Mlhy na blatech

František Čáp si s klasickými předlohami uměl vždycky zdárně poradit a to se projevilo i v případě Mlh na blatech. Přesto, že ani tento Klostermanův román není nejhorší, můžeme jen litovat že podobně kvalitního zpracování se nedočkalo (a nejspíš už nedočká) i některé z děl pro básníka Šumavy přece jen typištějších, jako např. Ze světa lesních samot, V ráji šumavském apod. (14.07.2007)

Rebel Hrušínský pobíhá po blatech a buduje kariéru místního Krále Krysy, a to za zády svého pantáty a pod nosem vrchnosti. Jediným minusem dramatu (které dle titulků „natočil František Čáp podle jihočeských vyprávění“ a jméno Klostermann se tu vůbec neobjeví) je překotně idylický konec. Ten se dal možná čekat – na rozdíl od vynikající kamery, rámující kravky jdoucí na pastvu, venkovskou práci zaniklých dob a krajinu vůbec – úvodní scéna, kdy se skrz průsvity v korunách stromů dostáváme k jako socha nehybnému Vojtovi zasazenému po pás do vody, s nahým trupem a s trojzubcem v jedné a loučí v druhé ruce, zatímco po blatech se valí mlhy, je překvapivá a skoro mýtická. Druhá věc je erotické dusno jak před bouřkou. Jinak živelný Vojta se snaží ovládnout, ale Apolenka mu to rozhodně neulehčuje, když za ním přijde do sena nebo se povaluje v trávě a pozoruje šnečí páření. No a scéna „Vykasej si sukni, ať si ji nenamočíš“… (02.03.2020)

Jednoduchý film s takým naivnejším príbehom o prerode dospievajúceho chlapca zo zlého pytliaka na dobráckeho syna, ktorý pomáha druhým. Je dobre obsadený mladým a ešte chudým Hrušínským a nepriehliadnuteľným Štěpánkom. Dedinský život v jeho čírej podobe a občas aj nezvykle akčný a krvavý. Záver prináša pekné posolstvo, aj keď málo uveriteľné. (01.10.2020)

Musím říct, že v takové roli jsem Rudolfa Hrušínského viděla úplně prvně a dost mě překvapil. Hrál takového drsného samorosta, který si dělal všechno, co chtěl a za práci taky uměl vzít, ale na venkově to jinak nešlo. Muselo se pracovat od božího rána až do večera. Tohle je přepis Klostermannova románu? Já znám Klostermanna jako básníka Šumavy. O tom, že by ve svých dílech zabrousil i do Jižních Čech jsem neměla ani ponětí. Ale pořád jsem si říkala, že mi na tom filmu příjde něco povědomého. Jen jsem nemohla přijít na to, co to bylo a on se z toho vyloupnul můj oblíbený spisovatel. Vlastně kvůli němu mám Šumavu vrytou pod kůží a miluju ji. (07.07.2011)

Hrušínký tu typově předznamenává postavy romantických mladíků o dekádu později představovaných Eduardem Cupákem a Luďkem Munzarem, z hereckých představitelů se mi tu nejvíce líbil Jaroslav Průcha v roli zdeptaného sedláka léčícího svůj bol v alkolu (zdá se mi, že jeho nejzajímavější filmová role). Dobově ukotvený je scénář, kdy český patriotismus (založený na sepětí s českým venkovem) pod nacistickými otěžemi bojoval i takto filmově (a kdy destruktivní rebel poznal svou společenskou roli). Čápův senzualismus (třebaže se skvělou Pečenkovou kamerou) na Kršku nemá, ale i tak dobré a dnes stěží realizovatelné. (07.06.2010)