Velká červená jednička

B R 1 vyhrává v mé osobní soutěži o nejpřeceňovanější film všech dob. Nechápu jak tenhle zvratek můžou Američani pokládat za jeden ze svých nejlepších válečných filmů. Starý děda (Lee Marvin) vede partičku neohrožených skrz celou WW2. Žánrově je to tzv. válečný western vždycky jako první umře ten černoch pak v te jednotce je asi 20 vojaku ti jako pořád dokola umírají, aby se jako neřeklo a těm 5 vyvoleným se kulky vyhýbají a nebo se s cinkáním od nich odrážejí. BTW ani jsem nevěděl, že američani osvobodili Terezín ja myslel že se zasekli někde u Plzně? 2 kýble patosu, WTF scény, a neskutečné přehrávání ochotníků. (12.12.2015)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $7,206,220║Tržby Celosvetovo $-║ Veľká červená jednotka a jej 5statočných šťastlivcov a ich strastiplná púť frontou 2.svetovej vojny od Severnej Afriky, cez Normandiu až po Československo, veľmi pútavý film, tiež fajn akcia, nechýba dramatickosť a surovosť. /80%/ (08.12.2008)

Podivuhodně mnohotvářný kousek, má v sobě jak málem pacifistický údiv nad nesmyslností války, tak realisticky rezignované „když už musí být, pojďte se podívat, jak to v ní doopravdy vypadá“, a dokonce i nemálo míst, která se mírou nadsazeného furiantství pomalu blíží Hanebným panchartům. Ne že by mi doopravdy pomohl pochopit, jaká síla člověka přiměje do takového podniku dobrovolně jít, vytvořit si v hlavě umělou dělicí čáru mezi vražděním a zabíjením a v případě potřeby se bez většího váhání nechat sejmout, ale leccos aspoň úspěšně naznačil a navíc nabízí pro našince vlastně docela vzácný komplexní pohled na druhou světovou v Evropě „z třetí strany“, americkýma očima. Dobrý pozor dával nejen Spielberg, ale jistě třeba i Marhoul. (Viděna Schickelem rekonstruovaná dvouapůlhodinová verze a docela by mě zajímala ta producentsky „ořezaná“, jestli náhodou nebude sevřenější a tudíž silnější – koneckonců se proslavila právě ona a ne ta z původních režisérových poznámek.) (11.10.2015)

Stejně jako vyprávění veteránů i Fullerovo pojednání o jeho anabázi druhou světovou postrádá jakoukoli dramaturgickou výstavbu či gradaci. Jeden výjev střídá druhý v epizodickém vyprávění bez příběhu či vývoje postav. Spíše než válečný film představuje "Velká červená jednička" fikčně přibarvený memoár vyvolávající respekt k autorovi nikoli pro jeho tvůrčí schopnosti, ale kvůli jeho vojenskému působení. (15.08.2011)

(1001) Pro mě Velká červená jednička patří k těm působivým válečným filmům. Po filmové stránce je sice takový... nejspíš musím říct naivní a zastaralý, respektive je prostě zřejmé, že Sam Fuller ještě patří k tomu starému Hollywoodu a mezi kinematografií začátku osmdesátých let takhle vedený film působí prostě jako zjevení z dob minulých. Při sledování jsem si vzpomněla na italský film Velká válka, který je z roku 59, a tam někam bych Jedničku asi pocitově zařadila. Navíc rámuje a proplétá vyprávění humorem, i tak ale dokáže stavět z velmi silných surových obrazů a autenticky dýchajících detailů. Oproti jednoduchému voice-overu mluví velmi důrazně mimoslovně a to ve mě vyvolává divácký zážitek takového kalibru, že jsou všechny ostatní nedostatky nebo námitky s gustem zameteny pod koberec. Navíc bych řekla, že to bude moje nejoblíbenější role Leeho Marvina, i když mám v jeho filmografii zatím ještě mezery. A stejně mi přijde šílené, že on i režisér tady pro kamery inscenují, čím si reálně prošli. (24.02.2019)