Berlínský syndrom

Krásná Tereza Palmer zvedá tenhle thriller o jednu poctivou hvězdu výše. Za prvé svým šarmem, ale hlavně takovou svou vnitřní nejistotu, kterou jsem jí bezmezně věřil. Na začátku náznak milostného vzplanutí, na konci boj doslova o holý život, který jsem si užil až k hodně povedenému konci. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Ale že to trvalo nějak moc dlouho. Dobře Ti tak Maxi. (29.06.2017)

"Berlin Syndrome" nie je podľa mňa thrillerom, kde sa niečo neustále deje, no je to naopak filmom, ktorý sa zarýva pod kožu a buduje atmosféru. A tá beznádejná situácia je to, čo tento film robí podľa mňa silným. Teresa Palmer je veľmi dobrá a som rád, že ma posledné filmy viac a viac presviedča, že si vie vybrať aj dobré projekty. Plus jej postava nia je úplne hlúpa (okrem toho, že skočí s cudzincom v posteli, ktorý je náhodou psychopat) a vyslovene, keď pochopí, že je situácia bezvýchodisková, až vtedy sa vzdáva a snaží sa si veci viac už nekomplikovať. Napriek tomu však čakáme, či sa z toho nejako dostane a musím sa priznať, že záver je dostatočne uspokojivý. Aspoň pre mňa. Max Riemelt je tiež dobrý a patrí do kategórie psychopatov, o ktorých by si to človek nemyslel. A dokáže to maskovať. Dokonca akoby bol vnútorne sám presvedčený, že koná správne a neuvedomuje si, že to vlastne správne nie je. Len to všetko treba udržať pod pokrievkou, lebo by nikto jeho chúťky a túžby nepochopil. Film síce necháva pár otázok visieť vo vzduchu, ale nie sú to veci, ktoré by boli potrebné na to, aby sme si dopovedali príbeh, alebo nás nejako výrazne nenechali spať. Celkovo to atmosféru má, vie kam ísť a herecké výkony fungujú. Pre mňa film stojí za to vidieť. Nemyslím si, že to ocení každý, no ja som spokojný. Hodnotenie: B+ (29.05.2017)

Ona a on. Australská turistka, která se tak trochu hledá, učitel angličtiny, který ji našel a nepustí. Poměrně ambiciózní australská režisérka ji vysílá do Berlína na polopracovní pobyt, pozná jeho, vymění si pár pohledů a vášnivá noc pokračuje ránem ve stylu „kéž bych mohla zůstat“, aby záhy pochopila, o jakého podivína jde. Začne to zamčenými dveřmi a údajně zapomenutým klíčem, pokračuje.. však víte. Jenže co když přijde den, kdy se zakouká do nějaké jiné? Žádné velké dusno to nicméně není, tvůrci mohli přitlačit na pilu a hlavně měli klidně o dvacet minut krátit. Závěr na můj vkus nebyl úplně dotažený a vyladěný. Atmosféra solidní. Max Riemelt je takový zvláštní kámoš od vedle, kterého by zpacifikovalo i vězněné něžné pohlaví. Příležitosti byly, naše hrdinka (jinak krásná Teresa Palmer) toho ovšem moc nezkusila. A když už šroubovák nepoužila na křeslo z IKEY, měla věznitele dorazit. Škoda.. (30.06.2017)

K bytelným únosům žen dochází v německy hovořících zemích. O tom se ve jménu odkazu Pepíka Fritzela a Wolfganga Priklopila mohla na vlastní kůži přesvědčit i sličná australská turistka Clare, která po vášnivé noci s učitelem angličtiny, už nemohla odejít z jeho berlínského bytu, přizpůsobenému pro účely věznění. Teresa Palmer nahá a zbědovaná. To je častý obrázek v tomto filmu. A vypadalo to, že by na Vánoce už zase mohla se Skippym pořádat závody, s Dustym hrát na honěnou a k Iggy Azalea zajít na návštěvu, prostě být zase doma se svými, jenže to ona ne, tvůrci jí to nedopřáli. Vánoce prostě stráví u psychouše, a basta! Logické chování postav úspěšně zadupáno do německé půdy. Možnosti úniku více než časté, nicméně film trvá ke dvěma hodinám, co by se asi tak mělo dál dít, kdyby se Clare dostala náhle na svobodu. Takže zde máme thriller, stižený syndromem nelogického chování zúčastněných, ještě poněkud přismrádlý artem a nezávislým produkčním postojem. I tak má ovšem film něco do sebe. Cate Shortland není úplná blbka režisérka, připravila nám pohled na Teresu, jak ji vidí jen její manžel. Vizuál příjemně dobarvuje lyričnost filmu. Teresin protivník Max Riemelt je excelentní slizoun, na jehož potrestání se divák těší. K výčtu plusů přidám kvalitní kameru, střih i porci explicitnosti. A nyní k záporům. Film je zbytečně moc dlouhý, logika na štíru a třetí bod strhávám za slabou a celkově zmatenou finální část. Celkově se jedná ve své kategorii o neotřelý počin, který by se neztratil na minoritních televizních stanicích, kde by šel v pozdních večerních hodinách s nálepkou "progresivní art". 7/10 (25.09.2017)

Teresa Palmer bola sympatická a dalo sa s ňou súcitiť a jej partner-väzniteľ bol slušný psychoš. Ale na dve hodiny je zápletka príliš jednoduchá a nemá takmer žiadny vývoj či zvrat. Niekomu možno Berlínsky syndróm pomalším rozprávaním a tempom sadne, ja som v ňom nič psychologické navyše (ako hlási primárny žáner na CSFD) nenašiel a hodnotím ho len ako rutinne natočený triler o žene, ktorú u seba doma väzní jej priateľ. 40% a 2*. (20.10.2023)