Nejsme žádní andělé

Poslední dobou si užívám Bogartovy kamenné tváře v komediích, tedy žánru zcela protikladném k jeho charismatickým rolím drsných detektivů, vojáků a osamělců. Wilderova Sabrina byl sice prima kousek, ale tahle černá vánoční komedie s jemným slovním humorem mi sedla ještě víc. Ray a Ustinov byli víc než skvělí nahrávači. Jako bonus příjemná studiová atmosféra (v padesátých letech to ještě nemělo ironickou pachuť) a laskavý sladkobolný konec. Hádám můj oblíbený vánoční film. (11.10.2011)

Tři uprchlí trestanci z Ďábelských ostrovů (Bogart, Ustinov a Ray) najdou útočiště v rodině troubovitého přístavního hokynáře. Přirozeně ho chtějí okrást a zcela mimo diskusi není ani vražda, ale ukáže se, že ten dobrák má bez toho dost starostí s nízkými zisky, nejapnou dcerou a zejména autoritativním bratrem, investorem obchodu, který má co nevidět přijít zrevidovat účty. Takže lotři hokynáři opraví střechu, umyjí nádobí, vánočně vyzdobí byt atd. Podvodnická reputace Humphreymu Bogartovi umožní prodat kadeřnickou soupravu plešatému muži a těsné sako tlusťochovi, jemuž namluví, že v něm vypadá o deset let mladší. :-) Odolají ti tři pokušení nadobro vyřídit i problém s nesnesitelným a nespravedlivě bohatým bratrem? Nejsou to přece žádní andělé... Kdybych Nejsme žádní andělé neviděl, asi bych si neuměl představit film, který je typickou hollywoodskou vánoční komedií a současně se v něm jízlivě urážejí a vraždí lidé. Ten film používá stejnou kombinaci černého humoru a laskavosti jako třeba britský evergreen Pět lupičů a stará dáma a navíc jde o nejpřesvědčivější výlet Humphreyho Bogarta do žánru komedie. Vysoce převýšil má očekávání. 100% (07.02.2010)

I když mám nejradší ten vánoční kolorit zimních svátků po česku, tenhle film z prostředí exotických Ďábelských ostrovů mě příjemně pobavil a potěšil. Mísí se v něm laskavý a milý humor s humorem černějším než dlouhá zimní noc. Místo Santy v červeném oblečku tady kralují tři vánoční andělé v rouchách trestanců, uprchlých z místní věznice. Vlastně ne jen tři, ještě nesmím zapomenout na toho malého čtvrtého andílka. (27.12.2014)

Komedie mě vesměs odpuzují, zato pohádky mám rád. Mám tři děcka a sedm vnuků, ale čtu si pohádky i pro sebe (teď italské od Itala Calvina). Navíc tahle americká pohádka sice patři k nečetným z této země, přesto ale typickým. Nemyslím tím vánoční pohádku, těch je hodně, ale příběh a způsob jeho vyprávění, který se od evropských nejspíš hodně liší. (10.09.2018)

Není to komedie, u které bych se řezal od začátku do konce, ale dialogy byly tak skvěle napsány, že jsem se smál často. A nešlo o nic laciného, ale o povedené slovní hříčky a taky trochu černého humoru. „Přišli jsme je okrást a přesně to taky uděláme. Rozbijeme jim hlavy, vydloubeme oči, podřízneme krky. Hned jak skončíme s nádobím.“ A konečně jsem dokázal docenit Baugarta; role charismatického zloděje mu sedí daleko víc než role postaršího seladona. Ano, je to jedna z komedií, kde jsou klaďasové a záporáci jasně nalajnovaní a zločinci dělají dobré skutky, ale komu by to vadilo, když je to tak krásně podané. Můžu včele doporučit! # [viděno: monitor] # příběh **** | hudba **** | humor *** | akce - | napětí - | pustil bych si znovu **** (16.01.2014)