東海道四谷怪談
The Ghost of Yotsuya
Obsahy(1)
Příběh o lidském chtíči, nenasytnosti a sobeckosti. Mladý samuraj Iemon se zamiluje do Iwy – dívky z dobře zajištěné rodiny. Když se však konečně odhodlá požádat jejího otce o svolení, aby si ji mohl vzít, je rázně odmítnut. Jeho špatná pověst a nicotné postavení již předem určují, že není Iwy hoden. Iemon ale nechce o tom, že by dívku nemohl mít, ani slyšet, a tak jejího otce v hněvu zabije. Vše by snad mohl ututlat, kdyby ovšem neexistoval svědek v podobě sluhy Naosukeho, který je však natolik prohnaný, že se mu podaří vetřít do Iemonovy přízně a nabídnout mu pomoc. Aniž by si to Iemon vůbec uvědomil, stává se z něj postupně Naosukeho figurka, která je ochotna na požádání vraždit, a to nejen ty, na kterých mu nikdy nezáleželo, ale i ty, které snad někdy miloval. Jenže jak to tak v příbězích bývá, každý zločin jednoho dne dojde svého trestu, byť by rozhodčím soudcem měl být jeden z těch, kdo již okusili smrtelný chlad. (EMIA)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Japončíci prostě umí. A zjevně vždycky uměli. Škoda zbytečně dlouhé úvodní třičtvrtěhodiny, kdy se na vykreslení postav obětovalo zbytečně víc času. Hlavní antihrdina Iemon byl charakterově vykreslen dobře (určitě ne ploše, jak tu kdosi píše), nebyl to jen padouch, i když se choval nehezky; právě jeho nejednoznačnost patří k tomu lepšímu z první části filmu. A ještě sem tam příjemných krutostí, po učesaném hollywoodském hororovém stylu 50. let jde o příjemné osvěžení. Ta hlavní zábava však začíná v poslední půlhodině, kdy se temný příběh překlopí v atmosférickou duchařinu s šílenými vizemi mrtvých, hadů, hlasů a dalších odporností. A japonský styl se radikálně lišil od euroamerického pojetí hororu už v té době, působil značně moderně, strašidelně a dopilovat některé silné scény, mohl by vystrašit i dnes. Nečekaný, ale o to příjemnější zážitek. ()
Čirá a jasná ukázka kvality japonského horroru (i navzdory, nebo snad právě kvůli, době vzniku toho filmu) a tradic, z nichž moderní japonské horrory vychází. Klasický strašidelný příběh ve skvělých reáliích a ještě lepším zpracování. Mrazivá hudba, počáteční drama v historických reáliích se změní ve vytříbenou duchařinu hned s několika skvělými nápady a scénami, mrtvých jako v kdejaké moderní zombárně, atmosféra hustá, že by se dala sekat samurajským mečem. Prostě stará dobrá japonská horrorová klasika. ()
Příjemně svižné zpracování samurajské duchařské klasiky, u kterého mně výrazně imponovala vizuální stránka. Oproti verzi z roku 66 s Tatsuyou Nakadaiem, je zde Iemon vylíčen relativně lidsky, bohužel však poněkud ploše. Celkově tato verze nezabředává do žádných hloubek či psychologických studií, příběh je servírován velmi přímočaře. Byť snímek neobsahuje žádné výrazné herecké tahouny, dohromady všechno funguje jak má, výsledný dojem je až nečekaně dobrý, atmosféra luxusní. ()
Předlohou, stejně tak i pro mnoho dalších filmových zpracování je divadelní hra z r. 1825. V tomto velice zdařilém Nakagaowě zpracování se nejprve Iemon ožení s Iwo, přičemž zabije jejího otce, který sňatku brání a poté i jejího snoubence Yomoshichia. Avšak po čase si místo chudé Iwo vyhlídne bohatou Ume a svoji ženu se rozhodne otrávit, společně s jejím důvěrníkem, mnichem Takuecuem. O svatební noci však vidinami zavražděných obětí stíhaný Iemon zabije nejen Ume, ale i svého tchána a poté je nakonec sám zabit Yomoshichim, který zázračně přežil. Film je klasickou ukázkou japonského kaidanu, jehož filmovým zpracováním byl bezesporu Nakagawa mistr. Mistrovské líčení herců efektivně naaranžovaných v tmavých koutech místností, v bažinách, či na hřbitovech jsou zásadním prvkem jeho filmového výrazu při tvorbě příběhů vystavěných velice často na morálním poučení, čímž se kaidan, tento typicky japonský výtvor liší od našich hororů, protože onryó, ducha mrtvého hledajícího odplatu nelze zaměňovat s nějakými upíry, či zombie. ()
Atmosférická duchařina nesoucí stopy klasických japonských kaidanů. Po poněkud rozvleklejším začátku, kde se hlavně vykreslují hlavní charaktery, přichází děsivá druhá polovina, kde se hezky ukazuje, že japonci mají na hrůzné duchy patent a dokázali mě slušně vyděsit a to dokonce za bílého dne. Z mé strany spokojenost. ()
Galerie (3)
Photo © Shintoho Company
Reklama