Bohémové

Muzikály a hudobné filmy sa mi vo všeobecnosti veľmi páčia ale Rent bol výnimkou. Okrem úvodného vystúpenia ma ani jedna pesnička neoslovila a pôsobilo to na mňa dosť jednotvárne, prípadne zmätene. V podstate od začiatku som už len čakal, kedy to konečne skončí, a že to bolo dlhé, väčšinou nudné čakanie... Ešte scéna s protestom v uliciach a na balkónoch s "ohňovou šou" bola celkom slušná, ale to bolo asi tak všetko. (30.03.2012)

Nejdříve jsem viděl záznam derniéry divadelního představení přímo z Broadwaye. Bylo to, jako blesk z čistého nebe. Příběh mě úplně pohltil, jednotlivé skladby uchvátily, herecké provedení mě ohromilo. Zkrátka - zamiloval jsem si Bohémy na první pohled a poslech a to jsem jinak k muzikálům téměř netečný. Filmová verze, pod taktovkou Chrise Columbuse, se ke mně dostala až jako druhá. A bohužel pro ni, emoční dopad na mně už nebyl tak intenzivní. A to hned z několika důvodů. Za prvé - obrovské odevzdání se rolím a nefalšované emoce na scéně, kdy herci nehrají ale spoluprožívají každé napsané slovo, což bylo ještě podpořené tím, že šlo o derniéru - se ve filmu samozřejmě vytrácí. Za druhé - spousta písní ve filmové verzi chybí a lehce odlišné je i aranžmá většiny kousků. Za třetí - spousta věcí a zákonitostí, která funguje na divadle a přijímáme je jako úzus a divadelní zkratku, ve filmu fungovat přestává a občas se stane, že příběh působí spíš jako sled klipů, který se sice nakonec spojí do příběhu, ale ten už nevyznívá tak opravdově. A co je nejdůležitější, u filmu mi scházel ten intenzivní prožitek - teď a tady ...no day, but today... Katarze se dostavila u obou verzí, slzy jen u té divadelní. Takže bohužel pro Columbuse, ale se vší úctou k němu už za to, že se do téhle látky pustil, jeho filmová verze je jen za čtyři hvězdy a to ještě s odřenýma ušima. Přes to přese všechno: Viva La Bohéme! (02.03.2011)

Chtěla jsem se tu rozepsat o tom, jak mě Bohémové uchvátili, co všechno se mě na nich hluboce dotklo a proč jsem se do nich zamilovala na první pohled a poslech. Taky jsem měla v plánu začít rozebírat, v čem jsou si podobní s Vlasy nebo bohémskou myšlenkou Moulin Rouge, chtěla jsem říct, proč jsem si zamilovala Idinu Menzel a její Maureen. (Jestli si myslíte, že jediná žena, kvůli níž se ve filmu tančí tango plné vášně, žárlivosti a lásky je Roxanne z jistého pařížského kabaretu, seznamte se s Tangem: Maureen a Idinou Menzel. Poznáte, že tomu tak zdaleka není). Taky je zajímavé, jak jsem se k Bohémům vůbec dostala (bylo to, věřte nevěřte, díky Glee). A chtěla jsem se svěřit, jak strašně ráda bych Bohémy viděla naživo a stala se pravověrným, Broadwayským Rent-headem. Ale tohle všechno není podstatné. Podstatné je, že tenhle muzikál tu je, a stojí za to mu dát alespoň šanci. Nikdy mě totiž nenapadlo, že uvidím Anděly v Americe zpívat. A přesto v tomhle snímku to možné je. (28.03.2010)

Celé je to takové zdlouhavé a nudné. Místy jsem vůbec nevnímal a ted, po půl hodině už ani nevím o čem to bylo. Písničky vcelku dobré, ale že bych z toho byl ňák moc na větvi, to ne. Asi jsem kvůli dobrému hodnocení a hezky vypadajícímů obalu čekal příliš. 135 minut je na takový film moc dlouho. Zkrátil bych ho o dobrou polovinu. (04.07.2011)

Vidím to, slyším to, a všechno, co po těch dvou týdnech vím je, že poslouchám soundtrack od Jonathana Larsona pořád dokola v čele se Santa Fe, La Vie Boheme a Light My Candle. Vidím to podruhé, potřetí, a všechny nedostatky filmu nahrazuje hudba. Dříve neoblíbeného herce si zamilovávám, pak zase jiného, a nakonec mi přirostou k srdci všichni. Zjišťuju, že existuje původní muzikál na Broadwayi (poslední představení 7. září 2008!), kde hráli všichni herci z filmu až na Rosariu Dawson a Tracii Thoms. Poslouchám původní nahrávku z divadla, obsahující asi patnáct písní navíc (více Santa Fe motivů!), a to mi musí stačit. Na závěr trocha nejsubjektivnějšího hodnocení: zbožňuju to. Kvůli tématu, kvůli hudbě a vůbec. A ty filmové 4* jsou za to, že toho tolik vynechali a změnili... (10.03.2008)