Souboj

Neklišovitá romance odehrávající se mezi mariňákem užívajícím si poslední večer před odjezdem do Vietnamu a "ošklivkou", která je oním chlapcem vytažena na akci, jejíž cílem je přivýst co nejodpudivější holku. Rose má dušičku čistou jako andělíček (ale rozhodně není nějakou hloupou puťkou!) a s Eddiem, v kterým ta dobrota taky někde vězí, to překvapivě zacloumá a uvědomí si, jakej se to z něj stal srá.....ehm...hajzlík. Je to slaďák, ale díky nenápadný hlavní dvojici podanej tak mile. Není zde potřeba přemíra slov, když se dá to podstatné vyjádřit i bez nich a to už se u dnešních filmů jen tak nevidí....Na 5* to není, ale nemůžu jinak. (17.01.2010)

Film ma ničím nezaujal. Neviem, z čoho niektorí usudzujú, že sa Eddie zamiloval. Zamilovaní predsa nevyhadzujú roztrhaný lístok s adresou milovanej von oknom. Ani záverečné objatie Eddieho a Rose mi nepripadalo, ako objatie milencov, skôr ako vzájomné podopieranie sa dvoch mladých ľudí, ktorí počas niekoľkých málo rokov prišli o svoje sny a ilúzie. (09.03.2010)

Jsem dvěstějedenáctá v hodnocení Dogfight a jsem docela překvapená, jak málo se o tak báječném filmu ví. Je to strašná škoda, protože mně bylo s Eddiem a Rose moc fajn a sledovat Rivera Phonixe, jak prochází vnitřní proměnou, na kterou má vliv nejen Rose, ale velkou měrou i válka ve Vietnamu, byl opravdu zážitek. Moc příjemný a citlivý film, který v každém případě doporučuju. A jestli si myslíte, že se v té době vůbec nefuckovalo, tak to by byla velká chyba:-) Hodně silná čtyřka a je docela možný, že to ještě zvednu. (21.03.2013)

Tenhle film se mi hrozně líbil, má v sobě neuvěřitelné kouzlo. Je vtipný i dojemný. Úžasné retro do 60. let s hity Boba Dylana, Joan Baez a dalších. Celý film vlastně vypráví o jednom dni, který spolu náhodou stráví voják Eddie Birdlace rukující do Vietnamu a ne právě pohledná dívka Rose. A přesto je tento den sblíží natolik, že se stává pro oba tou nejsilnější vzpomínkou. River Phoenix je vynikající jako ostatně vždycky, ale výborná je i Lili Taylor. Každopádně, čím si mě ale už od první chvíle tento film nejvíce získal, je jeho začátek, je takový poklidný, přirozený. Úvodní scéna je velice tichá. V autobuse plným vojáků slyšíte pouze tlumený šepot. I první záběr na Eddieho se nese uplně ve stejném duchu; sedí poklidně, tiše a osamotě - v člověku to vyvolává různé pocity. Podle mého je toto naprosto skvělý a nenucený způsob, jak hlavního protagonistu, který si v průběhu celého snímku prochází obrovskou charakterární změnou, divákům představit. Film vlastně začíná koncem, který nám dovoluje nahlédnou do života mladého chlapce, jež právě vzpomíná na hezké chvíle, které před odjezdem do Vietnamu prožil. Tento film má velice pomalý a jemný způsob vyprávění. Setkáváme se zde s mnoha hezkými a cituplnými momenty, ktere úsměv na tváři vykouzlit rozhodně umí. Ale také se setkáváme i s momenty, které naopak pěkně pobaví. Hlavním tématem tohoto filmu je upřímnost, přátelství, schopnost odpouštět, válka a láska. Tento filmový počin rozhodně nepatří mezi typické romanťárny. Naopak, přístup k lásce a přátelství, je zde odprezentovaný s ne-hollywoodským přístupem, což je zrovna jedna z věcí, která tento film dělá vyjímečným. První polibky nejsou vůbec dokonalé, naopak jsou nešikovné, místama nejisté a jsou podány v té nejvíce realistické podobě dvou mladých zamilovaných lidí. Dokonce nejsou ani podložené žádnou melodramatickou hudbou, ale naopak přesně takovou zvukovou kulisou, která se zase spíše přibližuje reálným momentům. Konec filmu je stejně tak jako začátek poklidný, upřímný a tichý. V této chvíli pochopíme, že slova jsou někdy opravdu zbytečná. "I'll just take a fucking beer." (14.03.2020)

Citlivé drama v obhroublé slupce. Cynismus proměňující se v soucit, porozumění a nakonec v lásku. To, co kolem nás probíhá pořád dokola, se zde umocňuje Vietnamem, který tady ovšem hraje jen roli katalyzátoru, který to všechno prohlubuje. a dodává na intenzitě. Filmařsky skvěle zvládnuté, a tím působivé, aniž by to zahrozilo kýčem. (08.11.2009)