Tajemství slov

Dôkaz, že aj ten najjednoduchší príbeh môže v správny rukách citlivej režisérky-scenáristky a senzitívne hrajúcich hercov a pomocou prvotriednych dialógov zapôsobiť v aj tých najhlbších diváckych citoch a kvalitou presiahnuť nejednu divácky úspešnejšiu drámu. A záver potvrdil (vlastne ako celý film), že aj klišé sa dá spracovať tak, aby nepôsobilo stereotypne. 85%. (01.09.2009)

Tajemství slov sází zejména na vynikající ústřední dvojici - Tim Robbins i Sarah Polley hrají výborně, jejich vzájemné hovory mají skutečnou sílu. K vyššímu hodnocení mám však několik výtek: 1) Proslov oceánografa o negativním dopadu těžby ropy na životní prostředí stejně jako pedantské domlouvání pracovnice Červeného kříže Josefovi působí jako laciná snaha o velké poselství. 2) Mnohé je ve filmu pouze nakousnuto a nijak dál nerozebíráno (např. homosexuální vztah dvou pracovníků plošinu) 3) Doslovný závěr je spíš ke škodě než k užitku. 4) Dětské voiceovery na začátku a na konci, jejichž smysl mi zůstává záhadou, jsou neskutečně otravné. (01.08.2006)

4* už jsem měl tento film dlouho v mém hledáčku, ale přišla na něj řada až teď. Je to takový obyčejný neobyčejný komorní film, kde lze v jistých náznacích poznat ženskou režisérskou taktovku. Rozhodně to není film pro každého a užije si ho zejména citlivý divák s bohatými životními zkušenostmi. Příběhově je minimalistický, ale ani v tom se neztratí docela silné poselství. Herecky kvalitní i přesto, že kromě ústřední dvojice tu ostatní hrají jen "křoví". Moje čtyři hvězdičky tu docela zapadnou mezi ostatní vysoké známky a věřím, že si film najde další spokojené diváky a hlavně dodá spíš optimistickou náladu, protože většina podobně vyznívajících filmů jsou spíše depresivní. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (16.07.2020)

Jeden z nejlepších filmových zážitků za poslední dobu - tak citlivý příběh už jsem dlouho neviděla. Celý film se prakticky odehrává na olejové plošině uprostřed oceánu, což mu ale neubírá na zajímavosti. Setkají se zde dva zranění lidé (jeden tělesně, druhý především duševně) a jejich pomalu se rodící vztah jim změní navždy život - ti dva v podání Tima Robbinse a Sarah Polley jsou nezapomenutelní, k tomu výborná hudba a vedlejší úloha Julie Christie, i když ta se na plátně objeví asi jen 3 minuty. Režisérka Isabel Coixet mě už dostala filmem Můj život beze mne a jestli to tak půjde dál, určitě se zařadí mezi mé nejoblíbenější tvůrce. Navíc má narozeniny ve stejný den jako já :-) (04.04.2006)

Psychologické drama a nevšední romantika. A také připomenutí hrůz bratrovražedných bojů v bývalé Jugoslávii. Bohužel to, co se z počátku jeví jako osobitě vyprávěný příběh, se zvrhne do přehnaného emočního vykřikování o hrůznosti lidského chování během válek. Ano je to strašné, ale proč k tomu používat jinak zajímavé drama? A tak se pozoruhodné drama mění ve špatnou romantickou pohádku o štěstí, které potká dívku poznamenanou krutou minulostí. Hanna (zajímavá Sarah Polley) je žena emočně odcizená od společnosti. Díky prožité minulosti. Aby utekla před hrůzou své mysli, nedůvěrou a všudypřítomným sebeobviňováním, obestřela se systémem stereotypních rituálů a pracovním vytížením. Své nitro otevře až po setkávání s nevšedním pacientem. Josef (solidní Tim Robbins), upoutaný po nehodě dočasně na lůžko, je vnitřně sžírán svým svědomím. Smrtí přítele, jejíž byl příčinou. Dvě poraněné duše se navzájem sbližují, nacházejí vzájemné porozumění a útočiště před svou bolestivou minulostí. A pak je Josef hnán podivuhodným pudem, kterým chce ulehčit svému tíživému svědomí a napravovat spáchané křivdy. Až se obě poraněné duše znovu sejdou a zůstanou spolu ve jménu osudové lásky. Jak kýčovité, jak sladkobolné, jak útrpné! Z dalších rolí: vedoucí vrtné plošiny Dimitri (Sverre Anker Ousdal), další pracovníci na plošině Simon (Javier Cámara), Scott (Danny Cunningham), Liam (Dean Lennox Kelly), Martin (Daniel Mays), Abdul (Emmanuel Idowu) a Victor (Eddie Marsan), a pomocnice válečných obětí Inge (Julie Christie). Škoda, samotný život na plošině by byl mnohem zajímavějším. Takhle jsem z toho více než rozpačitý. Ale díky alespoň za tu plošinu, která je zajímavým okénkem do duší osamělých lidí. Samotných ve svých životech, samotných ve svých bolestech, samotných ve svých trápeních, utíkající před životem a událostmi, které ovlivnili jejich životy. Utíkajících před sebou samotnými i společností a nacházející uklidnění v širokém obzoru mořských vln. (14.02.2013)