Passing Through a Thick Forest
Režie:
Štěpán SkalskýScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Václav HanušHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Mojmír Fašung, Jan Kačer, Jaroslav Moučka, Ilja Prachař, Marie Drahokoupilová, Václav Lohniský, Jiří Kostka, Václav Všelicha, Marie Štrampachová (více)Obsahy(1)
Příběh dvou přátel komunistů, z nichž jeden odchází jako tajemník na okresní výbor KSČ a druhý zůstává na vesnici jako stranický agitátor. Při velmi složitém procesu združstevňování vesnice se názory obou přátel dostávají do střetu. Boj těchto rozdílných názorů skončí pro jednoho z nich tragicky. Základní myšlenkou filmového příběhu je vztah stranických funkcionářů k bezpartijním, myšlenka odpovědnosti komunistů v bývalém socialistickém státě. Autoři to formulovali: Toto je příběh, který se stal. Stal se před mnoha lety. Je to příběh pohorské vesnice a strmé cesty, která k ní vede, a nevelké pily, jejíž vysoký hlas je za jasného dne slyšet až sem. Je to příběh mnoha obyvatel, kteří zde žijí a několika, kteří už naživu nejsou. Budeme ho vyprávět tak, jak jsme ho prožili a prožil ho každý z nás.
Film je první prací Jaroslava Dietla ve vážném dramatickém žánru. Scénář vznikl na základě materiálu o diverzích a podle svědectví těch, kteří se v padesátých letech snažili vybojovat boj o budování socialistického státu. K záměru natočit tento snímek režisér Skalský říká: Ve svých filmech jsem se doposud věnoval tématice vážné, přesto toužím natočit filmovou komedii. Protože se však polovina mého života odehrála v této republice, prožil jsem tady vše, co vytvářelo tento stát, mám za to, že musím promluvit právě k těm otázkám, které se našeho vývoje vážně dotkly. Abychom se mohli smát osvobozujícím smíchem, po němž všichni bytostně toužíme, potřebujeme se zbavit toho, co nás tíží, vypořádat se s bolestmi a chybami minulosti... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Samotný námět fungování KSČ v době totality 50. let a rozjíždějící se kolektivizace je i z dnešního pohledu směrem k poznání poválečné historie Československa velmi podnětný, Dietlův scénář se úspěšně snaží o kritický náhled na téma zanechávající ještě v 60. letech bolavé stopy, ale samotné provedení mě z vícera důvodů tolik nenadchlo a zvláště v první polovině snímku příliš nevtáhlo. Širokoúhlá kamera má své fascinující momenty, ale zároveň se na můj vkus až moc vyžívá v ponurém osvětlení až čiré temnotě, kde v nejedné scéně není pořádně vidět postavy, spíše jakési poloviční siluety v šeru, Liškova psychedelická hudba by se sama o sobě spíše hodila do jiného žánru (horroru) a zpracování ve stylu dlouhých ponurých scén s dialogy o Straně či vztazích na pozadí politiky budilo na mě často chladně odtažitý dojem. Nenadcha mě ani většina hereckých výkonů, zvláště hlavní (ne?)herec Mojmír Fašung mě jaksi nepřesvědčil. Až ve druhé polovině se mnou dokázal pohnout silný příběh kolem postavy vytipovaného kulaka v podání Ilji Prachaře a s celkovým gradování děje ve dvou liniích – politické a vztahové/rodinné – na mě i některé další scény zapůsobily, ale po předchozí Černé dynastii (1962) od stejného režiséra je tento Skalského snímek pro mě (i vzhledem k zdejšímu hodnocení) trochu zklamáním. [60%] ()
Potřebujeme...vypořádat se s bolestmi a chybami minulosti... 1) Spoiler. Když se stranický funkcionář během kolektivizace zamiluje do dcery vesnického sedláka a začne se chovat byť i jen trochu lidsky, přestanou mu ostatní členové aparátu věřit._____ 2) Film dodržuje dobová ideologická schémata, i když se chvílemi tváří, že ne. Pojímá je tak nějak...s lidskou tváří. O důležitých věcech se mluví jen lehce (hospodářský úpadek nově vzniklého družstva) nebo jsou jen nenápadně naznačeny (nadcházející politické procesy). Stalinova teorie o zostřování třídního boje vládne._____ 3) Ve své době musel tento snímek se spoustou dnes pro širokou veřejnost jen nepříliš čitelných kritických až tvrdě žalujících detailů působit doslova jako zjevení...a asi i jako příznak nadcházejících lepších časů. Pojď za nima. V každým případě musíš jít za nima._____ 4) 44letý Štěpán Skalský natočil na scénář tehdy už značně zkušeného 34letého Jaroslava Dietla neobyčejně působivý snímek. Do hlavní role obsadil budoucího emigranta do NSR Mojmíra Fašunga (zamilovaný Cyril). 27letému Janu Kačerovi s účesem, s nímž by i dnes mohl směle vykročit do módních klubů, sedí fanatický stranický funkcionář více než rozhněvaní mladí muži intelektuálních šedesátých let nové vlny. ()
"Tak ať mě někdo řekne, kde jsem udělal chybu. Kde?" Tuhle otázku si klade na konci tohoto filmu o kolektivizaci ve venkově nejen stranický funkcionář Rudla, ale i jeho autoři (tj. zejména scenárista Dietl a režisér Skalský). Kde se stala chyba, že se komunisté rozhodli jít někdy i přes mrtvoly a že nebylo výjimky ani to, že revoluce začne "požírat své vlastní děti"? Film se na tuto otázku snaží zodpovědět příběhem dvou přátel "na život a na smrt", kterým do toho jejich přátelství vstoupila láska jednoho z nich k dceři "kulaka". To závěrečné vyústění filmu bylo hodně smutné, určitě ale i silné. Přesto je škoda, že vedle Jana Kačera se v roli druhého z kamarádů neobjevil někdo herecky výraznější. Jinak je ten film (svou výpovědí i hereckými výkony jiných protagonistů - Prachař či Drahokoupilová)) mohl u mě aspirovat i na plný počet hvězdiček. . ()
Cesta hlubokým lesem je bezpochyby najtemnejším československým easternom. Ono toto prvenstvo nie je zase nijako prekvapivé, keďže tých easternov na našom území zas tak veľa nevzniklo. Ale dôležité je, že aj veľmi kvalitným a nechýba ani aká taká záverečná prestrelka pri ceste cez hlboký les. Vzťahy výborne fungujú, vzniká vďaka nim napätie a poriadne dusno. Temno dotvára čiernobiela kamera a sugestívna hudba. Prekvapuje ma, že je tento film tak málo známy, respektíve že som naňho v televízii narazil až v súčasnosti. ()
Jedna z prvých lastovičiek, keď sa náš film začal kriticky pohrávať s kolektivizáciou družstiev v našej spoločnosti v 50-tych rokoch. Dietlov scenár je vyzretý, poctivo napísaný a dobre odpozorovaný. Ide tu predovšetkým o súboj dvoch tvárí socializmu, na jednej strane tej "ľudskej", na druhej tej odpudivej, ktorá sa stala napokon skutočnou... ()
Galerie (2)
Zajímavosti (4)
- Film bol natáčaný v okolí mesta Sušice a na Šumave-Povydří. (dyfur)
- Václav Lohniský ztvárnil roli agitátora. Roli agitátora si zahrál i ve filmu Procesí k panence (1961). (M.B)
- Točilo se ve vesnici Albrechtice u Sušice (ve filmu je to Mokrá hora), pohřeb se konal u kostela Sv. Pavla a Petra, který je nad vesnicí Albrechtice. Most, přes který jdou 2 z hlavních postav filmu, jsou Rechle (mezi Modravou a Antýglem) ještě v původním stavu. Také zahlédneme most přes Otavu u Dlouhé vsi. (Taoworld)
Reklama