U konce s dechem

„Znáš Williama Faulknera?“ - „Někdo s kým si spala?“ No nejsou si ti dva souzení..? Bogarta vystřídal Silver Surfer, stěžejní dílo Francouzské nové vlny se změnilo na tuctovou americkou vlnku v plytkém umyvadle. Možná by se dala McBrideova rockabilly romance ohodnotit i lépe, ale to by v ní nesměl křepčit Bláznivý Ríšánek. Do patnácti minut poprvé ukáže svou tradiční grimasu rozrušení (přivření očí, pootočení hlavy, zatnutí lícních svalů), jednou ukáže holou prdel, párkrát zapaří na Jerry Lee Lewise a vy celou dobu jen trpíte, jak se tou afektovaností dostává mimo roli.. P.S.: Součástí soundtracku je i kytarová instrumentálka „Jack the Ripper“ od Linka Wraye, jinak známá z Rodriguezova Desperada.. (10.06.2015)

Omg, právě jsem asi našla ideální film pro mě, protože se tam vyskytuje praštěná a šílená postava, která celý film táhne v podstatě sama, je hezká - doslova jsem se Richardu Gerovi dívala jen na prdel 🔥, vlasy mu taky hodně přidávaly (vypadal jak Elvis Presley), takže souhrnně - člověk co má dobrou ass má u mě vždycky plusové body. 🫦✨ Neviděla jsem naštěstí žádné původní zpracování, ani se na něj radši nekouknu, protože tohle mě bavilo. Mělo to spád a moje pozornost vydržela tu hodinu a půl v kuse stále koukat na dobrou ass Richarda Gera. 👍🏻 Trochu mě vytáčela hlavní hrdinka, jak měla ten divnej přízvuk. Ke konci to bylo docela napínavý a divím se, že ten růžový telefon stále fungoval po tom množství vody, které do něj Jesse nakapal. Asi si to jdu pustit znova ty jo. 😫 (21.01.2023)

Americký divák sice v drtivé většině na evropskou resp. světovou kinematografii zvysoka kašle, nicméně americká studia pozorně sledují, co by se dalo zpeněžit, a s oblibou dělají remaky úspěšných, především francouzských, snímků. Jejich verze mají obvykle hodně daleko ke kvalitě svých vzorů, ale americké publikum ocení přítomnost známých tváří a americké angličtiny. Godardovi šlo pochopitelně o něco úplně jiného než jeho americkému protějšku. Označení "krimi" je celkem zavádějící, stejně jako přítomnost členů galerky na plátně, protože režisér točil psychologické drama a šlo mu o charakter jeho hrdinů, nikoliv o nějakou akci. V americké verzi zůstaly sice základní historka i její postavy zachované, ale stal se z toho běžný produkt masové kultury, tuctová záležitost s nádechem romantiky, která nemá s myšlenkovou hloubkou své předlohy téměř nic společného. Pokud se vám líbil původní Godardův snímek, nepokoušejte se o zhlédnutí remaku a platí totéž i naopak. Oba dva filmy mají úplně jiné publikum. Rozdíl je pochopitelně i v přístupu herců, Belmondův grázlík představoval úplně jiný typ hrdinů než byly jeho pozdější sympatičtí dobrodruzi a Gere postrádá jeho charisma i herecký rejstřík. Celkový dojem: 40 %. (06.06.2011)

Existuje vůbec nějaký dobrý americký remake evropského filmu? Vždy mne napadne, že už je na tom Hollywood dost špatně, když musí vykrádat náměty jinde. A pravidelně je překope a přízpůsobí masovému vkusu diváctva (tedy zprasí) tak, že to volá o pomstu. Tohle vypadá jako nepovedená parodie původního filmu. (30.01.2011)

Osudem remaků obvykle bývá, že nedosáhnou na originál, ale občas jsou i výjimky. V tomto případě nestačilo v tomto filmu ani skvělé herecké duo Richard Gere, Valérie Kapriská. Snaha zopakovat a vsadit na předešlý úspěch originálu se vždy nevydaří, alespoň v mém případě se to nepovedlo. Nic naplat původní dvojici z originálu Paul Belmonda, Jean Seberg nelze prostě nahradit. (11.07.2009)