spokojeni. Zde jde více o obrázky a skvělou kameru, než o dokonalou souhru všeho. Ach jo, stejně jsem si na tom něco našel. Ale i tak je to za pět. Za roztomilost. Kupodivu...ehm. ()
Veľmi vydarený dokument právom vyznamenaní Oscarom a radom ďaľších ocenení. Za veľké plus a určitú inováciu je možné označiť hlavne to, že tvorcovia tentokrát upustil od zaužívaného a s časti fádného rozprávania komentátora, ktorý nás na čo najlepšej úrovni oboznamuje zo životom tučniakov. Tu práve naopak tučniaci ,,rozprávajú" svoj príbeh putovania sami. Toto ich poľudštenie má za následok, že i keď sa nedozviete koľko je práve v Antarktíde stupňov, ani to, čo tieto tvory najradšej jedia, ale z ich vlastného rozprávania o každodenných útrapách, ktorým musia čeliť je emocionálny dopat na diváka ešte väčší. Zároveň dokument ukazuje ich lásku k mláďatám, odhodlanie i za následok obetovania zachránenia nového života, čo z filmu robí občas veľmi smutné a dojemné, avšak krásne predstavenie. Ako po obsahovej aj po technickej stránke je dokument na vysokej úrovni. Nič sa nedá vytnúť predovšetkým výbornému zvuku a kamere očarenej krásou ľadovej pustatiny, až má človek chuť sa tam za tučniakmi vybrať. Len tá zima. K drobným mínusom filmu patrí predovšetkým český dabing, až priveľmi sentimentálny a predovšetkým nevydarený detský dablér je čistým ťahom na diváka. To isté je možné povedať o piesňach, podľa mňa prekomerčnené a osobne by som nechal vo filme iba inštrumentálnu hudbu. Na tomto dokumente ma dosť prekvapil je značný rozpočet 8 miliónov $ (čo na tom mohlo toľko stáť) a jeho neuveriteľný komerčný úspech s 15-násobnými tržbami. Je to však právom. ()
Hodně se tu kritizuje to, že jsou tučňáci ,,nadabovaní"- Prý je to infantilní a tak dále. Nevím. Když jsem byl na Putování v kině, byl jsem tam (kromě rodičů) jediná osoba nad deset let. A ty malé děti by ,,pouhý" obraz doplněný hudbou asi nebavil. Navíc ty komentáře nejsou tak infantilní, jak jsem čekal (tentokrát žádné ,,Ahoj děti, já jsem malý tučňáček a tohle je moje maminka!") a místy je to i docela vtipné, např. když dospělí tučňáci odcházejí shánět potravu a malý tučňáček přemítá: ,,Moji rodiče mají dvě strany. Když jsou černí, tak je to špatné. Mají hlad a odcházejí pryč. Když jsou ale bílí, je to dobré. Vracejí se." K nádherným záběrům přírody se přidá nádherná hudba a pár scén, které doslova rvou srdce (umrznutí mláďat, tuleni...) a vznikne nejlepší dokument o přírodě od Mikrokosmu... ()
Jsou to takové směšné černobílé soudky s malinkou hlavou, ale když vidíte, v jakých podmínkách přežívají, musíte je obdivovat. Čtyři měsíce hladovění v ledové pustině a zahřívání vajíčka, kterému stačí pár vteřin na mrazu a bude navždy mrtvé. Dlouhé putování k oceánu a zase zpátky, aby mládě (které v té chvíli už třeba nežije) mělo co jíst. Brzy se přestanete smát nad jejich kolébavými pohyby a místo toho je v duchu budete povzbuzovat: "Rychleji, rychleji, ať to stihneš..." Málokterý dokument vám vžene slzy do očí. ()
Mám rád přírodu,mám rád zviřátka, mám rád tučňáky pro jejich srandovní chůzi, ale ne zase natolik, že bych je musel sledovat 90 minut. Jenže.. Jenže když se něco povede, má to svoje osobité kouzlo, tak i já těch 90 minut rád vydržím sledovat ty „dvoubarevné“ postavičky a jejich „všední nevšední“ život. ()
Tak tomu vravím ťažký život... ()
prekrasny polo dokument/polofilm o tucniakoch s prekrasnou hoci lahko zabudnutelnou hudbou. nadherna je aj vizualna stranka ( krasne obrazy zivota pod morom ako aj nad nim atd. ). proste original... ()
Nádherné záběry na jednoho z nejroztomilejších tvorů, jaký kdy "ťapal" po matičce Zemi, jsou bez pochyby dechberoucí a úžasné (stejně jako každičký kout Antarktidy), ale ruku na srdce - co má tohle vlastně být? Dokument? Ehm. Problém je, že Putování tučňáků, na rozdíl od tučňáků samotných, zamrzlo někde deset kilometrů před koncem své cesty. Bohužel je z každého místa patrný strach filmařů ukázat krutost přírody naplno. Od začátku do konce je nám mazán med kolem huby - a když už nám je přece jen sdělena nějaká ta tragická část tučňáčího života, tak jen pomocí malé zmínky, většinou bez záběrů a stylem "jo, jen tak mimochodem...". To snímku ubírá punc dokumentarity a opravdovosti. Je to škoda, ale zase budou větší tržby... PS: Jinak jde ale samozřejmě o do posledního záběru skvostný dokument, který ovšem bohužel není tak docela dokumentem. [květen 2006] ()
Nádherné pohlazení po duši.. Jen z opravdovosti dokmuentu šla fakt zima :-) ()
Nechtěl bych být tučňákem. Rozhodně jsem se ale dozvěděl o tučňácích spoustu nových a zajímavých věcí. Styl vyprávění - komunikace mezi tučňáky byl hodně povedený! Domluva tučňáků mezi sebou, jejich myšlenky a to vše prezentované lidskou řečí. To vše bylo naprosto úchvatné! ()
Tučňáci jsou roztomilá stvoření, proto jsem se na tento dokument docela těšila. A lákalo mě to i díky celkem příznivým ohlasům. Trochu netradiční zpracování, ale musím říct, že nebylo na škodu. Ba právě naopak. Některé scénky mě i rozesmály, některé trochu rozesmutnily... Délka na dokument tak akorát. Ve sledování dokumentů se moc nevyžívám, takže i když jsou tučňáci super, bylo to tak akorát. Pěkné zpracování nenásilným způsobem dokáže poučit a ukázat život těchto obyvatel Antarktidy. ()
Moc pěkný a zajímavý dokument, který NESKUTEČNĚ pokazili tvůrci filmu tím, že tučňáky nechali "mluvit". Vložené dialogy byly místy tak strašně trapné, že jsem uvažoval o tom, že vypnu zvuk (tak např. "Zatančíme si náš tanec abychom si připomněli lásku, která mezi námi je..." - no prostě typická konverzace mezi tučňáky žejo...:-) ()
Ten vložený dialóg bol dosť hlúpy. Radšej si pozriem niečo zo série National Geographic Video. Kamera samozrejme úžasná - Antarktída iná ako "ľadovo krásna" ani nedokáže byť. Ak je tento film umenie, tak iba vďaka tomu najväčšiemu Umelcovi... ()
Dokement je pekný a super zábery, ale hudba miestami bola nevhodná ako aj ten priblblý komentár z minimom informácii. Škoda súhlasim s komentárom Subjektiva. ()
Sněhobílá planina a čutňáci... jejich kukuč je mi podezřelý už od Wallace & Gromita a (roztomilost neroztomilost) zůstává podezřelý i nadále... Pozor na ně, určitě něco kujou !!! ()
Francouzský dokumentární film? Ne, děkuji, nechci! Dabovat tučňáky? Vážně? "Motá se mi hlava z toho, jak dlouho teď neuvidím moře", "Poznávám ten hlas!" - "Poznávám ten hlas!". Tragédie. Miluju tučňáky, ale tohle se teda vážně nedalo. Fuj, úplně mě z té přeslazenosti brní zuby. ()
Reklama