Příběh dušičkový

Tento televizní film působí dnes jako zjevení. Prolomení čtvrté stěny... chronologicky zpřeházený děj… moderní herecký projev protagonistů - těžko uvěřit, že byl natočen téměř před šedesáti lety v r.1964. Doslova koncert ostřílených hereckých bardů Pivce s Marvanem, kterým zdatně sekundují ostatní herecká esa (Růžek, Šejbalová, Kemr, Zázvorková). Co jiného si tedy každoročně pustit (nejen) na Dušičky, než tuto skvostnou perličku na dně? (03.11.2023)

Nejprve jsem měl z tohoto "filmu pro pamětníky" trochu obavy, ale nakonec to bylo celkem vtipné. Pan oficiál Lorenc Konopka žil dlouhou dobu se svou přísnou manželkou Petromilou, která mu vždy při návratu domů dávala dýchnout a byl z toho manželství celý nešťastný - "proč jsi mi Bože nadělil tu mou Petromilu". Se svými starostmi se svěřuje revidentovi Koláčovi, kterého hraje jako vždy skvělý Jaroslav Marvan, tady je v poněkud laskavější roli, než jsme zvyklí z jiných filmů. V roli starého mládence, který je panu Konopkovi nápomocen a vystupuje jako jeho kamarád, aspoň tedy ze začátku. "Starý mládenec, co ten ví o životě?". Má aspoň svůj klid a pohodu, zato však musí jít teplá jídla jen v restauraci, zatímco Lorencovi vařila Petromila. Jednoho dne mu však Petromila uteče z bytu a jako náhradu mu doma zanechá hospodyni Trpalku, o kterou Lorenc nejprve nestojí, postupně však oceňuje její starost a péči a dokonce s ní přestane žít jen "ve vší počestnosti". Od kartářky pak zjistí, že mu Petromila utekla s komediantem a cirkusákem Chramostejlem, a že pokud se nevrátí do dušiček, tak se nevrátí nikdy. To panu oficiálovi naprosto vyhovuje a se vším je spokojen. Jednoho dne se však Petromila zase vrátí, načež jí naštvaný Lorenc opět vyžene a rozpoutá se mezi nimi soudní pře, protože jej Petromila zažaluje za cizoložství a dokonce i prostituci. Situaci však pomůže vyřešit onen komediant, který ztropí scénu před advokátem a totálně Petromilu znemožní tím, že dokáže, že s ním fakt utekla. Ve své době se muselo jednat o nepochybně vtipné dílo, se vším tím onikáním, Lorencovým "Ježišmarjá", jeho promluvami do kamery, střídání komických a tragických póz a nostalgickou vzpomínkou na starou Prahu. Také je zde vtipně srovnán život dlouhodobě ženatého chlapa a starého mládence a z toho jasně vyplývá, že oboje má své pro a proti. (07.06.2022)

"...taková ženská, pod pořádným mramorovým monumentem, je nejbezpečnější." Jedna z najpohodovejších komédií a s výkvetom českého herectva. Niektoré bonmoty, hlavne od J. Marvana, by mali vytesať do kameňa. Pokiaľ nemáte zrovna dobrý deň tak si to pustite. Za pokus to určite stojí, jasný plný zásah. (12.01.2020)

Příběh dušičkový je sice filmem z roku 1964, jde ale v podstatě o film pro pamětníky z období první republiky. Černobílá kamera, dobové zasazení, herecké obsazení, mile naivní příběh, dialogy a vůbec celá atmosféra. Sice nejsem žádným extra velkým milovníkem filmů pro pamětníky, nicméně Příběh dušičkový se nám doma trefil do nálady a společně jsme se u něj pobavili. Zejména obsazení a herecké výkony ústřední dvojky nám sedly. Pan oficiál (Jan Pivec) a pan revident (Jaroslav Marvan) si krásně vypravují o svých starostech, navzájem si radí a rozumují, jak je to na světě s těma ženskýma těžké. Jejich životní pravdy nás několikrát rozesmály. Je třeba připustit ten lehce naivní přístup filmu a nehledat v tom nic s extra velkým přesahem, s napětím, či promyšleným příběhem. Zkrátka jde o takovou pohodovou komedii z minulých časů. Osobně bych měl jen jednu výtku. Pohledy a promluvy herců do kamery nemám rád, vždy mě to vytrhává z příběhu a přijde mi, že tvůrci z diváků dělají hlupáky a je jim potřeba něco přímo do očí vysvětlit. Je už jedno, jestli tak mluví Jan Pivec, Michael Caine (Alfie), Paul Newman (soudce Roy Bean), nebo někdo jiný. Každopádně v Příběhu dušičkovém pozitiva převažují a rád přihodím i slabší čtvrtou hvězdu. (03.11.2023)

Doménou režiséra Františka Filipa nebyl film, ale poněkud skromnější a komornější prostředí televizního studia. Jeho cit pro výběr příběhů i těch, kteří je potom před kamerou oživovali prostřednictvím svého hereckého umění zůstával a zůstává trvalou hodnotou, překlenující již několik dekád lidského života. Vpravdě neodolatelná adaptace jedné z Herrmannových starosvětských vyprávěnek, odkazujíc svým pojetím spíše k tradici typické prvorepublikové veselohry, sklidila později nečekaně příznivý divácký ohlas i na plátnech kin. Trojským koněm tu je totiž mimořádný a dost možná i životní výkon excelujícího Jana Pivce v roli věčně nešťastného oficiála Konopky, spoluutvářený nenapodobitelnými, typicky "pivcovskými", povzdechy a lamentacemi. O třídu níž rozhodně nejsou ani jeho partneři – vynikající polohu tu v dryáčnicky hubaté odběhnuté ženušce nalézá skvělá Dana Medřická, vynikající jsou i ostatní, především Marvan, Kemr, Havelková i Šejbalová. K naprosté spokojenosti schází snad jen převedení na DVD nosiče, neb v případě této nefalšované perly československé televizní tvorby je to až s podivem. (20.01.2009)