Na konci světa

Film je natočený podle skutečné události. CITÁT - Někteří lidé říkají, že žijeme ve světě neslučitelných rozdílů............ Film je vlastně rozdělen do dvou příběhů. Jeden příběh vystihuje život chlapce z kmene Waodany se jménem Mincayani a začíná v roce 1943. Druhá linie příběhu začíná v roce 1956 a poznáváme v ní život chlapce se jménem Steve. Hlavní události filmu se však odehrávají v dobách Steveova otce a matky. CITÁT - Velká dřevěná včela......... Trochu mě zaujalo, že skupina, která letí, aby se setkala poprvé z kmenem Waodany má ve své blízkosti ženu - utečeňkyni - právě z tohoto kmene a mohla by naši skupinu naučit jejich řeči, opovrhne tato skupina touto skutečností a pak to prostě dopadne, tak jak to dopadlo. Tady mě to rozum trochu nebral. Vůbec se těm divochům nedivím za jejich reakci. CITÁT - Bua bija enumbua........ Také zde postrádám některé zásadní návaznosti, ale přesvědčte se sami, film má i své klady. Pěkné záběry přírody, povedená hudba a i podstatná část příběhu je svým způsobem velice dojemná. Polovina výtěžku tohoto filmu půjde na charitu, aby pomohla domorodcům, jako jsou Waodané [ zdroj : závěrečné titulky ]. Kamera - Robert A. Driskell jr. Scénář - Bart Gavigan, Jim Hanon a Bill Ewing. Hudba - Ronald Owen. Mincayni - Louie Leonardo. Steve - Chad Allen. CITÁT - Jiní lidé zase říkají, že pravý mír, trvalý mír, nemůže nastat, protože jsme ještě nenašli způsob jak změnit lidské srdce........ (27.01.2012)

Dráma o konflikte dvoch "civilizácií" akoby k nám priplávala z nejakého iného času. Múdry a hlboký príbeh (na rozdiel od X-tREma si vôbec nemyslím, že ide o oddychovku) je totiž prerozprávaný krásne "staromilským" spôsobom. Majestátna hudba a malebné obrázky prírody nepôsobia vykalkulovane či artistne; aj napriek nim (či práve preto) pôsobí film takmer dokumentárne presvedčivo a autenticky. V dnešných časoch takmer exkluzívna zriedkavosť... (18.10.2006)

Na jedné straně opravdu luxusní nejen letecké záběry nádherných deštných pralesů a neurčitých přítoků Amazonky protékajících mezi nimi. Na straně druhé poměrně zajímavý příběh o sbližování/nenávisti dvou zcela rozdílných kultur. A rozhodně nečekejte klasický pohled, jak jsou černí domorodci mírumilovní, zatímco my je utlačujeme. End of the Spear se na tento problém dívá dost komplexně, bez nadržovaní jedné, ani druhé straně. Poměrně závážné téma dnešní čím dál více globalizační doby, které se ve světě filmu moc nevidí. P.S.: A vždycky mě potěší, když v americkém filmu nemluví každý Rus, Bulhar nebo v tomto případě Waodani anglicky. Za snahu o dokopávání mainstreamového amerického publika ke čtení titulků bychom asi měli poděkovat Melu Gibsonovi. (29.12.2006)

Moje hodnotenie je výlučne za vizuálno a hudbu. Príbeh sa mi ani trochu nepáčil, prosím vás-zachraňovať duše indiánom? Nedajte sa vysmiať! Ten, koho je potreba zachrániť sme my, žijúci v pretechnizovanom a neprirodzene umelom prostredí, Keby niečo, tak indiánom závidím čistotu a jednoduchosť ich životov v nádhernej prírode. Netvrdím, že je ich život ľahký, ale určite o mnoho normálnejší, než ten, ktorý vedieme my v civilizácii. Na téma šírenia kresťanstva sa rozpisovať nebudem, pretože si nechcem kaziť náladu vysvetľovaním, aké absurdné sa mi zdá to, že v 20 storočí ešte niekto veril v existenciu nadprirodzeného a všemohúceho stvoriteľa! Dokonca sa tento blud s ľudstvom tiahne do dnes, nad čím len nechápavo krútim hlavou. (04.10.2013)

"Konec oštěpu"; buďto má oštěp konce dva nebo - a nebo lépe - má začátek (špici), prostředek (místo, kde ho drží ruka při vymrštění) a konec, který trčí ze zraněného či zabitého tvora. Nejdůležitější je asi prostředek, který prostřednictvím ruky spojuje srdce vrhače a srdce oběti. Toho si správně všimnul i Faye****: „Můj otec ztratil život na konci oštěpu ... a bylo to na konci oštěpu, který spojil mě a Mincayaniho“. Ať už konec oštěpu považujeme za cokoli, jeví se příběh smíšené společnosti divochů a misionářů nadmíru bizarní (zvláště touha žen zabitých misonářů žít s vrahy svých manželů - a to nehledě na lokální podivnosti: náčelník indiánů si přece nemůže splést krev s olejem, i když ho nezná). Misionářská práce je nakonec úspěšná, z divochů se stávají křesťané. Nezávislá pralesní komunita mizí... Pro mě zajímavým aspektem filmu byla indiánská mluva. Ne, že bych jí chtěl rozumnět, ale intenzita promluvy mi připomínala cikánský způsob. (Nedávno jsem cestoval v kupé s cikánskou a jejími (?) čtyřimi malými dětmi. Přestože jsem zpočátku nechtěl, nakonec jsem musel kupé opustit, protože její neustálý křik byl nesnesitelný.) Nebyla dříve intenzita hlasu (podobně jako cikánka intonovali v kmeni muži i ženy) znakem postavení v kmeni či skupině? Můžeme tak soudit ze způsobu mluvy tohoto ekvádorského kmene? (09.07.2021)