U konce s dechem

Oproti francouzskýmu originálu mi tohle přišlo o něco svižnější a děj je víc souvislej bez nějakejch nesmyslnejch odboček. Na druhou stranu to postrádá tu atmosféru Paříže z přelomu 50. a 60. let a Richard Gere nesahá Belmondovi ani po kotníky. I když Belmondo v originálu taky nepředváděl zrovna životní výkon. Oba filmy jsou ve výsledku úplně jiný, ale (ne)líbily se mi asi tak stejně. (29.09.2013)

Zcela otevřeně přiznávám svou nevzdělanost - neměl jsem ani potuchu, že tento film je pouhým remakem. Slibuji, že na to budu brát zřetel při hodnocení původního snímku, až na něj přijde. Nicméně, Richard mě potěšil. Dobře vypadal i hrál, chvílemi by mu člověk to rockenrolové bohémství i věřil. A nejen Richard byl potěšujícím elementem. Kupříkladu jsem se nemohl vynadívat na přehezkou Valérii Kaprisky, skvělá byla muzika a dobrou jsem shledal i práci s kamerou, respektive její smysl pro detail. Všechno nebo nic - tak to v životě mnohdy bývá. Těším se na Belmonda! :-) (26.09.2010)

Teda to byla síla! Mám na mysli způsob, jakým režisér obrátil celý film naruby. A scénarista... Et tu, Jean-Luc? Oni ti něčím vyhrožovali? Kdyby to aspoň dávalo smysl, ale tohle je čistá hrůza samo o sobě, nejen ve srovnání s původním filmem. Americkým remakům čehokoli věřím velmi omezeně, ale jednou za čas jsem příjemně překvapena, tak si ve zbývajícím čase vesele rozbíjím nos a iluze. V tomhle případě o "herectví" Richarda Gerea a příběh vyznívající úplně naprázdno. Ale uběhne to a hrají - tedy vyskytují se - tam hezcí lidé, tak to po nějaké době bolet přestane. Mimochodem když ve studiu promítali záběry z původního filmu, vzbudil záběr na Belmonda mírný rozruch. Byl uklidněn tím, že pro film se najde někdo "méně vizuálně komplikovaný." To je asi tak nejzábavnější věc, která se k tomuhle vztahuje. A ať si kdo chce co chce říká, stejně se mi Belmondo líbí mnohem víc. (14.08.2007)

Osudem remaků obvykle bývá, že nedosáhnou na originál, ale občas jsou i výjimky. V tomto případě nestačilo v tomto filmu ani skvělé herecké duo Richard Gere, Valérie Kapriská. Snaha zopakovat a vsadit na předešlý úspěch originálu se vždy nevydaří, alespoň v mém případě se to nepovedlo. Nic naplat původní dvojici z originálu Paul Belmonda, Jean Seberg nelze prostě nahradit. (11.07.2009)

Rovnako dobré ako Breathless od Godarda. Zachováva si to ten voľnomyšlienkarský feel originálu, ale má to silnejšiu pop-kultúrnu rezonanciu cez citácie z komixov, rockabilly soundtrack a odkazy na filmy. Kaprisky je v porovnaní s Jean Seberg detská liga a hraje hlavne telom. Zato Gere ide v roli excentrického pošuka na plný plyn a dáva spomenúť na svoju podobne ujetú kreáciu z Brooksovho Looking for Mr. Goodbar. (01.09.2020)