Mildred Pierceová

Film noir, melodráma, thriller, psychológia, sentiment - to všetko v nádhernom koncerte pod vedením skúseného Michaela Curtiza. Joan Crawford ( získala Oscar ) je v tomto "ženskom" filme okúzľujúca ako dokázala svoj život položiť na oltár lásky k vlastným dcéram. Hlavne staršia dcéra ( Ann Blyth ) s opačnými morálnymi hodnotami zneužíva matku pre svoje pohodlie a rozmary a nezaujímaju ju cena. (25.02.2008)

Těžko fandit nebo přát ženě jako je Mildred Piercová něco pěkného. Její postava je pro mě osobně strašně hloupá a zaslepená láskou k dceři, které chce dát vše a potichu přechází její rozmazlenost a nadutost. Nejde říct, že jde o špatný film, protože jsou zde slušní herci, lehce noir atmosféra a i celý příběh je svým způsobem zajímavý. Mé osobní sympatie však nikdo nezískal a spíše jsem sledoval hromadu postav, které mi jsou ukradené od začátku až do konce ( s výjimkou dcery Mildred, které jsem přál to nejhorší od první chvíle, kdy dostala šaty a nevážila si jich ani v nejmenším...). Michael Curtiz má na lepší filmy a to několikrát dokázal. (05.10.2008)

Netradičný žánrový vzorec podobný Laure (i keď bez voice-overu s odlišný časopriestorom) a ďalším variáciam femme fatale svojej doby. Curtizovi hĺbkovitosť charakterov nikdy nechýbala, skôr ma zarážal taký jeho nezáväzný profile-look postáv s výraznými melodramatickými seansami. Nehodili sa tam skrátka. (04.02.2015)

Kam až může vést nekritická láska matky k dceři, to ukazuje tento film. Joan Crawfordová dostala za svůj herecký výkon Oscara, nicméně můj dojem je, že mohla své postavě dodat větší věrohodnost. To Ann Blythová v roli její dcery se do role položila více a předvedla dokonale, co je to rozmazlený spratek. Jejich mužští protějšci nejsou nijak zvlášť výrazní a i scénář mohl více načrtnout psychické rozpoložení všech zúčastněných, aby divák dokázal lépe pochopit jejich počínání. (24.09.2002)

Nezvyklý noir (vracení se do minulosti, voice over, vražda, chiaroscuro), který jde v rozkladu harmonické rodiny tak daleko, že proti sobě staví dceru (femme fatale) a matku, která se provinila svou snahou dosáhnout amerického snu na vlastní pěst. Sdělení je jasné a stejně jako u jiných noir filmů k osobám něžného pohlaví nepříliš milostivé: během války opuštěné ženy by měly přestat blbnout a vrátit ke svým mužům. Oproti Cainově předloze není akcentován sociální rozměr Mildrediny situace – děj byl z období hospodářské krize přesunut do 40. let a spíše než ženu beznadějnou představuje ženu dravou, ženu vamp, u které jsme po většinu vyprávění na pochybách, zda spáchala, či nespáchala vraždu, jež film otevírá. Rozuzlení nemění nic na tom, kdo je vinný, nýbrž pouze, čím se kdo provinil. Tradiční noirová nezvratnost výchozího stavu je dvakrát podtržena. Náš soucit film nežádá, melodramatická idylka je v něm vždy jenom zdánlivá a vyztužená postranními zájmy, přesto můžeme Mildred Pierce, ženský film noir, brát jako ukázku neuchopitelnosti tohoto žánru (žánru?) poválečné americké kinematografie. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, Radek99 (27.09.2011)