Shake Hands with the Devil

Myslím, že označení "historický" není moc výstižné. Jistě je to historie, ale nejsou to třeba napoleónské války. Spíš bych film označil jako hraný dokument. Co se týče námětu, je velmi silný. Dokonce jsem měl zážitek ještě silnější než u Hotelu Rwanda. Ono bohužel platí, co oči nevidí, to srdce nebolí a zde je viděno mnohé... (15.09.2010)

Trochu jiný pohled na genocidu ve Rwandě, tentokráte očima generála mírových vojsk OSN R. Dallaira. Řekl bych, že předchozí Hotel Rwanda vzbuzuje určitě větší emoce a také - ač to narozdíl od tohoto filmu není hlavním tématem - se sledováním HR pociťujete větší naštvanost vůči západu, s jakou neochotou přistupoval k reakci na genocidu, která se ve Rwandě odehrávala. Podat ruku ďáblu je rozhodně výborný film, jen opět nějak nechápu, že jsem na něj narazil až náhodou tady na ČSFD a ne už dříve při udílení filmových cen. Kamera, jejíž prim hrají záběry rwandské krajiny, je nádherná. P.S.: Možná jste si všimli toho, kterak se Dallaire zmiňuje o problémech v jakémsi hotelu "Mille Collines" - ano, je to ten slavný Hotel Rwanda, ve kterém Paul Rusesabagina zachránil tolik Tutsiů. 8,5,10 (27.09.2010)

Každý tento film porovnáva s filmom Hotel Rwanda a ja samozrejme súhlasím, hlavne čo sa prostredia týka. Poňatím a pointovo mi to ale skôr pasuje k snímku Warrior (1999). V oboch prípadoch máme možnosť sledovať bezbrehú nenávisť a zabíjanie, v oboch prípadoch sledujeme iba nečinné prizeranie sa OSN na toto besnenie. Je to hlúposť, nekonečná arogancia alebo nebotyčné ego prísť na myšlienku, že tam kde kraľuje nevraživosť až do morku kostí, kde sa snaží jeden toho druhého úplne vyhladiť, stačí iba prítomnosť pár vojačikov s modrými baretkami kvázi bez zbraní? To si vážne kompetentní mysleli, že im stačí iba pred nevraživými skupinami zamávať čapičkami a všade nastane mier? Mier sa medzi hlupákmi a tam kde vládne nenávisť bez zbrane robiť nedá, to predsa chápe už aj malé dieťa. Ako tam správne poznamenala jedna žena: ".... a na čo tu vlastne ste, keď nemôžete použiť zbrane?" S tým súvisí otázka, bol tam Romeo Dallaire na niečí rozkaz alebo tam išiel dobrovoľne? Pokiaľ na rozkaz tak ho môžeme iba poľutovať, pokiaľ dobrovoľne tak nezostáva nič iné iba konštatovať, že je to len jeden veľký hlupák. Snáď platí to prvé. 85/100 (26.08.2015)

Snímek, kterému by pomohlo, kdyby byl ještě o malý ždibíček méně melodramatický (a to už takhle si odpouští podobné citové výlevy, které mi v Hotelu Rwanda vadily) a kdyby Roy Dupius, jinak zajímavý a velmi charismatický herec, zvládal šok tak dobře, jako ostatní emoce. Jinak ale nemám, co vytknout. Civilně a věcně pojatý příběh muže, který měl obě ruce svázané (a k tomu prázdný zásobník) a přesto dokázal mnohé. Jen ne se s celou věcí smířit. (08.02.2017)

Ne, tohle není blázen. To je občan jak má být. Za málo peněz do Hollywoodu a přes jeho studia do světa. A dojímat ty, co nevytáhnou paty ze svých všedních žvotů!***Vyrazil, zkusil, svěřil se, a jiní mu tleskají.***Díky, bývalý senátore, že jsi upravil své složité poznatky z Rwandy, pro masy diváků, co je jim válka tam či onde lhostejná, a vedou jen svůj osobní boj! Oč? Každý o to své.***(8.10.2010.) (08.10.2010)