Malý Manhattan

Jako film k ranní snídaně u televize je to opravdu milé, mladí herci sympatičtí a celý film se vede v duchu oddechové podívané. Pokud si však z těchto dětských patálií chcete odnést něco víc, máte smůlu. Nabídka je opravdu skromná, jeden chlapec, jedna dívka a dvě slova "miluji Tě", které by každé dítě ve filmu řeklo každému za trochu čokoládové zmrzliny:). Josh Hutcherson je však docela výrazný a až vyroste, mohl by být zajímavým hercem. (29.12.2009)

Pri kvalite, akú dosiahol tento film je naozaj vyzdvihnúť prácu tvorcov, pretože chýbal len malý krôčik, aby skončil niekde v kategórii trápnych detských regálov. Pohľad na prvú lásku očami desaťročného chlapca. Ok, ale ako ho spraviť pozerateľný aj pre dospelých? Pozrite si ho a uvidíte. A pritom je to také naivné a hlúpučké až je to milé a pohodové. Len sa treba preniesť cez prvých pár minút a nechať sa viesť vtipnými detskými postrehmi a názormi na svet a hlavne na lásku. 80%. (12.02.2008)

Pokud toužíte po pořádný dávce pohody a onoho příjemného pocitu, je Malý Manhattan filmem pro vás. Josh tu má podobnou roli jako ve svém ještě lepším snímku Most do země Terabithia. A přestože jsou hlavními hrdiny dvě malé (no- menší) děti, není Malý Manhattan rozhodně jen pro začínající puberťáky aneb kdo by si nerad nevzpomněl na své prví lásky. A jak už to u podobných filmů bývá, i zde nám hraje velmi příjemný soundtrack. A ten NY má taky něco do sebe- úžasné velkoměsto. Silné čtyři* (17.08.2012)

Takéto filmy o detských láskach a ich nástrahách mám veľmi rád (ako napr. Flipped, Moonrise Kingdom, Fan chan a pod.). Little Manhattan bol pre mňa príjemným filmom s dôvtipom, nápaditosťou a typickou detskou domýšľavosťou - a to je presne to, čo od filmov tohto typu očakávam. Vnútorný monológ Gabea, ktorý nás sprevádzal celým filmom bol veľkým pozitívom, ktorý to ešte viac potiahol vyššie. Taktiež aj scenérie New Yorku. Bolo zaujímavé sledovať vývoj vzťahu hanblivého Gabea a jeho femme fatale Rosemary (mimochodom veľmi šarmantná dievčina). Občas síce trochu infantilne a impulzívne, ale asi aj to k tomu patrí. No celkovo dosť vydarené, dokonca sa podarilo aj obísť klasickú klišovitú šablónu a malo to v sebe aj kus realistického pohľadu na svet a pekné posolstvo! (05.01.2018)

Já vím, že ono je to jakože roztomilé, protože jsou tak mrňaví a vtipní a klejou a trousí pravdy o životě, ale bože, jestli tohle není ta největší propaganda a oprese a LEŽ, tak pocházím z jiné planety. - To byla má první reakce. Po uvážení musím uznat, že je alespoň dobře, že je to film o probuzení (a také že Josh Hutcherson se pravděpodobně narodil pro role submisivních chlapců, kterým žena s velkým ž musí ukázat, co je to život). Jelikož se ale probouzí ze spánku, který se mě nikdy nezmocnil, zůstanou mi jenom vzpomínky na momenty přiblblého smíchu, kdy miniJosh narazí do skleněných dveří a podobně, pocit sdílení zásadního řádu univerza se nedostavil. Místo něj zřejmě nastoupila mírná závist, protože když já jsem chodila do juda (jako jedna ze čtyř holek v celém oddílu), tak ačkoliv jsem byla fakt dobrá a prakticky všechny svoje závody jsem vyhrávala, tak mě ostatní kluci a mladší trenéři jenom šikanovali a žádná cesta ducha a respektu se nekonala. Jako největší křivdu si ale pamatuji, když se jedna "z nás holek" přidala k šikanizátorům. Mám z toho období ještě bohatou zásobu existenciálních zjištění, ale něco mi říká, že tohle není místo, kde bych je měla ventilovat, už teď je celý ten komentář až nepříjemně psychoanalytický a nezbývá mi než doufat, že to nikdo nečte. Myslím si, že bych měla zapracovat na svém pochopení pro filmy pro děti. Za prvé mám ale problém s americkým přístupem a za druhé myslím, že úplně všichni mají problém s kategoriemi "pro děti", "o dětech", "s dětmi" a s všemožnými vzájemnými prolínačkami. Protože do jaké kategorie patří tenhle? Myslím, že sám o sobě si myslí, že je pro děti, ale já jako dítě bych tohle takhle vidět nechtěla. Asi. Je to film, který dospělým ukazuje, jak směšné je jejich chování (a vychovávání), a jako důkazní materiál strká do Petriho misky tvárné děti, na kterých vyrůstají ty chorobné civilizační (společenské? znamenají ta slova totéž? a mimochodem, tomu říkám přirovnání) kultury? Možná. Potom se to ale pořád dost drží při zemi a mohlo to být mnohem ostřejší a osobitější. Náhodná hláška, kterou jsem si zapamatovala, nám třeba napoví: "I might be falling in love with the woman, but that doesn't mean I'm in the mood for soul-searching." Možná jsem příliš času strávila čtením feministických studií na podivných místech internetu, ale tohle mi z úst malého chlapce nepřijde vtipné. To je děsivé a smutné. (26.08.2015)