Kakušiken: Oni to cume
The Hidden Blade
Režie:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrají:
Masatoši Nagase, Takako Macu, Hidetaka Jošioka, Jukijoši Ozawa, Tomoko Tabata, Čieko Baišó, Ken Ogata, Nendži Kobajaši, Min Tanaka, Reiko Takašima (více)Obsahy(2)
Láska a čest chodívají spolu. Podlost a lež také.
Další samurajský příběh slavného japonského režiséra Jódžiho Jamady se odehrává znovu v polovině 19. století, v provincii daleko vzdálené od hlavního císařského města Edo. Místní samurajové mají právě za úkol naučit se základům západní vojenské techniky, kterou zde má předvést a nacvičit císařský zmocněnec. Holandská děla a způsob pochodu v řadách je pro samuraje takovým mučením jako pro rybu plavat na suchu. Samuraj Munezó žije po smrti otce sám s matkou a sestrou jako jediný muž v rodině. Je mezi svými ženami spokojený, zejména s Kie, veselou venkovskou dívkou, která jim v domácnosti pomáhá. Sestra se však nakonec vdá, matka umírá a Kie zdánlivě najde také štěstí sňatkem s šikovným obchodníkem. Jen náhodou se však Munezó po čase dozví, že Kie v rodině manžela trpí a doslova polomrtvou ji unese zpět do svého domu. Tam se Kie uzdraví a Munezóův život se znovu prosvětlí. Takovým jednáním však Munezó pobouří veřejné mínění a do hry vstoupí svazující pravidla společenských kast. Munezó i Kie budou muset podstoupit těžké zkoušky, než se jim podaří nalézt společnou cestu.
Podobně jako v předcházejícím snímku z roku Soumrak 2002, rovněž inspirovaným novelou Šóheie Fudžisawy, se Jamada vrací do poloviny 19. století, v němž staletá profese samuraje i feudální řád v Japonsku pomalu spěly k zániku. Portrét samuraje nikoliv jako nelítostného bojovníka, ale jako člověka s přirozenými lidskými city, se zcela vymyká tradičně pojatým samurajským příběhům a vypovídá tak mnohem více o skutečném životě v dlouho uzavřené, pravidly svázané japonské společnosti. Film získal velkou diváckou oblibu a několik cen doma i v zahraničí.
(oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (62)
Samurajské melodrama, které sice opakuje některé části z režisérova předchozího filmu (Twillight Samurai), ale také se mnohem lépe snaží ukázat dobu, kde se odehrává, tj. polovinu 19. století. Jde o období končícího šógunátu (Tokugawa), kdy se také Japonsko otevíralo okolnímu světu a novým věcem a myšlenkám (ve filmu symbolizované děly a střelnými zbraněmi) v konfrontaci s tradicemi samurajů. Bohužel se mi zdá, že se film neubránil jisté idealizaci té doby a spíše než pronikavou studiíí je jen nostalgickým snem... ()
,,KATAGIRI, SYN HANBEIE KATAGIRIHO JE STEJNĚ DRZÝ, JAKO JEHO OTEC“..... /// Samurajskej film o samurajech, v jejichž prackách, aby jeden katanu pohledal. Samuraj ji totiž tasí jen pro dobro! (a našli? Nenašli? No, malilinkatou…) Ale zato se tu dost povídá....a děje se taky furt něco: Kia je nemocná, tomu zase zdrhly slépky.... hmm, naštěstí Samon nese špatný zprávy.... (ale vám doporučuju zůstat v klidu...). Pomalý tempo, - není kam chvátat (,,celý dům znáš nazpaměť…“ – to víš, v klidu se vykecejte...) a příběh samurajský cti a lásky s jedním soubojem (a miliónem keců…). Jednomu by z toho mohlo hrábnout, ale mnozí ocení, že to jde v klasickejch šlépějích (např…) a dost dobře mapuje jednu historickou epochu. Stejně jako Soumrak. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Navštěvuju kurzy zdvořilosti. 2.) Zjistím, kdy mi bude ,,Ďáblův dráp“ na hovno (a kdy naopak). 3.) Nevím, jestli má větší strach samuraj ze smrti střelnou zbraní, nebo vegetarián z masovýho hrobu. 4.) Thx za titule ,,Petr Watzke“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ne ()
Jak přijde řeč na Yamadu, soudnost mě po Soumraku opouští, ani nezamává na rozloučenou - peču na nedokonalosti, prostě zbožňuju jeho styl, jak s humorem a smutkem zároveň zobrazuje život chudých samurajů, tak odlišný od našich představ zkreslených komiksama a akčníma kvákama. Je to fascinující se vším všudy, a jestli mě jejich extrémní pokora tváří v tvář nepřízni okolí (hlavně lidské blbosti a krutosti) někdy vytáčí, je to rázem napraveno nesmlouvavě hrdým odporem hlavního hrdiny, vyznávajícího zásadu "co tě nezabije, to tě posílí". Kvalita je v klidu srovnatelná s oscarovým Soumrakem, a basta. ()
Yôji Yamada je geniální režisér a tímto majstrštykem mi to dokázal už podruhé. Jen proto, protože mi první část "trilogie" (Tasogare Seibei) sedla o něco víc, protože ji miluji a mám zažranou pod kůží a toto mě až tak neoslovilo (a současně je jasné, že se Yamada do značné míry recykluje), nedávám hodnocení maximální. Na druhou stranu, přestože je čas (polovina devatenáctého století) stejný, přestože jsou témata podobná, je film zpracován jinak. Osobněji. A v asijské kinematografii "málo viděný" závěr se mi líbil. ()
Prakticky ta ista schema ako v predchadzajucom Yamadovom samurajskom filme. Chudobny samuraj, povinnost, lojalita, moraly kod spravneho, hlavny hrdina sikovny v bojovych umeniach no pritom pacifista, silny zaverecny suboj. S ulavou sledujem, ze posledny diel trilogie, Love And Honour sa trocha z tejto schemy vymanil, je dobre vediet, ze Yamada nehodla tocit dalsi nekonecny filmovy serial (vid jeho 47 dielna filmova trilogia o Tora-sanovi). Ale aj napriek tomu, ze je to v podstate to iste, vobec to nevadi. Pretoze to co sa opakuje, to su zakladne hodnoty a nie obsah ci klise, ktore sa zvyknu opakovat skor v koemrcnych a americkych filmovych pokracovaniach. ()
Reklama